สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Taiwan-Filipíny 2013 Taiwan-Filipíny 2013 « Slasti a strasti života na moři

Mapka naší dosavadní plavby

Pokaždé když publikujeme nový příspěvek o další části naší plavby, vzpomeneme si, že jsme chtěli přidat ještě mapku. Ale z nějakého důvodu na to vždy zapomeneme. Pravda je ta, že můžeme stokrát popsat, jakou úžinou či kolem jakého ostrova jsme pluli a kolika útesům jsme se cestou museli vyhnout, ale v tomto případě se mapě prostě nic nevyrovná. Jediný pohled a člověk je okamžitě v obraze! Nehledě na to, že mnoho z filipínských zeměpisných názvů jsou pro našince takové jazykolamy, že se u nich člověku zaplete jazyk, i když je nečte nahlas, ale jen potichu sám pro sebe. Napadá mě hned několik příkladů: Guintungauan, Ditaytayan, Inambuyod, Dilumaoad… A aby toho nebylo málo, zjistili jsme, že jistá toponyma označují hned několik různých míst najednou. Jsme tu sotva pár týdnů a už jsme kotvili u dvou různých Maricabanů. První byl ostrov mezi Luzonem a Mindanaem a druhý zátoka na severozápadě ostrova Busuanga.
Zkrátka a dobře, mapa je holt mapa a nám se po dlouhých bojích s pomalým internetem a vrtkavým signálem konečně podařilo jednu vytvořit. Je na ní nahrubo zaznamenaná nejen trasa naší dosavadní plavby, ale také všechna kotviště, kde jsme cestou zastavili. Zatím nejkrásnějším zážitkem byl rozhodně pobyt na ostrůvku Apo, který nasadil našemu šnorchlování ve Filipínách nebezpečně vysokou laťku!


View Taiwan to Puerto Princesa in a larger map

Sbohem dávám těm jachtklubum proklatejm

Ráno, třetí den po příjezdu do Subic Bay, jsme vytáhli naše věrná skládací kola, na jedno přivázali nákupní košík, na druhé obrovskou tašku s prádlem a vydali se do Olongapo. Zatímco jsme projížděli zaplněnými uličkami, snažili jsme se identifikovat, kudy nás den předtím vezl taxikář Elmo. Naštěstí jsme si zároveň předešlého dne koupili místní SIM kartu a zaplatili si na den internet (cca 15Kč, neomezená data, rychlost kolísavá), a tak jsme se alespoň mohli částečně orientovat také podle google mapy.
První zastávka byl trh, který se nachází zhruba ve středu městečka. Prodávají tu vše od ovoce, zeleniny, ryb až po oblečení, staré napůl orezlé podložky, matky a šroubky, regulátor na plyn, zkrátka vše, na co si člověk vzpomene. Je zajímavé pozorovat, jak v chudých zemích funguje mnohem lépe systém recyklace a znovu používání starých věcí, pro vše, co se na něco hodí, se dříve nebo později najde nové uplatnění.
Čtěte dál →

Subic Bay

Po příjezdu do jachtklubu už nás čekali na molu zaměstatnci maríny, jednak aby nám řekli, že máme přijít do kanceláře podepsat papíry a jednak aby pomohli majiteli člunu, který nás odtáhl, vyjednat odměnu za jeho služby.
„Tenhle člun je soukromý, musíte zaplatit teď hned 5000 pesos (120USD).“
„Odvoz ale organizovala správa přístavu a ta po nás bude zítra chtít také zaplatit. Nehodláme platit dvakrát. Nemohli bychom počkat do zítra, my zaplatíme na přístavu a ti se pak vyrovnají i s majitelem člunu,“ namítli jsme.
Nakonec jsme se dohodli, že zaplatíme okamžitě a v kanceláři nám na to vystaví účet, který budeme moci ukázat úředníkům z přístavní správy. Alespoň jsme teď měli přibližnou představu, kolik by si eventuelně mohli v přístavu říct, repektive nad jakou sumu nebudem ochotni dále platit. Poslali jsme zaměstnance jachtklubu do kanceláře s tím, že se trochu zorganizujeme a za chvíli za nimi přijdeme.
Čtěte dál →

