Slasti a strasti života na moři

Omlouváme se za menší zmatky, ale kromě popisu plavby z Langkawi do Hongkongu máme ve skutečnosti ještě dva dřívější resty, které čtenářům dlužíme – popis našich prvních velkých oprav v singapurské loděnici v zimě 2008, poté co jsme Jannu koupili, a dále vyprávění o jednodenní plavbě, která následovala a která byla zároveň naší první plavbou na velké plachetnici vůbec! A tak než budeme pokračovat v publikaci zápisků z plavby Langkawi-Hongkong, vydejte se spolu s námi na krátkou exkurzi do našich samotných počátků! Následující příspěvek je pokračováním staršího vyprávění „Splněný sen“ a popisuje události z ledna a února 2008, kdy jsme se v rámci zimních prázdnin vydali zpět do Singapuru opravovat náš nový plovoucí domov!

***

Opět v loděnici

Hned po příjezdu do Singapuru jsme se vrhli po hlavě do kolotoče manuální práce, která byla prokládána občasnými návštěvami v železářstvích a v námořním hokynářství u Jessie na Kitchener Road, kdykoli jsme zjistili, že nám opět něco chybí. Byli jsme natolik ponořeni do myšlenek a plánů, které se týkaly všech těch oprav, co nás čekaly, že jsme ani neměli čas přemýšlet o tom, zda to, co děláme, není tak trochu šílené, zda toho nebudeme jednou (možná už velice brzy) pořádně litovat…

Stačili jsme jakžtakž poklidit loď, znovu lokalizovat, kde jsou uschovány náhradní díly a nářadí, které jsme podědili po předchozím majiteli (bohužel ani jednoho nebylo mnoho), identifikovat další potencionální úkoly do našeho stále se prodlužujícího seznamu (jako například, když jsme vydrhli a nafoukli člun, abychom vzápětí zjistili, že je děravý a zpráchnivělý natolik, že ho můžeme rovnou vyhodit a začít se shánět po novém), vyzvednout si první várku objednaného zboží u Jessie a už byl čas vytáhnout Jannu opět na břeh a pustit se do oprav. Čtěte dál →

(v předchozím jsme kupovali člun Mirror)

Hned jak jsme se vrátili z půldenní plavby na ocelové keči Christine, naší první plavbě na plachetnici vůbec, začali jsme prohledávat internet a zjišťovat, co taková loď může stát. Nejprve jsme si spočítali, kolik asi budeme moci za loď dát, aby nám ještě něco zbylo na opravy. Původní plán zněl: máme asi tak tři čtyři roky na našetření. Během té doby se naučíme plachtit, získáme zkušenosti na moři, dozvíme se něco o lodích a budeme mít dost času prohlédnout si hodně typů a vybrat si loď, která by se nám nejvíce líbila. Pak přeletíme do USA, kde jsou lodě nejlevnější a kde je zároveň největší výběr a loď koupíme a opravíme a vydáme se na cesty.

Na palubě Christine

Ze začátku jsme nevěděli ani kde hledat, ale brzy jsme si vyhlédli několik serverů, které měli nejvíce informací a hlavě hodně fotek. Jak velkou loď vlastně hledáme? Chceme tam mít hodně místa, pořádnou knihovnu, pořádnou kuchyň a prostor na ubytování případné návštěvy… Zdálo se, že nejvíce lodí, které obeplouvají svět na cestě za nějakým tím „opuštěným ostrovem“ má kolem 35–45 stop, tj. asi tak 10–14 metrů. O lodích jsme stále nic nevěděli. Hledali jsme proto podle délky a ceny.

Hned se nám zalíbily keče a joly, tj. lodě se dvěma stěžni, přičemž druhý stěžeň je kratší než ten první.

Stále jsme ještě neměli jasno v materiálu, ze kterého je zbudován trup lodi. Nejběžnější se zdál být laminát. Ale byla tu také ocel, hliník, dřevo…

Co na lodi má být za zařízení? Lednice, destilátor na výrobu vody, vysokofrekvenční rádio, radar, elektronická navigace, hydraulický nebo elektrický naviják na kotevní řetěz, nafukovací nebo pevný člun, záchranný člun, rolovací plachty nebo tradiční plachty s háčky, generátor, solární panely, vodní a větrný generátor a tak to šlo do nekonečna.

Čtěte dál →