Pravda o plavbě Puteri Harbor – Langkawi

28.-31. ledna 2017

V sobotu krátce po osmé hodině jsme nastartovali, odvázali poslední lana a po týdenní plavební pauze opustili marinu Puteri Harbor na předměstí Johor Bahru. Odjížděli jsme rádi, marina to nebyla špatná, pracovní prostředí ucházející, bohužel ale zcela odříznuté od města a vůbec odkudkoliv. Všude kolem byly pouze staveniště a spleť silnic bez chodníků. Jediné místo, kam se mohl člověk jít projít, bylo nábřeží kolem dokola mariny lemované hotely a bary, kde bez ohledu na muslimský mravní kodex noc co noc vyřvávali do brzkých ranních hodin rozjaření hosté. Hned po příjezdu nás navíc němečtí sousedé, kteří se, když viděli naši německou vlajku, nadšeně přiběhli s námi seznámit, varovali, že hned první večer, mezitím co si zašli do jednoho s barů na nábřeží na večeři, se jim nastěhovala do lodi krysa a trvalo týden, než se jim jí podařilo chytit. Byli jsme rádi, že my jsme si po týdnu v Puteri žádného chlupatého černého pasažéra s sebou neodváželi.

Marina Puteri Harbor, v pozadí nábřeží s hotely a bary

Instalace nového kotevního vrátku před vyplutím

Čtěte dál →

Už zase žijeme a stále ještě píšeme

Naposledy jsme potýkali s motorem a akumulátory a pak jsme najednou začali prodávat loď a ono to asi vypadá, že jsme se na to chtěli vykašlat a že už nás to bydlení na moři omrzelo a navíc ty vágní rodinné důvody… nemálo z vás nás začalo podezřívat, že jsme v tom…

Pravda je trochu prostší. Naše plány nám překazila práce. Taková ta činnost, co se skrze ní vydělávají peníze, asi to znáte. Ano, propadli jsme workoholistmu, stali se z nás kariéristé a na psaní jsme se vykašlali.

Vyrážíme na bujaré Silvestrovské oslavy na jakýsi opuštěný ostrov (foto: Pepa nebo Blanka, s/y Argo)

Čtěte dál →

Zpět na Langkawi

Někdo z vás tu velkou novinu dosud neslyšel, mnozí ještě nevěřícně kroutí hlavami. Ale je to pravda, rozhodli jsme se Jannu nabídnout k prodeji. Důvody jsou prosté, povětšinou rodinného charakteru…

Rozhodně to ale neznamená, že bychom se v nejbližších dnech chystali zpět na souš nebo že bychom přestali psát. Já vím, píšeme nepravidelně a to se nemá. Budeme se snažit to vylepšit, ale jak už jsem to několikrát omlouval, celý den sedíme u těch počítačů, kolem tropy, kýčovité západy slunce, mořský vánek…

Tak a teď zpět na zem. Pohupujeme se v kotvišti před městem Kuah na Langkawi. Dostat se sem nebylo snadné. Čtyři měsíce, co byla Janna zavřená na řece v tropické džungli mezi mangrovníky v přírodním parku Kilim, kterému nikdo neřekne jinak než Hole in the Wall, se na ní trošku podepsali.

Close
28-Dub-2014 10:14
 

Čtěte dál →

Velké opravy

Po letech jsme se tedy opět vrátili na Langkawi. Smyčka se uzavřela.

Náš námořní život sice začal v Singapuru, kde jsme Jannu poprvé opravovali a poprvé se na ní plavili, Singapur byl první přístav, který jsme kdy opouštěli. Ale teprve vynucený pobyt v Lumutu a potom komunita na Langkawi nám umožnily život na plachetnici pořádně poznat.

Z Langkawi jsme před lety vypluli na první delší cestu dlouhou necelých 3000 mil. Rok jsme žili na mooringu v překrásné zátoce Deep Water Bay v Hongkongu, pak jsme se přeplavili na Tchaj-wan, rok bydleli opět na pevnině a dokončovali jsme dizertace, další rok pak už sice na palubě, ale v jedné z nejoblíbenějších turistických destinací Kao-hsiungu. Když jsme vyhlédli z okna, denně jsme se dívali na vyhřezlé vnitřnosti čínských zájezdních autobusů. Ale nakonec jsme se dočkali a vypluli.

