Pravda o plavbě Puteri Harbor – Langkawi

28.-31. ledna 2017

V sobotu krátce po osmé hodině jsme nastartovali, odvázali poslední lana a po týdenní plavební pauze opustili marinu Puteri Harbor na předměstí Johor Bahru. Odjížděli jsme rádi, marina to nebyla špatná, pracovní prostředí ucházející, bohužel ale zcela odříznuté od města a vůbec odkudkoliv. Všude kolem byly pouze staveniště a spleť silnic bez chodníků. Jediné místo, kam se mohl člověk jít projít, bylo nábřeží kolem dokola mariny lemované hotely a bary, kde bez ohledu na muslimský mravní kodex noc co noc vyřvávali do brzkých ranních hodin rozjaření hosté. Hned po příjezdu nás navíc němečtí sousedé, kteří se, když viděli naši německou vlajku, nadšeně přiběhli s námi seznámit, varovali, že hned první večer, mezitím co si zašli do jednoho s barů na nábřeží na večeři, se jim nastěhovala do lodi krysa a trvalo týden, než se jim jí podařilo chytit. Byli jsme rádi, že my jsme si po týdnu v Puteri žádného chlupatého černého pasažéra s sebou neodváželi.

Marina Puteri Harbor, v pozadí nábřeží s hotely a bary

Instalace nového kotevního vrátku před vyplutím

Čtěte dál →

Opět na moři

18.-20. ledna 2017

Středeční ráno nás přivítalo téměř jasnou oblohou, a zatímco jsme snídali v kokpitu, vyhouplo se nad svahy sytě zelených kopců vycházející slunce. Teplota začala pomalu ale jistě stoupat. Dopíjeli jsme zbytky kávy a ani jsme nedutali. Na jednu stranu už jsme se nemohli dočkat, až za chvíli odvážeme lana a opustíme ostrůvek Tioman, který byl Janně po předchozí rok a půl domovem, ale zároveň jsme byli tak trochu nervózní. Přeci jen už je to nějakou dobu, co jsme pluli na otevřeném moři…

Opouštíme Tioman…

Čtěte dál →

Prvních pár dní na lodi

14.-17. ledna 2017

Už druhý den je zatažená obloha a na střechu kajuty téměř nepřerušovaně bubnuje déšť. Počasí se vlastně začalo měnit již minulý pátek hned po našem příjezdu do maríny Puteri Harbor na předměstí malajského velkoměsta Johor Bahru, které se nachází přímo naproti Singapuru. V páteční ráno nás přivítala roztroušená mračna a příjemný vítr, který byl rozhodně vítanou změnou proti dusnu maríny na ostrůvku Tioman, která je stísněná a plná lodí a kde se obvykle nehne ani korouhvička. Připojeni na elektrickou síť a s vynikajícím internetovým spojením si nemusíme dělat starosti s nedostatkem sluníčka, které by skrze solární panely napájelo naše lodní baterie, a můžeme v klidu dohánět v útrobách naší lodní kanceláře pracovní resty předtím, než se (snad) v sobotu vydáme dále na sever směr Langkawi. Ani nevím, kolikrát už jsme si nahlas zopakovali, jaké jsme měli štěstí, že těch prvních pár dní po našem příjezdu na loď bylo slunečných a, až na nějakou tu noční bouřku, bez deště.

Janna v Puteri Harbour Marina

Čtěte dál →

Zpět na lodi a spolu

15. ledna 2017

Už potřetí to ráno se probouzím, pomalu rozlepuju oči a při pohledu na hodinky zjišťuju, že už je vlastně spíš dopoledne. Digitálky pověšené na madle na stropě kajuty ukazují půl desáté. Cítím se ještě unavenější, než když jsem se poprvé vzbudila v sedm a potom znovu kolem osmé. Opatrně se sápu do schodů do kokpitu, kde se okamžitě srazím s horkou vlhkou stěnou tropického vedra. I přestože jsme si oba po těch více jak deseti letech života na Tchaj-wanu na dlouhou temnou mrazivou českou zimu už odvykli a žár a pot jsou nám bližší než zmrzlé prsty a tekoucí nosy, přeci jen na nás ten teplotní šok přechodu z pražských mínus dvaceti do malajských plus třiceti těžce dolehl. A samozřejmě vyčerpání spojené s pásmovou nemocí – nevyhnutelné zlo cestování východně proti času. Unaveně dosedám na lavici v kokpitu a pozastavuji se nad tím, že jsme po tak dlouhé době opět v našem plovoucím domově.

