Pracovní prázdniny na Langkawi

„Ahoj námořníci, nějak jste se na bloku odmlčeli – jste v pořádku, ptají se věrní čtenáři?“ napsala nám kamarádka Míša. „Žádné strachy,“ odpovídali jsme okamžitě, abychom zahnaly případné obavy. „Máme se dobře, vlastně až moc dobře, takže ani nestíháme psát!“ Škoda jen, že naše pracovní dovolená v Malajsii se blíží ke konci a již dnes večer (2.3.) nás čeká let z Langkawi do Kuala Lumpur a odtud hned v zítra v brzkých ranních hodinách další let přes Dubai zpět domů do Čech…

Čas tak rychle utíkal, že jsme se ani nestačili pořádně rozkoukat a od našeho příjezdu na Langkawi už uplynul měsíc. Přes týden jsme se věnovali práci na počítačích – Péťa programování pro své české zaměstnavatele a já jsem editovala již dokončený překlad dalšího tchajwanského románu, který by měl vyjít tento rok. O víkendech jsme pak vyráželi na výlety okolo Langkawi, buď po zemi – po svých či dopravními prostředky, ale většinou po vodě na lodi.

Z výprav kolem Langkawi

Čtěte dál →

Pravda o plavbě Puteri Harbor – Langkawi

28.-31. ledna 2017

V sobotu krátce po osmé hodině jsme nastartovali, odvázali poslední lana a po týdenní plavební pauze opustili marinu Puteri Harbor na předměstí Johor Bahru. Odjížděli jsme rádi, marina to nebyla špatná, pracovní prostředí ucházející, bohužel ale zcela odříznuté od města a vůbec odkudkoliv. Všude kolem byly pouze staveniště a spleť silnic bez chodníků. Jediné místo, kam se mohl člověk jít projít, bylo nábřeží kolem dokola mariny lemované hotely a bary, kde bez ohledu na muslimský mravní kodex noc co noc vyřvávali do brzkých ranních hodin rozjaření hosté. Hned po příjezdu nás navíc němečtí sousedé, kteří se, když viděli naši německou vlajku, nadšeně přiběhli s námi seznámit, varovali, že hned první večer, mezitím co si zašli do jednoho s barů na nábřeží na večeři, se jim nastěhovala do lodi krysa a trvalo týden, než se jim jí podařilo chytit. Byli jsme rádi, že my jsme si po týdnu v Puteri žádného chlupatého černého pasažéra s sebou neodváželi.

Marina Puteri Harbor, v pozadí nábřeží s hotely a bary

Instalace nového kotevního vrátku před vyplutím

Čtěte dál →

Opět na moři

18.-20. ledna 2017

Středeční ráno nás přivítalo téměř jasnou oblohou, a zatímco jsme snídali v kokpitu, vyhouplo se nad svahy sytě zelených kopců vycházející slunce. Teplota začala pomalu ale jistě stoupat. Dopíjeli jsme zbytky kávy a ani jsme nedutali. Na jednu stranu už jsme se nemohli dočkat, až za chvíli odvážeme lana a opustíme ostrůvek Tioman, který byl Janně po předchozí rok a půl domovem, ale zároveň jsme byli tak trochu nervózní. Přeci jen už je to nějakou dobu, co jsme pluli na otevřeném moři…

