สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Singapore Singapore « Slasti a strasti života na moři

Opět na moři

18.-20. ledna 2017

Středeční ráno nás přivítalo téměř jasnou oblohou, a zatímco jsme snídali v kokpitu, vyhouplo se nad svahy sytě zelených kopců vycházející slunce. Teplota začala pomalu ale jistě stoupat. Dopíjeli jsme zbytky kávy a ani jsme nedutali. Na jednu stranu už jsme se nemohli dočkat, až za chvíli odvážeme lana a opustíme ostrůvek Tioman, který byl Janně po předchozí rok a půl domovem, ale zároveň jsme byli tak trochu nervózní. Přeci jen už je to nějakou dobu, co jsme pluli na otevřeném moři…

Opouštíme Tioman…

Čtěte dál →

S cizí ženou v cizím pokoji

Vlastně těch žen bylo několik. Jejich jména jsem neznal, ale to v tu chvíli nevadilo. Na seznamování nebyl čas. My jsme s Janičkou zalehli už kolem půl desáté, ostatní přišli, kdo ví kdy. Prostě post-náctiletí poprvé z domu, poprvé za mořem, poprvé v Jihovýchodní Asii. Tady se žije hlavně v noci, přes den je moc horko.
Když mě v noci probudilo zavrzání dveří, pootevřel jsem víčka, zamžoural do záře světel z chodby, otočil se na druhý bok a pak už jsem zaslechl jenom šeptání v jazyce jedné ze severoevropských zemí, asi to byla norština, a víc nevím.

Čtěte dál →

3.-6.6.2009 Ze Singapuru na Borneo

Blízké setkání

Druhý den ráno pršelo, což trochu pozdrželo několik maličkostí, které jsem chtěl udělat na lodi, jako doplnit vodu, přeříznout řetěz, upéct chleba.

Teprve kolem poledního jsme se dostali k doplnění nafty. Sprcha, zamávat a poslední průjezd Singapurským lodním provozem. Při přejíždění dálnice u majáku Hornsburg jsme míjeli jeden tanker dost blízko, ale bylo jasné, že ho předjedeme, takže jsme se z asi kilometrové vzdálenosti podívali na jeho příď a zase jsme byli v bezpečném území.

Hned jsme napnuli plachty a konečně vypnuli motor. Ta krása, to ticho. Vítr foukal nevhodně pro náš zamýšlený kurz, jak jinak, takže jsme zamířili více k jihu.

Čtěte dál →

23.5.2009 Z Lumutu do Singapuru

Malajští rybáři

Noční plavba byla v klidu, jenom Pavlík se málem srazil s rybáři, kteří rozsvítili až na poslední chvíli. Od té doby jsme cca každých deset minut projížděli horizont před námi baterkou, abychom ty telata přinutili zareagovat. Jednou to fungovalo, jinak jsme buď další rybáře nepotkali, nebo na nás z vysoka…

Kolem poledního jsme projeli kolem přístavu Klang. Tady jsme posledně z Janičkou křižovali mezi spoustou tankerů mířících do přístavu, ale dnes všechny lodě, které jsme zahlédli, kotvily, takže ze slibovaného dobrodružství nebylo nic. Pořád vykládám své obavy o přejezdech lodních dálnic, kde tankery pálí hroznou rychlostí, ale zatím nic. I pověstný Malacký průliv je velice poklidný, rybářů je málo. Kládu jsme viděli jen jednu.

Čtěte dál →

24. 4. 2009 Kuala Kedah, 4:30 ráno

Marína Rebak na Langkawi už čeká

Zatím probíhá vše podle plánu. Na letišti jsem si vyměnil 100 singpurských dolarů (asi 1300Kč). To musí stačit. Potřeboval jsem na jednoho nebo dva taxíky a autobus napříč malajským poloostrovem. Může se to zdát jako trochu nepřiměřený komfort, ale těch 60kg zavazadel bylo opravdu trochu moc. První taxík mě přišel na 17 dolarů.

