สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Taiwan Taiwan « Slasti a strasti života na moři

Už zase skáčem po palubě

By

Dnešní den byl jako po probuzení z dlouhého, otravného snu. Uplynulý týden jsme strávili po nemocnicích a poleháváním, skučením a chrchlání, dokonce někteří z nás s hlavou v kýblu. Ale vezměme to pěkně popořádku.

Začalo to celkem nevinně a to zcela obyčejnou prohlídkou u zubaře. Jelikož zubaře stejně jako většina lidí nemusím, úspěšně jsem obávanou návštěvu zubařské ordinace téměř dva roky odkládala. Kromě obav z možných kazů byla v poslední době dalším důvodem především podivně rostoucí osmička, která se mi začala klubat v létě v Čechách a o které jsem si i já laicky domyslela, že nejspíš bude muset ven. Nakonec jsem si ale řekla, že lepší to vyřešit tady na Tchaj-wanu, než potom skučet někde na moři.  Nechala jsem si doporučit soukromou zubařskou ordinaci a vyrazila na prohlídku.

20130322-091450.JPG

Tak trochu nápověda, co bude následovat...

Čtěte dál →

02/04/2013 | Category: Lodní deník, Taiwan, Země | 4 comments | Další články od

Návštěvníci

By and

Opět jsme opustili naše útočiště v přístavu Sing-ta a vrátili se do Kaohsiungu. Teď sedím v moderně vybaveném kuchařském showroomu, kde Janička předvádí, jak udělat náš chleba, a několik dalších receptů z naší lodní kuchyně.

2013-02-24 14.09.48.jpg

Janička v předvádí lodní recepty v supermoderní kuchyni

Počátek minulého týdne jsme oslavili dokončením překladu prvního ze dvou románů, které tento rok máme v plánu. Knihy by měly vyjít někdy v průběhu léta. Opojeni dobrým pocitem z vykonané práce, zbytek týdne nám utekl rychle před očima. Vydrhli jsme loď a věnovali jsme se návštěvám. Těch přišlo hned několik. První byla Jessica s rodinou. Jessica měla na svědomí organizaci naší přednášky v nadaci Tzu Chi. Původně jsme měli v plánu projet se s nimi nejdřív trochu v přístavu, kde je dost místa a většinou i větru, ale nejsou tam vlny, tudíž nehrozilo bezprostřední nebezpečí mořské nemoci. Říkali jsme si, že když se to bude našim hostům, kteří byli na lodi poprvé, líbit, vyrazíme na chvilku ven z přístavu. Jenomže zrovna skoro vůbec nefoukalo. Naši hosté byli navíc hrozně natěšení vyrazit na volné moře, a tak jsme vyplnili formulář pro pobřežní hlídku a vyrazili rovnou ven. I to chvilku trvalo, protože molo je asi tři kilometry od vlnolamů.

Výjezd z přístavu je mělký a ještě než se do nás opřelo poctivých patnáct uzlů, Janna se začala houpat po pěkných půlmetrových vlnách. Naši hosté se tvářili statečně. To není tak strašné, říkali. Pak se ale Janna naklonila, naši hosté vytřeštili oči a křečovitě sevřeli, co měli právě po ruce. Nejdřív jim zbělely klouby, pak tváře. Vzduchem začala lítat vodní tříšť. Jako první odpadli mužští členové posádky.

Čtěte dál →

25/02/2013 | Category: Lodní deník, Taiwan | Leave a comment | Další články od and

Zpět v oáze klidu

By and

Z Kaohsiungu zpět do oázy v Sing-ta jsme vyrazili podle plánu. Tentokrát jsme byli rozhodnuti, že nám do toho nesmí nic vlézt.

Poslední tři dny byly hotové martýrium. Z pohody ztichlé zátoky jsme vstoupili přímo do centra rozjeté house party. Čínský nový rok, to znamená devět dní prázdnin, zoufalé zácpy, všechny hotely v oblíbených destinacích jsou beznadějně vyprodány, dokonce i modlitební cely i toho nejmenšího z chrámů jsou pronajaty turistům.

Co nás to jen napadlo vydat se zrovna v tu nejhorší dobu zpět do Kaohsiungu?

P2106138.JPG

Janna ještě v tiché oáze klidu

Čtěte dál →

15/02/2013 | Category: Lodní deník, Taiwan | 2 comments | Další články od and

Dost bylo života na veřejnosti

By and

Opustili jsme Kaohsiung, alespoň na pár dní. Už jsme to tam nemohli vystát. Dost jsme si užili života na veřejnosti. Chtěli jsme to udělat už dávno, ale vždy nás zastavila nějaká ta výmluva. Pravda je, že naše místečko v Kaohsiungu je velice pohodlné. Všechno je na dosah ruky. Jak jídlo, tak nářadí a materiál na ty nekončící opravy. Jenže my už toho zas tak moc na lodi dělat nechceme, respektive, většinu materiálu na finální opravy bychom už měli mít. Jannina vodoryska se mírně zanořila, což o tom jen dosvědčuje (před čtrnácti dny nám doručili asi 30 litrů barev, epoxy, naložili jsme pár zbylých a bezpochyby užitečných prken, koupili rezervních 20l nafty).

