สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Borneo 2013 Borneo 2013 « Slasti a strasti života na moři

O orangutanech a lidech

V Kuchingu jsme pobyli asi pět týdnů. Když konečně dorazila nová kreditka, nemohlo nás tam už nic déle udržet.

P1040200.JPG

Neustále lepit zpuchřelý plášť mě už přestalo bavit. Zašli jsme tedy koupit nový a Mr. Chin mě přesvědčil, že nám to prostě musí jako specialista vyměnit on

Čtěte dál →

Potopa

Takže, jak to tedy bylo s tou slibovanou potopou.

Ona to vlastně nebyla ani tak potopa. Spíš to byla povodeň. Vlastně to asi nebyla ani tak povodeň, jako spíš záplavy. A ve skutečnosti to byl normální teror slapových jevů.

Řeka se nám trochu rozdováděla. Moc to není vidět, ale kdo má fantazii, tak si doplní...

Řeka se nám trochu rozdováděla. Moc to není vidět, ale kdo má fantazii, tak si doplní…

Čtěte dál →

Loupež

Do Kuchingu jsme původně vůbec plout nechtěli, ale matička příroda rozhodla za nás a nakonec to stálo za to. Ono je totiž skoro všude dobře. Doma taky, ale všude je všude.

Jak někam dorazím, nastoupí nejdřív taková ta nejistota z nového prostoru, ve kterém se musím naučit pohybovat, ale jak si to nové prostředí trochu ohmatám, zjistím, kudy vedou všechny zkratky, a nakonec tudy už neprocházím, ale proplouvám dobře nacvičenými tanečními kroky: úkrok, malinko se překlonit, á dva tři, chytit kliku, šou dva tři, úkrok a ještě jeden, dveře za mnou zaklapnou, pět kroků vpřed, dva šikmo doleva, tři doprava a jsem u pisoáru. A takových tanečních sestav mám víc. Jak z lodi, jak do lodi, kterou nohou našlápnout, kde se chytit. Po pár dnech, když už to mám všechno opravdu zautomatizované, přidám i piruetku, ale jen když se nikdo nedívá.

Stahují se nad námi mračna

Stahují se nad námi mračna

Čtěte dál →

Bouřlivý příjezd do Kuchingu

Stále jsme se ještě nevzpamatovali z lekce, kterou jsme dostali u Mukahu. Dostaneme se my vůbec do toho Kuchingu? I tam musíme vplout do řeky. Vítr foukal víceméně od severu, vlnění šlo více od západu, ale foukalo pořádně a vlnění mělo dobré dva až tři metry. Navíc se blížíme k závětrnému pobřeží, což znamená nebezpečí.
Když jsme začali surfovat rychlostí přes sedm uzlů, skasali jsme genu a pokračovali jenom na třetí réf v hlavní plachtě. I tak jsme jeli přes pět uzlů. Kolem třetí ráno asi deset mil od břehu jsme postavili loď do drifu, nechali se pomalu unášet ke Kuchingu a čekali jsme, až se rozední. Provoz kolem už zhoustl, rybáři, obchodní lodě, podivná neidentifikovatelná monstra — hlídky jsme proto trávili v dešti v kokpitu a čas od času museli popojet a ujistit se, že se s blížícím se plavidlem bezpečně míjíme.

20131224090316-11.JPG

Naše igelitové modráky, výstroj tchajwanských rybářů, fungují velice dobře

Čtěte dál →

Zpět na západ

Bylo kolem třetí odpoledne. Otočili jsme Jannu o stoosmdesát stupňů a vyrazil zpět, odkud jsme přijeli. K mysu Tanjung Sirik, v jehož blízkosti jsme strávili předchozí den v drifu, jsme to měli nějakých 60 mil. Pak zatočit doleva, nabrat kurz 210° a za dalších 80 mil je Kuching.
Brzy nám začalo pěkně foukat, takže jsme vypnuli motor a na krásný bočák jsme rychle nabrali rychlost 6 uzlů. Opět jsme propadli optimismu. Se setměním se na obzoru vylouplo několik světel rybářských lodí. Většinou z toho nemáme velkou radost, ale dnes jsme to brali jako známku, že počasí se trochu uklidnilo.

20131217092744-39.JPG

Vinšna za bílého dne

Čtěte dál →

Jeden den v drifu

Šel jsem si ještě na chvíli zdřímnout, a když došlo na mojí hlídku, zrovna jsme vjížděli pod mrak. Vítr zatím velice slabý, ale pro jistotu jsme dali druhý réf, abysme byli připraveni na silné poryvy, které na okrajích bouřek bývají. Janička šla spát a já se usadil v kokpitu navlečen do Moiry a igelitového rybářského munduru, připraven odolávat živlům. A brzy o sobě živly daly znát. Nejdřív přišel déšť a pak začaly poryvy. Nebylo to nic strašného, už jsme zažili horší, ale vítr byl teď opět proti nám. Čas od času se už zdálo, že bouřka polevuje, ale pak přišel další poryv a průtrž mračen. Nechal jsem Janičku déle spát a doufal jsem, že se to už brzy uklidní, ale pak jsem nad kormidlem začal usínat, nedokázal jsem pořádně držet kurz a stejně jsme jeli rychlostí menší jak dva uzly. Počasí stále nechutné, takže jsem zavolal Janičku a šel spát. Janička mě asi po hodině vzbudila, že začíná pořádně fičet. Ze severu se na nás valily vlny vyfoukané monzunovými větry, a jak se srážely s vlnami z jihozápadu, odkud přicházela bouřka, vytvářely z moře pěknou oranici.

