สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Z Kuchingu na západ Z Kuchingu na západ « Slasti a strasti života na moři

Z Kuchingu na západ

Předpověď slibovala krásný a stabilní vítr. Plachty nám ale prvních pár hodin naplňoval pouze slabounký a nestabilní vánek, a tak jsme si trošku pomohli naší „železnou plachtou“.

Pak se to stalo. Nejprve se na hladině objevilo několik nesmělých vlnek, ráhnovím nám profičelo několik rozpustilých poryvů, ale za chvíli se už Janna zabořila jedním ramenem do vod Jihočínského moře, Janička ladně jednou nohou, postrčila plyn do neutrálu, a palcem druhé nohy šlápla na páčku vedle startéru, která odebrala motoru přísun toho smrdutého životodárného nektaru a nastalo ticho.

Close
04-Úno-2014 18:53
 

Za pár minut jsme zapojili Cape Horn, naše větrné automatické kormidlo, a rozvalili jsme se. Poprvé v životě jsme si užívali tu pohodu plavby spolu se sezónními větry a proudy – foukal stabilní severovýchodní vítr, a tak jsme nastavili plachty na levoboku a pak už jen lehce upravovali kurz pomocí lanka na větrném kormidle. Jinak jsme na plachty víceméně nesáhli, otěže přitahovali či povolovali pouze, když už jsme se opravdu hodně nudili a nebavilo nás si číst. Zkoušeli jsme i rybařit, ale ať jsme táhli za lodí jednu nebo dvě třpytky, malé, velké, modré, oranžové… všechno bylo marné. Kromě občasné plovoucí řasy ani jedna ryba. Své neúspěchy jsme sváděli na vychytané vody a na naše již značně zrezavělé návnady a namísto steaku jsme si otevřeli tuňáka z konzervy.

Noci byly krásné a překvapivě teplé. Většinou plné hvězd a světélkujícího planktonu. Střídali jsme se poctivě na hlídkách, ale jen málokdy jsme na obzoru zahlédli nějaké další plavidlo. To už jsme cestou zahlédli víc jedovatých hadů než lodí.

Pro upřesnění jich bylo celkem pět. Viděla je Janička, já neměl zrovna brýle a nebo si je Janička vymyslela. Byli prý černožlutí a velice nebezpečně se vlnili na hladině moře nedaleko lodě. Tak tolik o těch hadech. Prodávám, jak jsem koupil.

Po čtyřech dnech povalování a všeobecného zevlování zhoustla doprava, což znamenalo jediné. Singapur.

Z Jihočínského moře míří k Singapuru několik námořních dálnic, které se sbíhají v oblasti, k níž jsme se právě blížili. Rozhodli jsme se, že to vezmeme od severu, mezi tankery prokličkujeme dále na mořia pak pojedeme už mimo hlavní plavební dráhy kolem malajského pobřeží.

Vycházelo nám to krásně. Vítr byl stále příznivý, proudy také. Snad jen jednou jsme měnili kurz a jednou nás jeden tanker pustil (byli jsme stále mimo „značené cesty“, kde se to řídí jinými pravidly a měli tudíž stejně přednost).

Jak jsme byli za hlavními dopravními cestami, kousek od majáku Tompok Utara jsme to otočili ostře na jihozápad a začali přemýšlet, kde strávíme noc. Po čtyřdenní plavbě jsme se oba toužili opět pořádně celou noc prospat a především kličkovat nocí mezi záplavou tankerů a obchodních lodí, které kolem Singapuru vytvářejí doslova další „plovoucí město“, se nám opravdu nechtělo. Spustili jsme se tedy blíž k pobřeží vstříc našemu vyhlídnutému kotvišti. Museli jsme teď hodně manévrovat, protože vítr jsme měli přímo za zády a čas od času jsme se museli vyhnout pobřežní dopravě.

Při jednom takovém manévru, kdy jsme se vyhýbali útesům, kolem kterých jsme si zkracovali cestu do kotviště, jsem vytahoval kliku od navijáků na otěž kosatky, bral jsem ji přes ruku jako machr a jako blbcovi mi vyjela z ruky, pak udělala piruetku na bočnici a šup tam.

Něco jsem řekl, ale buď se to nedá ve slušné společnosti opakovat, nebo jsem zapomněl, co to bylo, a pak jsem zavelel „muž přes palubu“, svůj rozkaz jsem okamžitě uposlechl, stáhnul trenky a skočil za ubohou klikou.

Janička mezitím loď zastavila, abych mohl i s klikou v zubech vyšplhat zpět. Opakovala se tedy stará historie z Hongkongu, kdy jsem kdysi za upuštěnou klikou poslal ubohou Janičku.

Sluníčko krásně hřálo, já osychal, ale stále jsme ještě nevěděli, kde strávit noc. Potencionální kotviště jsme měli sice vyhlídnuté, ale nebylo úplně dobře kryté, takže jsme si nebyli jistí, co nás tam vlastně čeká. Moře bylo naštěstí docela klidné, a tak jsme se rozhodli spustit kotvu kousek od břehu za nevýrazným výběžkem.

Pomalu jsme najížděli už na motor blíže k pobřeží, já byl na přídi u kotvy, Janička vzadu u kormidla a hlásila hloubku. Bohužel náš hloubkoměr začal nad bahnitým podložím opět stávkovat, a tak jsem musel vytáhnout starou dobrou olovnici. Pomáhali jsme si už motorem, abychom stihli večeři při západu slunce, ale náhle se ozvalo podivné zakašlání, zakuckání a motor chcípl.

No to je skvělé! Přesně tohle bychom potřebovali při obeplouvání Singapuru, které nás čekalo hned druhý den ráno. Rychle jsme zkoumali příčinu poruchy – voda či vzduch v palivovém systému, ucpané filtry… Ale žádnou závadu jsme neobjevili. Se zatajeným dechem jsme zkusili znovu nastartovat. Ozvalo se škrtnutí, pak známý suchý kašel a Brumla poslušně naskočil. Zbytek kotvení už proběhl bez dalších komplikací. Přesto jsme z toho náhlého „výpadku“ byly tak trochu nesví.

Abychom si trochu vylepšili náladu, Janička vykouzlila spaghetti bolognese, ke kterým jsme si otevřeli dobré španělské červené ještě z Filipín a začali se psychicky připravovat na obeplutí Singapuru…

Singapur se blížíSingapur se blíží
Close
Singapur se blíží08-Úno-2014 16:55
 

Zůstaňte ještě chvilku, napište nám něco...