27.4.2012 Už nikdy v pátek!

P1000641.JPG

Loučíme se s Kaohsiungem.

„Hele, mám takovej návrh… Co kdybychom to otočili?“

Překvapeně jsem se podívala směrem ke kajutě, odkud na mě zpoza igelitu, který zakrýval vchod do vnitřku lodi, koukala Péťova mokrá hlava. Přes hustý déšť a sprej mořské vody jsem však zahlédla jen rozmazanou skvrnu. To už se ale blížila další vlna, a tak jsem rychle stočila kormidlo a navedla Jannu, aby nejprve vystoupala na její vrcholek a potom se po ní ladně zhoupla dolů.

Pravda je ta, že v tu chvíli se mi hlavou honily dost podobné myšlenky, ale snažila jsem se překonat únavu, která mě již kolem poledne přepadla, a vidět věci pozitivněji. Déšť za chvíli ustane, vlny opadnou, zapojíme zpět autopilota Cape Horn a pořádně se prospíme. Náhle se ozvala rána a oblohu přímo nade mnou rozštípl blesk, který mě na chvíli zcela oslnil.

Čtěte dál →

5-9.7.2009 Z Filipín do Hongkongu a jak to bylo dál

V Bolinau jsme měli předem domluvený kontakt, filipínského švagra jakéhosi Američana, na kterého jsme dostali spojení od známých, ale i tak byl náš příjezd trochu rozpačitý, protože celá ta malá úžina byla plná rybích sádek, takových plovoucích ocelových konstrukcí, kterým vévodila boudička, ze které zubící se Filipínec házel rybám granule. Kde mezi tou změtí zakotvit? Navíc před zhruba dvěma měsíci se přímo přes Bolinao přehnal tajfun, takže zatímco jsme vplouvali dovnitř úžiny, před našima očima se rozestřela nehostinná podívaná plná odfouknutých střech, odhalených zdí a strmých svahů vytvořených sesuvy půdy… Přímo ve vjezdu jsme navíc zahlédli jachtu bez stěžně opřenou bokem o břeh. Další plachetnice, opět bez stěžně, byla přivázaná ke kotevní bóji opodál… A aby toho nebylo málo, GPS a navigační program Maxsea začaly hned po vjezdu do toho města duchů žít svým vlastním životem! V tu chvíli jsme byli opravdu rádi za papírovou mapu, vlastní instinkt a ostatní rybářské lodě, protože podle GPS a Maxsea už jsme dávno uvízli na souši! Tak takhle jsme si náš příjezd do Bolinaa, všude vychvalovaného jako spolehlivý „typhoon shelter“ (útočiště před tajfuny), tedy rozhodně nepředstavovali! Začínalo nás přepadat zoufalství a už jsme dokonce i uvažovali o okamžitém odjezdu…

Jachty bez stěžňů, domy bez střech - takto nás přivítalo Bolinao...

Čtěte dál →

22.-27.6.2009 Jak jsme se hledali, až jsme se našli

Na druhý den jsem měl koupenou letenku do Hongkongu, abych se zúčastnil schůze katederního výzkumného týmu. Především jsem se ale potřeboval ukázat svému profesorovi, že už jsem zpět na pracovišti. Končila mi totiž dovolená.

Janna čeká v Suteře na vyplutí

Hysterie kolem prasečí chřipky byla v plném proudu, takže mi cestou několikrát změřili teplotu. Z letiště jsem to stihnul na schůzi autobusem – díky bohu, protože taxíky jsou v Hongkongu dost drahé, obzvlášť když se musí přejet z ostrova, kde se nalézá letiště, na pevninu.

Čtěte dál →

Jaro-léto 2009: Přípravy před plavbou

Janna na kotevní bóji

Putování na plachetnici má jednu velkou výhodu. Nejsou žádné silnice a dálnice, žádné ukazatele, kterých se musíte držet. Vůbec nejlepší je to, že můžete zastavit, kde se vám zlíbí – tedy až na pár výjimek. Prostě naprostá svoboda pohybu. Ovšem na rozdíl od cestování autem je třeba dopředu vědět, kde zaparkovat, pokud se někde chystáte zůstat déle. Nás čekala cesta do Hongkongu, kde měla Janna zůstat přinejmenším rok a najít tam místo, byť i jen pro malou loď, je docela tvrdý oříšek. Na pár dní někde hodit kotvu samozřejmě není problém, ale já jsem potřeboval z lodě pravidelně docházet do školy ve slušných šatech a s notebookem v ruce, potřeboval jsem proto snadný přístup na pevninu, mít šikovný zdroj vody a v ideálním případě taky teplou sprchu, alespoň čas od času – v zimě tu sice teplota neklesá pod deset stupňů, ale vodsuď posuď, že?

Čtěte dál →

Plavba z Langkawi do Hongkongu (jaro-léto 2009)

Konečně jsme vyčerpali víceméně veškeré zásoby zápisků z Langkawi a chystáme se začít publikovat úryvky z lodního deníku zachycující naši plavbu z Langkawi do Hongkongu, která se uskutečnila na jaře a v létě roku 2009. Někteří z vás už možná četli příspěvek „Vše začalo v Hongkongu“, který je takovým kratičkým úvodem celé série – popisuje nejen naše první pocity po návratu z Langkawi na Tchaj-wan v září 2008, ale i to, proč jsme najednou změnili plány a začali uvažovat o tom přeplavit se s lodí do Hongkongu. Pár perliček, na které se můžete v naší nové sérii deníkových zápisků těšit: na poslední chvíli odvrácená srážka s rybářem, bouřka na cestě ze Singapuru na Borneo, bezvětří a hladina jako zrcadlo, nádherné východy a ještě krásnější západy slunce, seznámení se s dalšími zajímavými lidmi, útok létající ryby, průjezd městem duchů a úchvatná cesta skrze Filipínské ostrovy zakončená jednou z našich nejdelších plaveb dosud – ze severu Filipín přes Jihočínské moře do Hongkongu.


View Z Langkawi do Hongkongu in a larger map