Loupež

Do Kuchingu jsme původně vůbec plout nechtěli, ale matička příroda rozhodla za nás a nakonec to stálo za to. Ono je totiž skoro všude dobře. Doma taky, ale všude je všude.

Jak někam dorazím, nastoupí nejdřív taková ta nejistota z nového prostoru, ve kterém se musím naučit pohybovat, ale jak si to nové prostředí trochu ohmatám, zjistím, kudy vedou všechny zkratky, a nakonec tudy už neprocházím, ale proplouvám dobře nacvičenými tanečními kroky: úkrok, malinko se překlonit, á dva tři, chytit kliku, šou dva tři, úkrok a ještě jeden, dveře za mnou zaklapnou, pět kroků vpřed, dva šikmo doleva, tři doprava a jsem u pisoáru. A takových tanečních sestav mám víc. Jak z lodi, jak do lodi, kterou nohou našlápnout, kde se chytit. Po pár dnech, když už to mám všechno opravdu zautomatizované, přidám i piruetku, ale jen když se nikdo nedívá.

Stahují se nad námi mračna

Stahují se nad námi mračna

Čtěte dál →

Bouřlivý příjezd do Kuchingu

Stále jsme se ještě nevzpamatovali z lekce, kterou jsme dostali u Mukahu. Dostaneme se my vůbec do toho Kuchingu? I tam musíme vplout do řeky. Vítr foukal víceméně od severu, vlnění šlo více od západu, ale foukalo pořádně a vlnění mělo dobré dva až tři metry. Navíc se blížíme k závětrnému pobřeží, což znamená nebezpečí.
Když jsme začali surfovat rychlostí přes sedm uzlů, skasali jsme genu a pokračovali jenom na třetí réf v hlavní plachtě. I tak jsme jeli přes pět uzlů. Kolem třetí ráno asi deset mil od břehu jsme postavili loď do drifu, nechali se pomalu unášet ke Kuchingu a čekali jsme, až se rozední. Provoz kolem už zhoustl, rybáři, obchodní lodě, podivná neidentifikovatelná monstra — hlídky jsme proto trávili v dešti v kokpitu a čas od času museli popojet a ujistit se, že se s blížícím se plavidlem bezpečně míjíme.

20131224090316-11.JPG

Naše igelitové modráky, výstroj tchajwanských rybářů, fungují velice dobře

Čtěte dál →

Zpět na západ

Bylo kolem třetí odpoledne. Otočili jsme Jannu o stoosmdesát stupňů a vyrazil zpět, odkud jsme přijeli. K mysu Tanjung Sirik, v jehož blízkosti jsme strávili předchozí den v drifu, jsme to měli nějakých 60 mil. Pak zatočit doleva, nabrat kurz 210° a za dalších 80 mil je Kuching.
Brzy nám začalo pěkně foukat, takže jsme vypnuli motor a na krásný bočák jsme rychle nabrali rychlost 6 uzlů. Opět jsme propadli optimismu. Se setměním se na obzoru vylouplo několik světel rybářských lodí. Většinou z toho nemáme velkou radost, ale dnes jsme to brali jako známku, že počasí se trochu uklidnilo.

20131217092744-39.JPG

Vinšna za bílého dne

Čtěte dál →

Jeden den v drifu

Šel jsem si ještě na chvíli zdřímnout, a když došlo na mojí hlídku, zrovna jsme vjížděli pod mrak. Vítr zatím velice slabý, ale pro jistotu jsme dali druhý réf, abysme byli připraveni na silné poryvy, které na okrajích bouřek bývají. Janička šla spát a já se usadil v kokpitu navlečen do Moiry a igelitového rybářského munduru, připraven odolávat živlům. A brzy o sobě živly daly znát. Nejdřív přišel déšť a pak začaly poryvy. Nebylo to nic strašného, už jsme zažili horší, ale vítr byl teď opět proti nám. Čas od času se už zdálo, že bouřka polevuje, ale pak přišel další poryv a průtrž mračen. Nechal jsem Janičku déle spát a doufal jsem, že se to už brzy uklidní, ale pak jsem nad kormidlem začal usínat, nedokázal jsem pořádně držet kurz a stejně jsme jeli rychlostí menší jak dva uzly. Počasí stále nechutné, takže jsem zavolal Janičku a šel spát. Janička mě asi po hodině vzbudila, že začíná pořádně fičet. Ze severu se na nás valily vlny vyfoukané monzunovými větry, a jak se srážely s vlnami z jihozápadu, odkud přicházela bouřka, vytvářely z moře pěknou oranici.

