Lumut jsme opustili pod plachtami dobře známou cestou kolem ostrova Pangkor a chvíli jsme kličkovali mezi flotilou malých rybářských lodí. Malajci se na nás zubili a my na ně, byli jsme na moři, krásně foukalo, oni byli po kotníky v dobrém úlovku, všem nám bylo dobře.
Jak jsme vyjeli ze závětří kopce na pevnině, zapojili jsme větrného kormidelníka, který nezná únavy, a oddali se četbě a odměnili jsme se také trochou zevlování. Zevlování na plachetnici se dělá tak, že chvíli sedíte na zádi, pozorujete stopu za lodí plnou malých vírů, bublin a pěny. Pak se líně převalíte a civíte na horizont. Na ten lze vůbec koukat celé hodiny. A když pocítíte mravenčení v přesezených nohách, zvednete se a kráčíte námořnickým krokem po pohupující se palubě, jednou rukou se možná přidržujete, když to moc hází, chvíli se zavěsíte do ráhnoví, shlédnete ohromnou bílou plochu hlavní plachty, déle se zdržíte v průvanu mezi hlavní plachtou a kosatkou, nakloníte se přes příďový koš a dlouho předlouho pozorujete příďovou vlnu a taky jak se příď boří do vlnek, které přicházejí našikmo z jedné strany. A v uších vám hučí vítr a pod nohama šumí moře rozčísnuté kýlem vaší lodě.
Čtěte dál →
Poslední noc v zátoce Bacuit byla klidná. Jako ostatně většina předešlých nocí. Ráno jsme hned na sedmou vyrazili pro vodu a pak jsme napůl na motor napůl na plachty opustili Corong-Corong. Naposledy jsme se zahleděli za Minilocem, projeli kolem pláže Commando a pak zamíříli úžinou kolem El Nida na sever.
V nejsevřenějším místě úžiny se proti nám vyrojil houf lodí, které rozvážely turisty po atrakcích. Začali jsme dumat, jak se s tím rojem nejlépe minout, ale tady byla veškerá pravidla lodní dopravy na nic, tak jsme prostě drželi směr a hbité bangky nás snadno sami objely. Vlastně to tak bylo správně, protože jak jsme jednotlivé bangky míjeli, foťáky cvakaly, prostě byli jsme atrakcí a jako celebrity si můžeme plavat, kam nás nastavení plachet nutí a ostatní nám musí hezky z cesty. Než nás minula poslední loď, ruce už nás od mávání bolely.
 Duha ráno na kotvišti poblíž ostrůvku Calabugdong  a koukám na duhu... Čtěte dál →
 Blízké setkání Druhý den ráno pršelo, což trochu pozdrželo několik maličkostí, které jsem chtěl udělat na lodi, jako doplnit vodu, přeříznout řetěz, upéct chleba.
Teprve kolem poledního jsme se dostali k doplnění nafty. Sprcha, zamávat a poslední průjezd Singapurským lodním provozem. Při přejíždění dálnice u majáku Hornsburg jsme míjeli jeden tanker dost blízko, ale bylo jasné, že ho předjedeme, takže jsme se z asi kilometrové vzdálenosti podívali na jeho příď a zase jsme byli v bezpečném území.
Hned jsme napnuli plachty a konečně vypnuli motor. Ta krása, to ticho. Vítr foukal nevhodně pro náš zamýšlený kurz, jak jinak, takže jsme zamířili více k jihu.
Čtěte dál →
|
|
English