Opouštíme Tioman…

Čtěte dál →

Prvních pár dní na lodi

14.-17. ledna 2017

Už druhý den je zatažená obloha a na střechu kajuty téměř nepřerušovaně bubnuje déšť. Počasí se vlastně začalo měnit již minulý pátek hned po našem příjezdu do maríny Puteri Harbor na předměstí malajského velkoměsta Johor Bahru, které se nachází přímo naproti Singapuru. V páteční ráno nás přivítala roztroušená mračna a příjemný vítr, který byl rozhodně vítanou změnou proti dusnu maríny na ostrůvku Tioman, která je stísněná a plná lodí a kde se obvykle nehne ani korouhvička. Připojeni na elektrickou síť a s vynikajícím internetovým spojením si nemusíme dělat starosti s nedostatkem sluníčka, které by skrze solární panely napájelo naše lodní baterie, a můžeme v klidu dohánět v útrobách naší lodní kanceláře pracovní resty předtím, než se (snad) v sobotu vydáme dále na sever směr Langkawi. Ani nevím, kolikrát už jsme si nahlas zopakovali, jaké jsme měli štěstí, že těch prvních pár dní po našem příjezdu na loď bylo slunečných a, až na nějakou tu noční bouřku, bez deště.

Janna v Puteri Harbour Marina

Čtěte dál →

Zpět na lodi a spolu

15. ledna 2017

Už potřetí to ráno se probouzím, pomalu rozlepuju oči a při pohledu na hodinky zjišťuju, že už je vlastně spíš dopoledne. Digitálky pověšené na madle na stropě kajuty ukazují půl desáté. Cítím se ještě unavenější, než když jsem se poprvé vzbudila v sedm a potom znovu kolem osmé. Opatrně se sápu do schodů do kokpitu, kde se okamžitě srazím s horkou vlhkou stěnou tropického vedra. I přestože jsme si oba po těch více jak deseti letech života na Tchaj-wanu na dlouhou temnou mrazivou českou zimu už odvykli a žár a pot jsou nám bližší než zmrzlé prsty a tekoucí nosy, přeci jen na nás ten teplotní šok přechodu z pražských mínus dvaceti do malajských plus třiceti těžce dolehl. A samozřejmě vyčerpání spojené s pásmovou nemocí – nevyhnutelné zlo cestování východně proti času. Unaveně dosedám na lavici v kokpitu a pozastavuji se nad tím, že jsme po tak dlouhé době opět v našem plovoucím domově.

První pohled na náš plovoucí domov po několika měsících…

Čtěte dál →

Vyrážíme směrem opačným

Topení a boiler vypnuty. Pasy, peníze, kreditka, holení, klíče od lodě, dráty k počítačům, dobíječky na to i ono, foťák, adaptery, dárky atd. sbaleny. Byt zamknut, pan domácí uvědoměn.

Po třičtvrtě hodiny v pražské dopravě si najednou uvědomujeme, že se vzdalujeme, místo abysme se přibližovali. Přeci jenom jsou ty Strašnice Malajsií blíž než letiště.

Janička to zvládá se svých typickým klidem, je vyznavačkou stoické filozofie, byť to popírá. Já mám už dva dny cestovní horečku. Odškrtávám seznamy, abych do nich v zápětí opět něco dopsal. Mozek mi generuje proud všelijakých „co když“ a „co kdyby“ a žaludek se mi už připravuje na to slastné pohupování a vlnění a protestuje proti strnulé nehybnosti hmoty pod mýma nohama.

Dubai nás přivítala příjemnými 21 stupni. Čekáme na spoj do Kuala Lumpuru. Tam si počkáme pár dalších hodin na poslední autobus do Mersingu, abysme tam dorazili pěkně z rána, posnídali roti telur, o kterých mluvíme už dva měsíce (Janička: tam mají ale fakt výborný roti!) a chytili trajekt na Tioman, kam bysme měli dorazit kolem oběda.

Cestovní horečka už mě pustila. Už jen pár hodin a čeká nás naše krásná loďka… posraná od ptáků a netopýrů, zatuchlá plísní, s vybitými baterkami a kdo ví na jaká krásná překvapení se ještě můžeme těšit…

Hallberg-Rassy 31 Monsun for sale

Janna under sail with reefing jib and old mainsail

 

Contact

Email: syjanna@gmail.com

Phone (Malaysia): +60122513997

Skype: klubkonet or syjanna

 

1  We call her Janna

…as in arabic al’janna, which means “garden” as in the “Garden of Eden”…

You won’t need to spend months in a boat-yard. You can go cruising immediately, because we are cruising right now on this boat. You can step aboard as we step off.