20131221155746-8.JPG

Moře se nám trochu rozbouřilo

 

Čtěte dál →

Mořem naplavenin

Ráno, brzo, moc brzo. Oči slepené, venku ještě tma, ale i Labuan už se pomalu proubouzel. Posnídali jsme, pustili si motor a byl čas na rozcvičku. Tentokrát to ale tolik nebolelo, protože jsme kotvili jen v pěti metrech. Prvních patnáct metrů řetězu jde rychle, bez kotevního vrátku. Pak je třeba „zapumpovat“ a vrátkem dobrat zbytek s naší dvacetikilovou kotvou. Chystali jsme se na plavbu po otevřeném moři a kotvit bychom neměli dříve jak za dva tři dny, takže ještě následovalo akrobatické číslo přetáhnout kotvu přes čelen a schovat jí ve skříni na řetěz.
Zpocený, ale spokojený jsem usedl v kokpitu a převzal kormidlo, které do té doby ovládala Janička. Začalo trochu foukat, takže Janička hned vytáhla hlavní plachtu. Na kosatku to ještě nebylo, respektive jsme chtěli být co nejdříve z přístavu.

20131214063204-26.JPG

Tento mrak se nám vyhnul

Čtěte dál →

Sháníme materiál

Motor už je několik dní na molu vedle lodě a my stále ještě sháníme materiál, abychom mohli začít s opravami. Konkrétně se jedná o nové silent bloky (nožičky), ocel pro úpravu stávajícího motorového lože a poté, co jsme se dozvěděli, že nová tlumící spojka mezi převodovkou a setrvačníkem by nás vyšla i s poštovným na nějakých 800 dolarů, připsali jsme si na seznam nákupů také gumové válečky, které jsou vlastně tím jediným, co je na spojce poničené.

V Kudatu samotném jsme zatím mnoho úspěchů nezaznamenali. Naštěstí žijeme v éře internetu. Našli jsme několik dealerů silent bloků, jednak v Asii (většinou v Singapuru) a zároveň v Evropě, ale nakonec to vypadá, že si silent bloky objednáme z jednoho internetového obchodu v Americe (go2marine.com). Ještě řešíme, jak zásilku pošlou a zda jimi vybraný kurýr doručuje až k nám do Kudatu.

Co se gumových válečků týče, rozhodli jsme se, že je pošleme na Tchaj-wan do obchodu, kde jsme pravidelně nakupovali hadice, těsnění a gumové výrobky všeho druhu. Dělají i na zakázku a jelikož máme i vzorek – jeden váleček zůstal naštěstí skoro neporušený – doufáme, že nám podle něj opatří stejný materiál a vyrobí válečky nové.

Zbývá sehnat ocel, kterou zakomponujeme do stávajícího lože. Za chvíli se chystáme do dílny místního zámečníka pana Čchina – ano, je to Číňan. Což se náramně hodí, protože se s ním můžeme bavit čínsky. Většina Malajců vládne trochu anglicky, ale ne dostatečně na to, abychom s nimi mohli probírat problémy technického rázu. Pan Čchin nám před dvěma dny slíbil, že se poptá na ocel pro lože i na případnou novou hřídel. Tak nám držte palce, ať uspějeme! Přinejhorším nás čeká výlet do Kota Kinabalu, kde snad nějakou tu ocel objevíme…

Zatímco sháníme materiál, uklidňuje nás pomyšlení, že i kdybychom teď mohli nákresně vyplout, počasí by nám v tom zabránilo. Vedle Filipín jsou dvě nové níže, jedna už byla „povýšena“ na „tropical depression“ a druhá má proti včerejšku zase o něco vyšší potenciál, že se z ní vytvoří další cyklóna. Letos se těch tajfunů snad nezbavíme…

Nejnovější grafická analýza počasí v regionu...