20131221155746-8.JPG

Moře se nám trochu rozbouřilo

 

Čtěte dál →

S atmosférickým tlakem klesá i nálada

Zásoby nafty se tenčily a to jsme byli sotva v půli cesty. Navíc předpověď počasí, která dosud odpovídala skutečnosti, přestala platit. Ono se říká, že tak tři dny jsou spolehlivé, pět dní je tak napůl a potom že už je to jenom odhad.
Stále jsme čekali na severovýchodní nebo severní vítr a ráno dalšího dne jsme se dočkali. Probudil jsem se kolem sedmé a Janička jela na motor s hlavní plachtou. Nezdálo se, že by moc foukalo, ale vítr jsme teď jednoznačně měli v zádech. Vytáhli jsme proto ještě velkou kosatku, vypustili réf z hlavní plachty a dali neutrál. Chvíli to trvalo, než se loď usadila na novém kurzu, ale brzo bylo jasné, že tohle je ten monzun, na který jsme čekali. Vypnuli jsme motor a do služby povolali větrného autopilota Cape Horn. Zanedlouho jsme už jeli víc jak 4 uzle a dál jsme zrychlovali. Nebylo to ale na dlouho. Za hodinu dvě vítr opět polevil a v poledne už po něm nebylo ani památky. Podle staré předpovědi počasí jsme to měli ještě cca 150 mil do oblasti, kde měl foukat silný monzun. Naftu jsme museli už začít šetřit, protože jsme museli být připraveni objet celý Singapur a zajet až k Johor Bahru, což je docela kousek.

20131219172302-46.JPG

A po dešti jsme viděli takovouhle krásnou dvojitou duhu

Čtěte dál →

Mořem naplavenin

Ráno, brzo, moc brzo. Oči slepené, venku ještě tma, ale i Labuan už se pomalu proubouzel. Posnídali jsme, pustili si motor a byl čas na rozcvičku. Tentokrát to ale tolik nebolelo, protože jsme kotvili jen v pěti metrech. Prvních patnáct metrů řetězu jde rychle, bez kotevního vrátku. Pak je třeba „zapumpovat“ a vrátkem dobrat zbytek s naší dvacetikilovou kotvou. Chystali jsme se na plavbu po otevřeném moři a kotvit bychom neměli dříve jak za dva tři dny, takže ještě následovalo akrobatické číslo přetáhnout kotvu přes čelen a schovat jí ve skříni na řetěz.
Zpocený, ale spokojený jsem usedl v kokpitu a převzal kormidlo, které do té doby ovládala Janička. Začalo trochu foukat, takže Janička hned vytáhla hlavní plachtu. Na kosatku to ještě nebylo, respektive jsme chtěli být co nejdříve z přístavu.

20131214063204-26.JPG

Tento mrak se nám vyhnul

Čtěte dál →

Jenom dva prstíčky tam strčíme…

…říkaly Jeskyňky a já se divil, jak může být ten kluk takovej trouba a otevřít jim. Tehdy jsem ovšem svůj názor neformuloval tak jednoznačně, prostě jsem jenom vytřeštil oči, pevně se chytil peřiny a vystrašeně jsem kroutil hlavičkou. Bylo mi pět. Teď je mi pět plus třicet a i přes ty roky životních zkušeností jsem se nechal obalamutit podobnou nabídkou…

Vydejme se spolu na cestu do minulosti… psal se rok 2013, severní polokouli už sevřela do svých spárů zima, za okny ale ještě z posledních sil fičel jihozápadní monzun a my jsme byli připraveni, jak nikdy dřív…

Měřili jsme, koumali a pak bylo třeba taky něco dělat...

Měřili jsme, koumali a pak bylo třeba taky něco dělat…

Čtěte dál →

Kdybysme to nestihli…

Zítra vyplouváme z Labuanu do Johor Bahru, což nám zabere pár dní a nastat může i situace, že vám všem nestihneme popřát krásných svátků a bohatých ježíšků, radosti a štěstí

Nejsou to první Vánnoce, které trávíme mimo domov, a tak jsme si na nepřítomnost pořádné vánoční atmosféry zvykli, ale i na Tchajwanu byly alespoň ty komerční Vánoce přítomné ve výzdobě supermarketů a rachotu reproduktorů chrlících otřelé vánoční šlágry. Tady v Malajsii sem tam nějaká ta vánoční píseň zazní, většinou něco ve stylu Sinatry, ale Islám je tu přeci jenom v přesile. Takže Vánoce tentokrát opravdu moc „cítit“ nejsou. Navíc je vedro jak v pekle

Ale ono to bude asi taky tím, že asociace “Vánoce – moře” je trochu nezvyklá. Prostě co oči nevidí, to srdce nebolí. Štědrý den nejspíš strávíme na moři. Doufejme, že se nám alespoň podaří chytit pěknou dorádu… Janička doplňuje, že udělá bramborový salát!

Šťastné a veselé!