Vyškrábal jsem se do druhého patra obchodního domu, kde se nachází jachtařský obchod Marintech naší staré známé Jessie. Radostné setkání. Pozdravili jsme se anglicky, popovídali si čínsky. Vzal jsem si pár nezbytných věcí, které jsme si objednali, zaplatil a její pomocník mě potom hodil malým náklaďákem na stanici autobusů. Doufal jsem, že mi to pojede někdy kolem šesté večer, abych ráno byl u trajektu a před obědem na lodi v Langkawi.

Čtěte dál →

23. 4. 2009 Singapur

 

Po krátké odmlce jsme zpět s pokračováním cesty z Langkawi do Hongkongu. Vlastně jsem ještě ani neopustil Hongkong, kde jsem právě studoval na doktora ve formální lingvistice. Tomuto příspěvku tedy předchází Přípravy před plavbou.

Janna v dešti v Rebaku

Janna čeká na ostrůvku Rebak

Po cca tříhodinovém letu z Hongkongu jsem opět po dlouhé době vystoupil na letišti v Singapuru, křižovatce Jihovýchodní Asie.
Celnicí jsem tentokrát neprošel. Moje tři narvané batohy vzbudily pozornost bdělých orgánů. Jeden za druhým projela má zavazadla rentgenem a za chvíli jsem stál po kolena ve svých vlastních svršcích, spodcích, lanech, taškách naplněných vším možným od šroubů po acylpyrin. Prý velká koncentrace kovů… to asi ty klíče a šrouby a papiňák. Celníci jenom zakroutili hlavou a odstrčili mě i mou hromádku do kouta, ať jim tam nedělám svinčík. Lil ze mě pot. Znáte to. Doma balíte v klidu a vejde se vám to jen tak tak, ale jak to tam máte naházet narychlo třeba na letišti, když vám naměřili nadváhu, najednou se objem vašich věcí zdvojnásobí.

Čtěte dál →

24. červen 2008: Velký úklid

Janička leští sporák

Otevírám oči a pomalu přicházím ke smyslům… a tu přichází uvědomění: Jsme zase zpátky na lodi!!! Po snídani se pouštím do zběsilého úklidu.

„Už jsi zase ve svym živlu, viď,“ komentuje to Péťa.

Na všem je tenká vrstvička plísně, ale radostně zjišťuji, že zápach ze včerejšího večera se už stačil vyvětrat. Péťa je na palubě a doplňuje seznam nákupů o rozměry potřebných součástek – odpoledne se totiž chystáme k Jessie, našemu zásobovacímu agentovi přes věci jachtařské.

V 11 hodin jsem téměř hotová s úklidem.

V maríně už jsme stihli zatím potkat spoustu místních, většinou čínských, zaměstnanců, kteří se zdají být mile potěšeni, že nás opět vidí. Dokonce i ten starý čínský pán od ručníků u bazénu, který se v zimě tvářil velmi odměřeně, se usmál.

Čtěte dál →

23. červen 2008: Zpět na lodi

Janna v Raffles

Tak už jsme zase zpátky. Po čtyřech měsících odloučení jsme 23. června v jedenáct hodin večer před Singapurským letištěm nastoupili do taxíka řízeného starším Indem.

„Raffles Marina, 10 Tuas West Drive.“

Taxík nás brzy ukolébal. Pořádně nezdravá večeře v Burger Kingu na tchajwanském Tchao-jüenském letišti a plechovka piva Tiger na palubě letadla JetStar, nejlevnější aerolinky mezi Tchaj-wanem a Singapurem, na nás zapůsobily jako mimořádně účinný prášek na spaní. Kromě toho už byla dávno naše hodina.

Chvilku po půlnoci jsme ale byli oba již zpět při smyslech. Možná až příliš. V jakém stavu naší Jannu najdeme? Nestojí v podpalubí voda? Co díry, které jsme v zimě zalepili? Podobných otázek se nám hlavou honil nespočet. Než jsme ale stačili pomyslet na všechny ty obavy, které se za poslední čtyři měsíce vědomě či nevědomě nastřádaly v našem podvědomí, stáli jsme už na molu před lodí.

Čtěte dál →