A teď jsme byli zpět tam, kde to všechno začalo opravdu naostro, a navíc nás čekala  dlouho plánovaná návštěva loděnice.

Close
02-Dub-2014 18:55
 

Čtěte dál →

Temnou nocí za svitu delfínů

Lumut jsme opustili pod plachtami dobře známou cestou kolem ostrova Pangkor a chvíli jsme kličkovali mezi flotilou malých rybářských lodí. Malajci se na nás zubili a my na ně, byli jsme na moři, krásně foukalo, oni byli po kotníky v dobrém úlovku, všem nám bylo dobře.

Jak jsme vyjeli ze závětří kopce na pevnině, zapojili jsme větrného kormidelníka, který nezná únavy, a oddali se četbě a odměnili jsme se také trochou zevlování. Zevlování na plachetnici se dělá tak, že chvíli sedíte na zádi, pozorujete stopu za lodí plnou malých vírů, bublin a pěny. Pak se líně převalíte a civíte na horizont. Na ten lze vůbec koukat celé hodiny. A když pocítíte mravenčení v přesezených nohách, zvednete se a kráčíte námořnickým krokem po pohupující se palubě, jednou rukou se možná přidržujete, když to moc hází, chvíli se zavěsíte do ráhnoví, shlédnete ohromnou bílou plochu hlavní plachty, déle se zdržíte v průvanu mezi hlavní plachtou a kosatkou, nakloníte se přes příďový koš a dlouho předlouho pozorujete příďovou vlnu a taky jak se příď boří do vlnek, které přicházejí našikmo z jedné strany. A v uších vám hučí vítr a pod nohama šumí moře rozčísnuté kýlem vaší lodě.

Close
24-Úno-2014 18:58
 

Čtěte dál →

Přechodná bydliště

Už je to dva měsíce, co jsme opustili náš plovoucí domov a vyměnili ho za přechodná bydliště u našich rodičů a kamarádů. Pomalu se stáváme experty na různé typy rozkládacích gaučů, pohovek a futonů. Ale zjistili jsme, že nejlepší gauče mají stejně naše maminky. Nic ve zlém.

Moc nám toho nechybí. U cest se krmíme lesními jahodami, pusy máme modré od borůvek a ze zubů lovíme jadýrka malin zahradních i volně rostoucích. Po moři se nám stýská, ale ty krásy vezdejší nám to vynahrazují.

P1040440.JPG

Janna nahá mezi mangrovníky

Čtěte dál →

Žijeme, píšeme

Psát nebo nepsat? Je to vůbec smysluplná otázka?

Každý, kdo psaní tak či onak propadl, se asi pousměje. Nepsat? Jak nepsat?!

Někdy se můžete vymlouvat, že to zrovna nejde. Múza někam zalezla, není inspirace, prostě není o čem psát.

To ale není náš případ. My píšeme dál. Jenom jsme se nějak nedokázali dostat ke psaní Klubka. Já jsem se pustil do poměrně ambiciózního programovacího projektu (to aby bylo na stará kolena na rohlíky) a Janička překládá a edituje další sbírku tchajwanských povídek, která by měla vyjít někdy na podzim. A všechno další psaní je do šuplíku. Zatím nepublikovatelné.

Ale hlavně jsme si náramně užili na moři. A vždycky jsme si řekli: Až dojedeme tam a tam, tak o tom napíšeme, fotky stáhneme… Jenomže pořád ty krásy vůkol a kdykoli jsme někde zastavili a počítače zablikaly, uvědomili jsme si, že bez práce není koláčů a my koláče rádi.

Nejprve smutná zpráva. Moc rád bychom vás potěšili nějakými těmi bouřemi, útrapami a nebezpečenstvím. Dobře se o tom píše a ještě lépe se o tom čte. Nic takového. Počasí jak z kalendáře a vítr…? Vítr ten vál až neuvěřitelně příznivě. Fakt. Normálně jsme měli příznivý vítr celou cestu z Kuchingu až na Langkawi. Naprosté námořní orgie. Celé dny jsme se váleli, loď jela, kam jí větrný kormidelník vedl, dokonce i lodě, které nás míjely nás prostě jenom míjely. Žádné kolizní situace, žádný stres. Prostě námořní orgie…