P1020523.JPG

Nová plachta a lazyjacky

 Taky jsme si už moc nepamatovali, jak vypadá ticho. Žijeme v čínské společnosti, takže se není čemu divit. Číňané jsou prostě hravě hluční, což je chvíli roztomilé, ale my, co jsme vyrostli na českých lukách, v českých hájích a na periferiích malých českých měst, prostě potřebujeme trochu víc klidu.

Čtěte dál →

09/02/2013 | Category: Lodní deník, Taiwan | 4 comments | Další články od and

Ferynou na Čičin

By

Rád bych se po chlapsku holedbal, že jsme to věděli od začátku, ale Mr. Čang, který nám náš nový lodní šroub vyrobil, nás prostě ukecal. Jeho šroub je v pořádku, musíme prý mít ohnutou hřídel. Nevěděli jsme, jak dál. Rozhodli jsme se tedy hřídel vytáhnout. Připravovali jsme se na potopu. Motor jsme zakryli starou plachtou, já tahal ve vodě, Janička tlačila z lodi. Hřídel jsme ale ven nedostali. Možná by to šlo hrubou silou, ale to bysme mohli poškodit těsnění kolem hřídele, které slouží zároveň jako ložisko. Řekli jsme si, že zkusíme štěstí, necháme si nejdřív zkontrolovat šroub a hřídel vyndáme až ve Filipínách, pěkně na suchu a v klidu. Ve skutečnosti Janička hlásila, že to vůbec není tak hrozné, jak jsme si to představovali, že kolem hřídele, zas tak moc vody neteče, a že se to dá v pohodě zvládnout. Mám já to ženu!

Strojovna připravena k operaci

Strojovna připravena k operaci

Čtěte dál →

17/01/2013 | Category: Lodní deník, Taiwan | 5 comments | Další články od

Oupravy Janny pokračují

By and

Každý den nám teď hlásí, že ten následující den bude pršet. Asi jim v těch super klimatizovaných ústavech zamrzly cédéromy. Dnes neprší, zítra bude. Dnes za peníze, zítra zadarmo. Prvních pár dní jsme se nechali vyhecovat a překládali jsme. Takže pozitivní výsledek ty předpovědi rozhodně mají.

000 019

Kování musí být nejen pevné, ale posádka vždy ocení, když kolem něj do lodě neteče

 

Pak už jsme ale rekurzivní metodu předpovědí tchajwanských meteorologů odhalili a pustili jsme se opět do zvelebování Janny. Před týdnem jsme vyměnili stará kování předobočních a zadobočních úpon a rozhodli jsme se, že vyměníme i kování úpon hlavních. Při tom jsme měli možnost zavzpomínat si na první pokus na cestě z Hongkongu, při kterém nám kování jedné úpony prasklo. Narychlo jsme si tehdy nechali vyrobit nové kování z oceli 304, protože jinou neměli. Po příjezdu na Tchaj-wan jsme si pak nechali vyrobit kování nová, tentokrát už z SS 316 a na ty teď došlo. Jasně se mi vybavilo mihotání čelovek, když jsme tehdy s Ondrou a Míšou poprvé a v pořádném spěchu rozmontovávali nábytek v kabině Janny, protože jedině tak bylo možné kování vytáhnout ven. Na to jsme se tedy moc netěšili a z nějakého důvodu jsme si zafixovali, že to bude hrozná práce a úměrně jsme to také odkládali. Hlavní výmluvou byla právě ta předpověď.

Čtěte dál →

02/12/2012 | Category: Lodní deník, Taiwan | Leave a comment | Další články od and

Terapeutická funkce života na lodi

By and

„Já jsem Ou,“ představil se nám starší pán v adidaskách, kostkované košili a kalhotách, které mu visely na hubených bocích. „Za kolik tu loď prodáte?“

„Kdo řiká, že jí prodáme?“ odsekl jsem. Nezvaní návštěvníci u naší lodi mi jsou, přiznávám, dost protivní. Horší jsou už jen ti, co se nejprve zeptají, kolik to stojí a za kolik je svezeme. Polehčující okolnost tohoto pána je, že se alespoň představil.

„A kdybyste ji prodávali, kolik byste za ní chtěli?“ nenechal se stařík odbýt. Prohlédl jsem si ho od hlavy k patě. Na Tchaj-wanu nikdy nevíte, jestli ten drban ve vietnamkách náhodou není nějaký zazobanec. Jannu jsme stejně prodávat nechtěli, i když já čas od času pokukuju po jiných, to jako že do budoucnosti. Janička o jiné lodi nechce ani slyšet. Já jsem ale už dříve vyslovil drzou myšlenku, že kdyby nám někdo za Jannu hodně nabídl, tak bychom ji mohli se ziskem prodat, vyrazit do USA a najít si nějakou novou loď. Pravda ale je, že i já bych se s Jannou jen těžko loučil. Moc potu jsme už na ní prolili, abysme se jí jen tak vzdali.

