Slasti a strasti života na moři

Temnou nocí za svitu delfínů

Lumut jsme opustili pod plachtami dobře známou cestou kolem ostrova Pangkor a chvíli jsme kličkovali mezi flotilou malých rybářských lodí. Malajci se na nás zubili a my na ně, byli jsme na moři, krásně foukalo, oni byli po kotníky v dobrém úlovku, všem nám bylo dobře.

Jak jsme vyjeli ze závětří kopce na pevnině, zapojili jsme větrného kormidelníka, který nezná únavy, a oddali se četbě a odměnili jsme se také trochou zevlování. Zevlování na plachetnici se dělá tak, že chvíli sedíte na zádi, pozorujete stopu za lodí plnou malých vírů, bublin a pěny. Pak se líně převalíte a civíte na horizont. Na ten lze vůbec koukat celé hodiny. A když pocítíte mravenčení v přesezených nohách, zvednete se a kráčíte námořnickým krokem po pohupující se palubě, jednou rukou se možná přidržujete, když to moc hází, chvíli se zavěsíte do ráhnoví, shlédnete ohromnou bílou plochu hlavní plachty, déle se zdržíte v průvanu mezi hlavní plachtou a kosatkou, nakloníte se přes příďový koš a dlouho předlouho pozorujete příďovou vlnu a taky jak se příď boří do vlnek, které přicházejí našikmo z jedné strany. A v uších vám hučí vítr a pod nohama šumí moře rozčísnuté kýlem vaší lodě.

24-Úno-2014 18:58

Lumut

Vstali jsme za kuropění a v klidu posnídali. Žádní kurové nám sice ke snídani nepěli, ale zato foukal osvěživý větřík, a tak jsme doufali, že do naší staré známé Malacké úžiny, kde jsme poprvé zakusili všechny ty slasti a strasti, které putování na plachetnici představuje, vstoupíme hrdě s vykasanými plachtami.

21-Úno-2014 14:39

Danga Bay

Ráno v Danga Bay nás čekalo papírování. Byli jsme také poctěni setkáním s čínským manažerem mariny zprvu nafoukaným „big bossem“, ze kterého se nakonec vyklubal docela fajn člověk, snad trochu deprimovaný nejistým osudem pozemku, na kterém marina stála. Teď, po půl roce, se jeho obavy potvrdily. Marina musí pryč kvůli melioračním pracím, díky nimž jsme uvízli v bahně i my.

Foto: Pepa nebo Blanka z Arga

Foto: Pepa nebo Blanka z Arga30-Čec-2014 09:48

Znovu kolem Singapuru

Čekala nás daleká cesta. Chtěli jsme ještě za světla dojet až do maríny v Danga Bay vzdálené asi 60 mil. Kotvili jsme na jihovýchodním cípu Malajského poloostrova ještě před samotným ostrovem, na němž leží Singapur. Abychom se dostali do plánovaného cíle výpravy, museli jsme objet celý Singapur a potom dalších zhruba 18 mil Johorským průlivem až k velkému mostu, který spojuje Malajský poloostrov se Singapurem.

Marína Danga Bay leží na malajské straně a až do nedávné doby, kdy byla náhle uzavřena, to byla jedna z nejpopulárnějších destinací námořních tuláků v celém regionu. Po otevření byla totiž marína asi dva roky zcela zadarmo, teprve před rokem byl zaveden poplatek 100 ringitů za týden. Levné stání, letiště v Johor Bahru je za rohem, cesta do Singapuru je otázkou hodiny, možná dvou a zastávka autobusu, který vás doveze k celnici, je hned před areálem maríny. Není divu, že všichni ti, kdo chtěli zavítat do Singapuru a vyhnout se místním předraženým marínám a komplikovaným byrokratickým procedurám, případně ti, kteří hledali výhodné místo, kde zanechat loď během „pozemských“ výletů po Jihovýchodní Asii a okolí, mířili v houfech právě sem.

Ohromný tanker před námi začal dělat „smyk“

Z Kuchingu na západ

Předpověď slibovala krásný a stabilní vítr. Plachty nám ale prvních pár hodin naplňoval pouze slabounký a nestabilní vánek, a tak jsme si trošku pomohli naší „železnou plachtou“.

Pak se to stalo. Nejprve se na hladině objevilo několik nesmělých vlnek, ráhnovím nám profičelo několik rozpustilých poryvů, ale za chvíli se už Janna zabořila jedním ramenem do vod Jihočínského moře, Janička ladně jednou nohou, postrčila plyn do neutrálu, a palcem druhé nohy šlápla na páčku vedle startéru, která odebrala motoru přísun toho smrdutého životodárného nektaru a nastalo ticho.

04-Úno-2014 18:53

O orangutanech a lidech

V Kuchingu jsme pobyli asi pět týdnů. Když konečně dorazila nová kreditka, nemohlo nás tam už nic déle udržet.

Neustále lepit zpuchřelý plášť mě už přestalo bavit. Zašli jsme tedy koupit nový a Mr. Chin mě přesvědčil, že nám to prostě musí jako specialista vyměnit on

Co všechno jsme našli v lese

Dlouho se na ně čekalo. Nervózně jsme přešlapovali a z polních cest nakukovali do vyschlých lesů, brousili kudličky a vyprávěli si o starých nalezištích a kolik toho kdo kde našel, jó a minulý rok, to byly ale kousky. Škoda, že my o tu loňskou sklizeň přišli…

Se svými nálezy k prodeji se pak u silnic začali objevovat první náruživci. To dalo naději a dvakrát jsme se do stínu smrků a buků nechali vylákat. Tak se alespoň projdeme lesem, říkali jsme a košík jsme stydlivě schovávali za zády.

Před výpravou: Prázdný košík

Přechodná bydliště

Už je to dva měsíce, co jsme opustili náš plovoucí domov a vyměnili ho za přechodná bydliště u našich rodičů a kamarádů. Pomalu se stáváme experty na různé typy rozkládacích gaučů, pohovek a futonů. Ale zjistili jsme, že nejlepší gauče mají stejně naše maminky. Nic ve zlém.

Moc nám toho nechybí. U cest se krmíme lesními jahodami, pusy máme modré od borůvek a ze zubů lovíme jadýrka malin zahradních i volně rostoucích. Po moři se nám stýská, ale ty krásy vezdejší nám to vynahrazují.

Janna nahá mezi mangrovníky

Potopa

Takže, jak to tedy bylo s tou slibovanou potopou.

Ona to vlastně nebyla ani tak potopa. Spíš to byla povodeň. Vlastně to asi nebyla ani tak povodeň, jako spíš záplavy. A ve skutečnosti to byl normální teror slapových jevů.

Řeka se nám trochu rozdováděla. Moc to není vidět, ale kdo má fantazii, tak si doplní…