Loupež

Do Kuchingu jsme původně vůbec plout nechtěli, ale matička příroda rozhodla za nás a nakonec to stálo za to. Ono je totiž skoro všude dobře. Doma taky, ale všude je všude.

Jak někam dorazím, nastoupí nejdřív taková ta nejistota z nového prostoru, ve kterém se musím naučit pohybovat, ale jak si to nové prostředí trochu ohmatám, zjistím, kudy vedou všechny zkratky, a nakonec tudy už neprocházím, ale proplouvám dobře nacvičenými tanečními kroky: úkrok, malinko se překlonit, á dva tři, chytit kliku, šou dva tři, úkrok a ještě jeden, dveře za mnou zaklapnou, pět kroků vpřed, dva šikmo doleva, tři doprava a jsem u pisoáru. A takových tanečních sestav mám víc. Jak z lodi, jak do lodi, kterou nohou našlápnout, kde se chytit. Po pár dnech, když už to mám všechno opravdu zautomatizované, přidám i piruetku, ale jen když se nikdo nedívá.

Stahují se nad námi mračna

Stahují se nad námi mračna

Čtěte dál →

Máme to v kapse a ze Singapuru cesta dlouhá

Už dva dny jsme na souši, spíme na smutně statické posteli, bereme za kliky, otáčíme vodovodními kohoutky, taháme za splachovadla západních i tureckých záchodů, čistých i pěkně nechutných. Prostě jako úplně normální suchozemci.

Do vražedného tempa, kterým Singapur žije, jsme ale zapadli docela rychle. Asi to bude také tím, že zrovna dokončujeme úpravy dvou tchajwanských románů, které jdou v září do tisku a překlad velké knížky od známého britského jachtaře Toma Cunliffa. Kdo ho kdy četl v originále, ví, že se to tam překladatelskými oříšky jen hemží.

Stejně už se ale těšíme zpátky do poklidného Kudatu.

20130807-080458.jpg
Čtěte dál →

S cizí ženou v cizím pokoji

Vlastně těch žen bylo několik. Jejich jména jsem neznal, ale to v tu chvíli nevadilo. Na seznamování nebyl čas. My jsme s Janičkou zalehli už kolem půl desáté, ostatní přišli, kdo ví kdy. Prostě post-náctiletí poprvé z domu, poprvé za mořem, poprvé v Jihovýchodní Asii. Tady se žije hlavně v noci, přes den je moc horko.
Když mě v noci probudilo zavrzání dveří, pootevřel jsem víčka, zamžoural do záře světel z chodby, otočil se na druhý bok a pak už jsem zaslechl jenom šeptání v jazyce jedné ze severoevropských zemí, asi to byla norština, a víc nevím.

Čtěte dál →