We take a good care of our little boat. She’s a lovely home and a great performer at sea.

The equipment is minimalistic, but we rarely wished for more. We’ve put a lot of thought into transforming Janna into a cozy, but utilitarian vessel.

It is our home and an office.

We are the third owners and we are selling Janna for family reasons.

Čtěte dál →

Sbohem lesy

Sbohem lesy, kam se na vás hrabou všechny džungle světa.

Sbohem louky, budete nám chybět, dosti.

Sbohem chladná rána, ještěrky a vosy.

Dnes ve dvě hodiny usedáme do prvního ze série letadel, které nás zavezou zpět na Langkawi. Když vše půjde hladce, tak ve středu bychom měli být na palubě.

Dočkat se už nemůžeme, ale pár těch slz při odjezdu samozřejmě nejspíš ukápne. Snad nebude moc pršet…

Podle všech informací, které z Malajsie máme, Janna plave a daří se jí dobře.

Však brzy uvidíme… Držte palce a my se za nedlouho ozveme z první linie.

 

Velké opravy

Po letech jsme se tedy opět vrátili na Langkawi. Smyčka se uzavřela.

Náš námořní život sice začal v Singapuru, kde jsme Jannu poprvé opravovali a poprvé se na ní plavili, Singapur byl první přístav, který jsme kdy opouštěli. Ale teprve vynucený pobyt v Lumutu a potom komunita na Langkawi nám umožnily život na plachetnici pořádně poznat.

Z Langkawi jsme před lety vypluli na první delší cestu dlouhou necelých 3000 mil. Rok jsme žili na mooringu v překrásné zátoce Deep Water Bay v Hongkongu, pak jsme se přeplavili na Tchaj-wan, rok bydleli opět na pevnině a dokončovali jsme dizertace, další rok pak už sice na palubě, ale v jedné z nejoblíbenějších turistických destinací Kao-hsiungu. Když jsme vyhlédli z okna, denně jsme se dívali na vyhřezlé vnitřnosti čínských zájezdních autobusů. Ale nakonec jsme se dočkali a vypluli.

A teď jsme byli zpět tam, kde to všechno začalo opravdu naostro, a navíc nás čekala  dlouho plánovaná návštěva loděnice.

Close
02-Dub-2014 18:55
 

Čtěte dál →

Temnou nocí za svitu delfínů

Lumut jsme opustili pod plachtami dobře známou cestou kolem ostrova Pangkor a chvíli jsme kličkovali mezi flotilou malých rybářských lodí. Malajci se na nás zubili a my na ně, byli jsme na moři, krásně foukalo, oni byli po kotníky v dobrém úlovku, všem nám bylo dobře.

Jak jsme vyjeli ze závětří kopce na pevnině, zapojili jsme větrného kormidelníka, který nezná únavy, a oddali se četbě a odměnili jsme se také trochou zevlování. Zevlování na plachetnici se dělá tak, že chvíli sedíte na zádi, pozorujete stopu za lodí plnou malých vírů, bublin a pěny. Pak se líně převalíte a civíte na horizont. Na ten lze vůbec koukat celé hodiny. A když pocítíte mravenčení v přesezených nohách, zvednete se a kráčíte námořnickým krokem po pohupující se palubě, jednou rukou se možná přidržujete, když to moc hází, chvíli se zavěsíte do ráhnoví, shlédnete ohromnou bílou plochu hlavní plachty, déle se zdržíte v průvanu mezi hlavní plachtou a kosatkou, nakloníte se přes příďový koš a dlouho předlouho pozorujete příďovou vlnu a taky jak se příď boří do vlnek, které přicházejí našikmo z jedné strany. A v uších vám hučí vítr a pod nohama šumí moře rozčísnuté kýlem vaší lodě.

Close
24-Úno-2014 18:58
 

Čtěte dál →