สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

lodní šroub lodní šroub « Slasti a strasti života na moři

Ferynou na Čičin

Rád bych se po chlapsku holedbal, že jsme to věděli od začátku, ale Mr. Čang, který nám náš nový lodní šroub vyrobil, nás prostě ukecal. Jeho šroub je v pořádku, musíme prý mít ohnutou hřídel. Nevěděli jsme, jak dál. Rozhodli jsme se tedy hřídel vytáhnout. Připravovali jsme se na potopu. Motor jsme zakryli starou plachtou, já tahal ve vodě, Janička tlačila z lodi. Hřídel jsme ale ven nedostali. Možná by to šlo hrubou silou, ale to bysme mohli poškodit těsnění kolem hřídele, které slouží zároveň jako ložisko. Řekli jsme si, že zkusíme štěstí, necháme si nejdřív zkontrolovat šroub a hřídel vyndáme až ve Filipínách, pěkně na suchu a v klidu. Ve skutečnosti Janička hlásila, že to vůbec není tak hrozné, jak jsme si to představovali, že kolem hřídele, zas tak moc vody neteče, a že se to dá v pohodě zvládnout. Mám já to ženu!

Strojovna připravena k operaci

Strojovna připravena k operaci

Čtěte dál →

Co můžeš udělat dnes, mnohdy mohl jsi udělat už včera

Potom co jsme nainstalovali nový lodní šroub, jsme zpozorovali, že motor nám vibruje, v periodě asi 2-3 sekundy. Nejdřív jsme mysleli, že to nic moc není. Vibrace byly malé a stejně jsme víc plachtili. Nedávno jsme si ale vyjeli trochu dál, dost foukalo, vlny něco přes metr, byla to krásná jízda. Zrovna jsme si řekli, že to otočíme zpět, když tu najednou vypnuli vítr. Byli jsme zrovna na vnějším okraji jihozápadního Kaohsiungského kotviště tankerů. Chvilku jsme ještě bojovali na plachty, ale proud, který tady dovede být docela silný, nás začal tlačit na zakotvená ocelová monstra.

Čtěte dál →

Na lodi jako doma

Venku zuří tajfun – vlastně už dozuřil, jen sem tam ještě foukne a sprchne. Noc jsme přečkali kupodivu v klidu. Já spal jako zabitý, jen čas od času mě probudil prudší náklon, skřípání fendrů nebo kvílení v ráhnoví ze sousedních jachet. Zajímavé je, že nám ráhnoví nekvílí. Možná jsme ještě nebyli v pořádné fujavici… i když v Hong Kongu na kotevní bóji jsme proseděli několik bouří a tam foukalo pořádně. Janička spala o něco hůře, ale jinak vypadá čile – aha tak, ne, prý je trochu „připitomělá“:

„Od půlnoci jsem se budila každou hodinu, vždycky když to víc škublo a podívala jsem se na iPadu, kde tajfun zrovna je. Nejvíc mě vylekala sprška vody, kterou na mě chrstnul poryv větru skrze vchod do kajuty, který jsme měli způli otevřený. Tomu říkám budíček!“

Čtěte dál →