„Protože my tu loď prodat nechceme, musel byste nám nabídnout opravdu hodně.“ Ještě jsem doplnil nějakou přemrštěnou částku, čímž jsem považoval celou záležitost s prodejem a nákupem lodi za uzavřenou.

„To není zas tak moc. To není problém,“ odpověděl klidně pan Ou. „Mně se ta vaše loď totiž hrozně líbí. Je to nejhezčí loď, co jsem tady viděl. Já bych na ní asi ani moc nejezdil, ale chtěl bych jí mít. Tak se mějte, já zase někdy přijdu.“

Zamrazilo nás. Co jsem to jenom udělal?!

Čtěte dál →

23/11/2012 | Category: Taiwan, Vyprávění | 10 comments | Další články od and

Námořní uklízečky 6

By and

Hogo fogo lodní výstava byla za námi a nastal relativní klid. Představovali jsme si, jak budeme od rána do večera překládat a číst, možná občas utřeme nějakou tu šmouhu a přeleštíme trochu rzi na oceli, kdyby se najednou (samozřejmě bez předchozího varování) objevil boss s klienty. To by ale nesměl kolem Tchaj-wanu prolétnout další tajfun.

Tentokrát k nám byli bohové, ztělesnění našim bossem, milostiví. Dostali jsme povolení koupit dostatek lan! Pokrok. Lidstvo má přeci jen nějakou naději na přežití. Nadšení z toho náhlého osvícení, které postihlo našeho bosse, nás ale rychle přešlo.

Čtěte dál →

01/11/2012 | Category: Lodní deník, Taiwan | 2 comments | Další články od and

Námořní uklízečky 5

By and

Tajfun byl tedy za námi. Konečně jsme se pořádně vyspali. Stále sice u rozlámaného mola, ale proud v maríně se uklidnil. Prst se pomalu hojil, den nato jsem měl jít na kontrolu. Ráno zavolal Dick, jestli by jeden z nás mohl dělat posádku při převozu 40stopé plachetnice z Kaohsiungu sem do Keelungu. Janičce se moc nechtělo, protože na takové lodi vlastně pořádně nikdy nejela a kdo ví, kdo bude kapitánem. Já jsem měl stále čtyři stehy na prostředníčku. Vydali jsme tedy do nemocnice, jestli by mi nemohli ten prst prohlídnout dříve. V tchajwanských nemocnicích se většinou dost dlouho čeká. My jsme měli štěstí a dostali jsme se docela dopředu. Mezitím jsme probírali, jestli na ten převoz jet nebo ne. Riskovat můj prst se nám moc nechtělo. Janička se zase moc necítila jet sama. Napsali jsme tedy Dickovi, kolik lidí je v posádce, kdo je kapitánem a kolik nám za to dá.

Čtěte dál →

26/10/2012 | Category: Lodní deník, Taiwan | Leave a comment | Další články od and

Námořní uklízečky 4

By and

(Tomuto předchází Námořní uklízečky 3)

Konečně jsme měli vodu a loď jsme mohli pořádně vydrhnout. Pak následovalo voskování, leštění oceli, ošetření oken atd. Práci nám zpestřoval Dick občasnými telefonáty: už jste udělali tohle, a kdy budete dělat tamto. Že se od Filipín na sever žene tajfun, věděli všichni už několik dní. Dicka to ale zdánlivě moc nevzrušovalo. Místní rybáři a jachtaři nás všichni nabádali, abychom co nejrychleji přejeli k jinému molu. To naše je jedno z nejhorších v maríně, což jsme ostatně už věděli. Vyvázat se můžeme jen na jedné straně a bohužel na té závětrné, takže nás vítr, vlny a proudy, které marínou procházejí, budou tlačit na molo. Během předchozích dvou tajfunů se toto molo vždy utrhlo, takže nás to taky zřejmě nemine. Vše jsme tlumočili Dickovi, ale ten si očividně netroufal loď převézt. Zpočátku ještě místní nabízeli své služby, jenže to byl Dick hrdina, vždyť se nic neděje a to molo je přeci nové a bylo nám řečeno, že je OK. OK ano, ale jenom dočasně, ne v tajfunu. Všichni nad naším bossem kroutili hlavou. My jsme začali litovat, že jsme tenhle job vůbec vzali.

Azimut in Bisha Harbour

Zde jsme stáli při prvním tajfunu

Čtěte dál →

24/10/2012 | Category: Lodní deník, Taiwan | 3 comments | Další články od and
Older Entries »