Strašné ujištění 

​Internet tu stojí zavíteco. To jsme ovšem čekali, tiché ani artikulované doufání nepomohlo. Píšeme tedy na mobilu a krátce. 

Jinak zatím vše v nejlepším pořádku. Loď suchá, okna voděvzdorná. Plíseň v lodi minimální. Baterky dosti vyschlé, ale to není překvapení. 

Včerejší únava děsná. Pět hodin letu, dalších pět hodin čekání, osm v letadle, dalších osm čekání, pět hodin v autobuse a opět pět hodin čekání. Ještě že to vyšlo tahle hezky symetricky. Spali jsme co se dalo, ale nebylo to ono.  

Ospalí a odpruzeni jsme kolem poledne dorazili na Jannu a zjistili, že neteče voda. Tuhle katastrofu vyvážilo, setkání s Henrikou, naší německou známou, která byla před pár lety unesena filipínskou skupinou Abu Sayaf. Henrika nám hned půjčila svůj velký člun s motorem a ukázala,  kde vodu natočíme u městského kohoutku. 

Naše sny došly naplnění. Konečně můžeme začít šúrovat… a vysprchovat se.