Janna v loděnici na ostrově Rebak

Janna v loděnici na ostrově Rebak

Janna je teď na souši v loděnici na ostrově Rebak na Langkawi a my dřeme od rána do večera. Zajímavé jak fyzická práce totálně odrovná i mozek. Snažíme se snažíme, brzy, brzičko všechno doplníme… snad je i na co se těšit… jedno loupežné přepadení, jedovatí mořští hadi, noční hrátky s delfíny, jeden kus muže přes palubu, setkání s posádkou plachetnice Argo, vášnivými českými mořeplavci a objeviteli těch nejzapadlejších zákoutí…

…prostě úplně normální život na moři…

21.5.2009 Vyplouváme směrem jižním

Bouřka, která nás minula

Konečně jsme se dočkali touženého balíčku. Rychle jsme nový NAVTEX nainstalovali. Anténa naštěstí fungovala velice dobře i uvnitř lodě, takže jsme nemuseli nic vrtat. Ráno našeho odjezdu se stáhla mračna a spustil se déšť. Pěkně to začíná… Chvíli počkáme, třeba to přejde. Přešlo to asi kolem poledne. Den předtím přijela na nedaleké kotviště česká jachta Fera. Byli jsme ve spojení a těšili jsme se, že si s Jitkou a Standou Kubíčkovými večer posedíme, ale osud tomu nechtěl, protože jejich dcerce Katce zrovna nebylo nejlépe. Nemohli jsme ale o takové setkání úplně přijít, a tak když jsme se po poledni odvázali, zamířili jsme nejprve za Ferou. Stejně to bylo při cestě. Chvíli jsme si povídali a paní lodě nás pohostila skvělou českou česnečkou. Kubíčkovi měli za sebou větší část cesty kolem světa a bylo se od nich hodně co učit. Oči i uši jsem měl na šťopkách. Čas se ale nezastaví a my museli dál.

Čtěte dál →

2.5.2009: Plavčík

Plavčík Pavlík u kormidla

Končí moje osamocení. Dnes večer jdu vyzvednout bratra táboritu Pavla, přesídleného toho času do Prahy, který si udělal delší prázdniny a pomůže mi dát Jannu do pořádku a hlavně se se mnou bude plavit kus cesty, než se bude moci připojit Janička, která je stále ještě vázána studijními povinnostmi na Tchaj-wanu.

Pavlovo letadlo přistálo v podvečer a nastal tak malý problém, protože kyvadlová doprava na Rebak z hlavního ostrova Langkawi už nejezdila. K molu, od kterého vyráží motorový člun na ostrov Rebak, jsme dorazili až kolem osmé. Měl jsem ale domluveno, že nás vezmou po deváté člunem, který převáží zaměstnance resortu a vrací se pak zpět na Rebak. Posadili jsme se na umělé zahradní židle v malajském bufetu, který už byl taky zavřený, a probírali jsme časy staré i nové, ženy, svět a všechno co k tomu patří.

Čtěte dál →

26. 4. 2009 Zase motor

S motorem jsme si už dost užili v Lumutu

Je kolem šesté, jsem po večeři a u třetího piva. Čtu Caldera a snažím se přijít na to, co je s motorem. Pravda stál tu osm měsíců, ale předtím byl opuštěn i na delší dobu a přesto naskočil…

Ráno jsem vstal v osm, hned na šesté zazvonění budíku. Pořád se nějak dospávám z toho shonu v Hongkongu před odjezdem do Malajsie. Probudil jsem se už dřív, ale chtělo se mi trošku se vyválet. Posnídal jsem chleba z pátku a čaj ze včerejška. Stále se nemůžu dostat do pořádného pracovního rytmu. Začal jsem tedy přehrabovat loď, abych si připomněl, kde co je. Vyházel jsem nějaké prošlé potraviny, přeskládal plachty. Konečně je tady trochu k hnutí. Útulno hned působí lépe na psychiku, ale stejně tady chybí Janička. Všechno tak nějak postrádá smyslu, když jsme oddělení, ale to se už brzy změní.

I tak jsme zase udělali další malý krůček směrem k tomu stále se vzdalujícímu horizontu, za kterým všechny sny dojdou naplnění. Už žádná smradlavá hongkongská budova, malá stísněná komora, brloh bez okna, žádné davy, umělé osvětlení od rána do večera, kdy je člověku jedno, jestli je den nebo noc, konec je s klimatizací. To vše rádi vyměníme za horko, potoky potu, komáry a spálená ramena.

Čtěte dál →