Nejnovější grafická analýza počasí v regionu…

Neplánovaný návrat

Ráda bych napsala o zážitcích z nové plavby, o prvních dojmech z nového přístavu, o nových známých, které jsme cestou potkali… zkrátka o čemkoli jen ne o tom, že jsme bohužel pořád stále ještě v Kudatu. Navíc to vypadá, že si tu minimálně ještě další dva týdny pobudeme. A důvod? Podívejte se na následující fotografie a hádejte sami…

P1030666

P1030665 (Medium)

Čtěte dál →

Uvězněni v Kudatu

Když jsme před měsícem a půl opustili Filipíny a přepluli dále směrem na jih do „Země pod větrem“ (severní část Bornea, Sabah, je známá jako „Land Below the Wind“), mysleli jsme si, že máme nad tajfuny vyhráno. To jsme se ale přepočítali… Pravda je ta, že i přestože sem na Borneo tajfuny zavítají jen výjimečně, tyhle mocné cyklóny dokážou ovlivnit počasí na stovky kilometrů daleko. A tak jsme již druhý týden uvězněni v Kudatu. Ne že by tajfun přímo křižoval naši plánovanou trasu, ale nejprve minulý týden supertajfun Usagi a nyní další tajfun Pabuk nasávají a tím i zintenzivňují monzunové větry, které vanou z jihozápadu, tj. přesně ze směru, kudy se chystáme plout. Vítr by zas tak nevadil, ale v místních vodách je běžné, že monsuny významně ovlivňují proudy a plout proti větru a zároveň proti proudu o síle dvou uzlů na malé lodi není žádná legrace.

t2kgraphsat

Tak takhle to momentálně vypadá v JV Asii…

Čtěte dál →

Proti proudu – aneb plavba Puerto Princesa-Kudat (2. část)

Přestože útesům v ústí a uprostřed Clarendon Bay jsme se bez problému vyhnuli, zajeli jsme příliš hluboko a najeli na útes, který se táhl kolem zadní části zátoky a pomalu se rozpínal směrem do jejího středu! Ke všemu ani zpátečka nezabírala a nám bylo jasné, že se bez vnější pomoci odtud hned tak nedostaneme…

Naštěstí se hned po našem vjezdu do zátoky odkudsi vynořilo několik rybářů na loďkách a jeden takový vesloval kousek za naší zádí. Zavolali jsme na něj, aby přijel blíž. Neuměl sice anglicky, ale posunky jsme mu vysvětlili, že jsme najeli na útes a potřebujeme, aby vyvesloval s naší zadní kotvou kus od Janny, kde ji vyhodí, a my se na ní zkusíme vytáhnout zpátky na hloubku.

20130727-163414-22.JPG

Náš zachránce...

Čtěte dál →

Proti proudu – aneb plavba Puerto Princesa-Kudat (1.část)

Všichni nás varovali: „Jedete moc pozdě!“ Nejdřív jsme na ně tak trochu nechápavě koukali: „Moc pozdě na co?“

„Zavřeli snad hranice s Malajsií nebo tak něco?“ reagovali na stejné varování naši novozélandští kamarádi Jackie s Davem. Odpověď byla ale mnohem prostší – jihozápadní monsun.

Jakmile se letní monzunové větry jednou rozfoukají (zhruba na přelomu června a července), lodě směřující z Palawanu na Borneo nejedou jen proti větrům, ale také proti proudům, které na některých místech mohou dosahovat až dvou uzlů. V zesíleném monzunu se navíc většina kotvišť po cestě stává neobyvatelnými, a není tudíž kam se schovat.

My jsme pochopitelně varování starých mořských vlků nebrali na lehkou váhu, ale zároveň jsme během našeho měsíčního pobytu v Puerto Princese vypozorovali, že jihozápadní monzun zesiluje vždy jen na několik dní, po kterých většinou následují poměrně dlouhé (tj. ve srovnání se zimním severovýchodním monzunem) období relativního klidu. Když se po pěti týdnech, které jsme v Puerto Princese strávili, náhle jedno takové „okno“ objevilo, věděli jsme, že je na čase vyrazit o přístav dál.

20130715-145428-7.JPG

Stále ještě v PP, připravuji se doplachtit s kanystry pro vodu

Čtěte dál →