Z Kuchingu na západ

Předpověď slibovala krásný a stabilní vítr. Plachty nám ale prvních pár hodin naplňoval pouze slabounký a nestabilní vánek, a tak jsme si trošku pomohli naší „železnou plachtou“.

Pak se to stalo. Nejprve se na hladině objevilo několik nesmělých vlnek, ráhnovím nám profičelo několik rozpustilých poryvů, ale za chvíli se už Janna zabořila jedním ramenem do vod Jihočínského moře, Janička ladně jednou nohou, postrčila plyn do neutrálu, a palcem druhé nohy šlápla na páčku vedle startéru, která odebrala motoru přísun toho smrdutého životodárného nektaru a nastalo ticho.

Close
04-Úno-2014 18:53
 

Čtěte dál →

O orangutanech a lidech

V Kuchingu jsme pobyli asi pět týdnů. Když konečně dorazila nová kreditka, nemohlo nás tam už nic déle udržet.

P1040200.JPG

Neustále lepit zpuchřelý plášť mě už přestalo bavit. Zašli jsme tedy koupit nový a Mr. Chin mě přesvědčil, že nám to prostě musí jako specialista vyměnit on

Čtěte dál →

Loupež

Do Kuchingu jsme původně vůbec plout nechtěli, ale matička příroda rozhodla za nás a nakonec to stálo za to. Ono je totiž skoro všude dobře. Doma taky, ale všude je všude.

Jak někam dorazím, nastoupí nejdřív taková ta nejistota z nového prostoru, ve kterém se musím naučit pohybovat, ale jak si to nové prostředí trochu ohmatám, zjistím, kudy vedou všechny zkratky, a nakonec tudy už neprocházím, ale proplouvám dobře nacvičenými tanečními kroky: úkrok, malinko se překlonit, á dva tři, chytit kliku, šou dva tři, úkrok a ještě jeden, dveře za mnou zaklapnou, pět kroků vpřed, dva šikmo doleva, tři doprava a jsem u pisoáru. A takových tanečních sestav mám víc. Jak z lodi, jak do lodi, kterou nohou našlápnout, kde se chytit. Po pár dnech, když už to mám všechno opravdu zautomatizované, přidám i piruetku, ale jen když se nikdo nedívá.

Stahují se nad námi mračna

Stahují se nad námi mračna

Čtěte dál →

Bouřlivý příjezd do Kuchingu

Stále jsme se ještě nevzpamatovali z lekce, kterou jsme dostali u Mukahu. Dostaneme se my vůbec do toho Kuchingu? I tam musíme vplout do řeky. Vítr foukal víceméně od severu, vlnění šlo více od západu, ale foukalo pořádně a vlnění mělo dobré dva až tři metry. Navíc se blížíme k závětrnému pobřeží, což znamená nebezpečí.
Když jsme začali surfovat rychlostí přes sedm uzlů, skasali jsme genu a pokračovali jenom na třetí réf v hlavní plachtě. I tak jsme jeli přes pět uzlů. Kolem třetí ráno asi deset mil od břehu jsme postavili loď do drifu, nechali se pomalu unášet ke Kuchingu a čekali jsme, až se rozední. Provoz kolem už zhoustl, rybáři, obchodní lodě, podivná neidentifikovatelná monstra — hlídky jsme proto trávili v dešti v kokpitu a čas od času museli popojet a ujistit se, že se s blížícím se plavidlem bezpečně míjíme.

20131224090316-11.JPG

Naše igelitové modráky, výstroj tchajwanských rybářů, fungují velice dobře

Čtěte dál →

Zpět na západ

Bylo kolem třetí odpoledne. Otočili jsme Jannu o stoosmdesát stupňů a vyrazil zpět, odkud jsme přijeli. K mysu Tanjung Sirik, v jehož blízkosti jsme strávili předchozí den v drifu, jsme to měli nějakých 60 mil. Pak zatočit doleva, nabrat kurz 210° a za dalších 80 mil je Kuching.
Brzy nám začalo pěkně foukat, takže jsme vypnuli motor a na krásný bočák jsme rychle nabrali rychlost 6 uzlů. Opět jsme propadli optimismu. Se setměním se na obzoru vylouplo několik světel rybářských lodí. Většinou z toho nemáme velkou radost, ale dnes jsme to brali jako známku, že počasí se trochu uklidnilo.

