Prostory, ve kterých žijeme

Byt je statický. Brzy znáte všechny jeho kouty, pět kroků od stolu je záchod, deset kroků na druhou stranu dveře do kuchyně. Byt svou statickou podstatou působí uklidňujícím dojmem. Můžete se spolehnout, že jeho prostory zůstanou neměnné, že vaše kroky dopadnou na pevnou půdu, že vše zůstane tam, kde jste to odložili. V bytě se zavřete a víte, že to je váš prostor, kam nikdo nemůže, kde jste v bezpečí. Incidentů způsobených přírodou nebo civilizací, které by vás v bytě vyrušily, není zas tak mnoho a hlavně jejich pravděpodobnost je nízká. Zvlášť v naší vlasti. Na druhou stranu některá z pohrom dopadající na moderní sídliště lidstva mohou být dost nepříjemná, viz. nedávný výpadek na pražském Jižáku. V každém případě, neuleháme v běžném bytě či domě s obavou, že budeme o půlnoci vytažení zpod peřiny.

 

Walking towards paradise.. EXPLOREDCreative Commons License Manoj Vasanth via Compfight

Čtěte dál →

Mořeplavecká melancholie

Robert Pirsing

(anglický originál publikován v Esquire, květen 1977, přeložili Petr Šimon a Jana Benešová)

Jejich osud byl typickým příkladem. Po čtyřech letech tvrdé práce byl jejich trimaran spuštěn na vodu v Minneapolis, kde začíná splavný úsek Mississippi. Šest a půl měsíce se plavili dolů po řece a pak přes Mexický záliv na Floridu, kde dokončili poslední úpravy. A potom všem konečně vypluli strávit rok na Bahamách, Malých Antilách a v Jižní Americe.

Dopadlo to ale úplně jinak. Během šesti týdnů to zabalili a loď byla zpět na Floridě na prodej.

Čtěte dál →

Milionářem s dvoustovkou v kapse

Autor: Weston Martyr, 1932
(Přeloženo z anglického originálu The £200 millionaire)

Minulé léto jsme se s manželkou plavili na pronajaté plachetnici vodami Zeelandu, největšího Dánského ostrova, když nás silné západní větry přinutily hledat útočiště v přístavu Dintelsas. Za chvilku nás následovala malá zelené šalupa s britskou vlajkou. Její posádku tvořil pouze jeden starší muž, ale hned jsme si všimli, že svou loď vede jistě, bez sebemenším potíží. Silně foukalo a jeho malá plachetnice vplula do přístavu plnou rychlostí. Když se ale přiblížila na úroveň naší lodě, otočila se rychle do větru, obě divoce se třepotající plachty byly v mžiku dole a její kapitán přirazil podél nás s takovou bravurností, že by ani vejce nerozbil. Převzali jsme lana a zatímco jsme zelenou šalupu vázali k naší lodi, její kapitán vytáhl korkové odrazníky a dal se do rovnání plachet. Žena si mě přísně změřila pohledem: „Podívej, jak je starý, je na to všechno sám, běž mu pomoct.“ Nabídl jsem tomu osamělému námořníkovi svoje služby, on ale odmítl: „Děkuji, ale nedělejte si starosti. Rád dělám všechno sám. Koneckonců to je součást celé téhle zábavy. Máte-li ale chuť, pojďte na palubu a rozhlédněte se kolem. Nenajdete tu nic, co by jeden člověk hravě nezvládl.“
Čtěte dál →