Z Kaohsiungu do Filipín II

Odpoledne vítr i nadále zesiloval a před večeří už jsme měli v hlavní plachtě druhý réf a rolovací genou jsme vyměnili za réfovací kosatku. I tak jsme jeli 5,5 až 6 uzlů. Začaly se pomalu zvedat vlny, a jak z nich Janna surfovala, rychlost překlačovala chvílemi i osm uzlů. K večeři jsme si udělali instatní vegetariánskou rýži od Jessicy Ou, mimochodem velmi chutnou, a zatímco náš věrný Cape Horn kormidloval, my jsme se klidně najedli a s trochou nervozity se ohlíželi na stále se zvětšující vlny. Noc ale proběhla klidně, oba jsme krásně spali, hlídky nám rychle ubíhaly a potkali jsme jen jeden tanker. Ukázalo se, že strategie jet co nejdál od břehu, se vyplatila. Když jsme konečně dorazili do úrovně Luzonu, byli jsme od břehu asi 70 mil.
Čtěte dál →

Z Kaohsiungu do Filipín

18.4.2013 22:03:15

Z Kaohsiungu jsme vyrazili v devět ráno. Původně jsme nahlásili odjezd na osmou, ale do toho jsme nezapočítali očištění hadice na vodu a el. drátů, které byly neuvěřitelně zadělané. Padl na to skoro půllitru acetonu.

Před osmou dorazil Kevin. Uvítal jsem ho v plavkách, protože jsem se zrovna chystal prohlédnou si stav kormidla a lodního šroubu. Šroub jsem ještě trochu dočistil od tube worms. Spodní čep kormidla se trocnu mele, ale není to o nic horší než před měsícem, kdy jsme na to přišli. Ve Filipínách to ale budeme muset opravit.

Když jsem vylezl z vody přišli imigrační. Zase budou mít o čem vykládat. Ty jsem totiž uvítal polonahý, jenom ručník omotaný kolem pasu. Přišli dva muži a jedna žena. Pánové si se mnou srdečně potřásli pravicí, ale ta paní si držela bezpečný odstup. Těsně před imigračními přišel pan Ou a srdečně se s námi objal.

Pak jsme si vzpomněli, že jsme si ještě chtěli dojít pro led… Na to zavolal Tomáš, že už čeká připravený s foťákem na vlnolamu a že prý kde jsme. Chudák! Nejak jsme se s ním špatně domluvili a on už byl na pozici. Vyrazil jsem tedy rychle pro led, v nonstopu OK, jsme ještě utratili poslední stovku, která nám zbyla, a cestou narazili na Deniz z jachtklubu, která zrovna šla do práce. Takže fotografů našeho odjezdu máme dost!

Dopravní kotrola kaohsiungského přístavu nám dokonce hned dala zelenou. Janička to sešlápla na 1600 otáček, feryny na Čičin byly taky někde zalezlé, přístav jsme měli jenom pro sebe. Zamávali jsme pobřežní hlídce, objeli skálu na které sedí kancelář dopravní kontroly a za kterou je vyhlídka, kde už stál připravený Kevin. Vytáhli jsme hlavní plachtu a kolem Tomáše nastoupeného u zeleného majáku na vlnolamu severního vjezdu do přístavu jsme projeli alespoň trochu oddění. Jak je ten svět instantní! Během pár vteřin jsme měli fotky od Tomáše, Kevina i Deniz v počítači. Ještě jsme stihli rychle poděkovat a rozloučit se s Tchaj-wanem fotkou na Facebooku, ale bylo třeba uklidit loď. Sbalit lana, odražeče navázat na člun a dodělat pár dalších drobností, které už jsme nestihli udělat v přístavu. To nám zabralo asi dvě hoďky. Janička se pak chopila telefonu a rozloučila se ještě jednou se svou profesorkou Fan Minru a zbytkem známých a přátel, které nějakou dobu neuvidíme. Pak skončil signál. Vypnuli jsme telefony.

Čtěte dál →