20131217092744-39.JPG

Vinšna za bílého dne

Čtěte dál →

12-13.6.2009 Janička v Kuchingu

Dva dny po Pavlově odjezdu jsem byl na lodi sám. Dokončil jsem pár oprav, načerpal vodu a naftu a jinak jsem byl jako na trní, kdy už přijede Janička…

Už abych byla zase na naší lodi!

***

Konečně jsme přistáli! Teď už zbývá jen úspěšně pronést celý ten náklad z tchajwanského Costca (americký řetězec podobný našemu Makru), který mám na vozíku v krosně – 6 konzerv kuřecích prsou, po kilogramu čedaru a mozzarely, 8 balení mazacích sýrů, láhev bílého vína a sadu čokolád… Uff, podařilo se! Naštěstí jako bělošky si mě celníci nevšímali. Elegantně jsem je objela s nevinným úsměvem na rtech a snažila se tlumit třes nohou, které mě v tu chvíli sotva nesly. Jedno je jisté, pašerák by ze mě být nemohl! No a pak už vidím Péťu!

Čtěte dál →

11.6.2009 Konečně letím za Péťou a Jannou!

Ahoj všem doma i v zahraničí,

tak jsem úspěšně odbavena a za půl hodiny odlétám do Kuchingu, kde už mě celý natěšený čeká Péťa spolu s naším plovoucím domovem.

Péťa s Jannou čekají na kotvišti v Santubongu, Borneo

Cesta z Tchaj-peje byla divoká – z bytu jsem za Pétiny (naše česká spolubydlící) pomoci vyrazila ověšena krosnou, batohem, mošničkou, notebookem, spacákem a k tomu jsem nesla roličku námořních map, které jsem před pár dny nakoupila u tchajpejského agenta. Nebylo to těžké, ale bylo toho dost. Dole pod domem mě už čekalo taxi, a když jsem vystoupila na nádraží, že půjdu na autobus na letiště, klasicky jsem po 5 minutách, kdy už jsem měla koupený lístek, zjistila, že jsem mapy nechala v kufru v taxi!!! Okamžitě jsem zavolala do té taxikářské společnosti, že mám v jejich kufru mapy. Slečna mě ujistila, že se pokusí spojit s řidičem a zjistit co a jak. Poléval mě pot a na zádech jsem cítila nenávistné pohledy ostatních cestujících, kteří mě nervózně pozorovali zpoza okýnek klimatizovaného autobusu, jak dlouho že je hodlá ta hysterická cizinka ještě zdržovat. Nakonec to řidič nervově nevydržel a odjel. Já zůstala se zavazadly na zastávce a čekala na taxikáře, který byl tak hodný, že mi do 5 minut mapy opravdu přivezl. Pak už probíhalo vše hladce. Na letišti jsem se odbavila, povečeřela připravenou svačinu a s napětím sledovala blesky a hromy, které řádily venku za okny… Zatím je můžu pozorovat z bezpečného úkrytu a v suchu pod střechou, už za pár hodin ale budu na palubě Janny nucena čelit jim tváří v tvář!

Čtěte dál →

7.6.2009 Santubong, Borneo

Janna na řece u Santubongu

Pobřeží se přiblížilo a navigačních bójí bylo poskrovnu. Vjezd do řeky Santubong byl lemován útesy a mělčinami. Na naší straně ale byl ovšem vysoký příliv. Perfektní načasování. V dálce jsme zahlédli i tři jachty. Jsme tedy dobře. Nová kotva se krásně zaryla do bahna v řece v asi 10 metrové hloubce. K molu jsme to měli asi 500m. První rozčarování přišlo, když se ukázalo, že místo sprchy je u mola jenom kohoutek s vodou a hadice. Měl jsem strach, že se mi vzbouří posádka, ale Pavlík to vzal sportovně. Padli návrhy, že bychom na den dva mohli odměnit a zajít do nedalekého resortu, ale nakonec jsme zůstali na lodi. Za prvé byl resort dost drahý, ale hlavně se ukázalo, že na kotvě je skvěle. S odlivem se sice odhalily lány bahna a přejít ze břehu na molo znamenalo prodrat se závěsem komárů (mlha hustá, že by se dala krájet, napadlo mě). Ale na loď jich zavítalo jen pár a potom, co jsme se nastříkali novým a kupodivu docela dobře vonícím repelentem Off, komáři otráveně zabzučeli a odtáhli.

Čtěte dál →