První pohled na náš plovoucí domov po několika měsících…

Čtěte dál →

Přechodná bydliště

Už je to dva měsíce, co jsme opustili náš plovoucí domov a vyměnili ho za přechodná bydliště u našich rodičů a kamarádů. Pomalu se stáváme experty na různé typy rozkládacích gaučů, pohovek a futonů. Ale zjistili jsme, že nejlepší gauče mají stejně naše maminky. Nic ve zlém.

Moc nám toho nechybí. U cest se krmíme lesními jahodami, pusy máme modré od borůvek a ze zubů lovíme jadýrka malin zahradních i volně rostoucích. Po moři se nám stýská, ale ty krásy vezdejší nám to vynahrazují.

P1040440.JPG

Janna nahá mezi mangrovníky

Čtěte dál →

Bouřlivý příjezd do Kuchingu

Stále jsme se ještě nevzpamatovali z lekce, kterou jsme dostali u Mukahu. Dostaneme se my vůbec do toho Kuchingu? I tam musíme vplout do řeky. Vítr foukal víceméně od severu, vlnění šlo více od západu, ale foukalo pořádně a vlnění mělo dobré dva až tři metry. Navíc se blížíme k závětrnému pobřeží, což znamená nebezpečí.
Když jsme začali surfovat rychlostí přes sedm uzlů, skasali jsme genu a pokračovali jenom na třetí réf v hlavní plachtě. I tak jsme jeli přes pět uzlů. Kolem třetí ráno asi deset mil od břehu jsme postavili loď do drifu, nechali se pomalu unášet ke Kuchingu a čekali jsme, až se rozední. Provoz kolem už zhoustl, rybáři, obchodní lodě, podivná neidentifikovatelná monstra — hlídky jsme proto trávili v dešti v kokpitu a čas od času museli popojet a ujistit se, že se s blížícím se plavidlem bezpečně míjíme.

20131224090316-11.JPG

Naše igelitové modráky, výstroj tchajwanských rybářů, fungují velice dobře

Čtěte dál →

Zpět na západ

Bylo kolem třetí odpoledne. Otočili jsme Jannu o stoosmdesát stupňů a vyrazil zpět, odkud jsme přijeli. K mysu Tanjung Sirik, v jehož blízkosti jsme strávili předchozí den v drifu, jsme to měli nějakých 60 mil. Pak zatočit doleva, nabrat kurz 210° a za dalších 80 mil je Kuching.
Brzy nám začalo pěkně foukat, takže jsme vypnuli motor a na krásný bočák jsme rychle nabrali rychlost 6 uzlů. Opět jsme propadli optimismu. Se setměním se na obzoru vylouplo několik světel rybářských lodí. Většinou z toho nemáme velkou radost, ale dnes jsme to brali jako známku, že počasí se trochu uklidnilo.

20131217092744-39.JPG

Vinšna za bílého dne

Čtěte dál →

Jeden den v drifu

Šel jsem si ještě na chvíli zdřímnout, a když došlo na mojí hlídku, zrovna jsme vjížděli pod mrak. Vítr zatím velice slabý, ale pro jistotu jsme dali druhý réf, abysme byli připraveni na silné poryvy, které na okrajích bouřek bývají. Janička šla spát a já se usadil v kokpitu navlečen do Moiry a igelitového rybářského munduru, připraven odolávat živlům. A brzy o sobě živly daly znát. Nejdřív přišel déšť a pak začaly poryvy. Nebylo to nic strašného, už jsme zažili horší, ale vítr byl teď opět proti nám. Čas od času se už zdálo, že bouřka polevuje, ale pak přišel další poryv a průtrž mračen. Nechal jsem Janičku déle spát a doufal jsem, že se to už brzy uklidní, ale pak jsem nad kormidlem začal usínat, nedokázal jsem pořádně držet kurz a stejně jsme jeli rychlostí menší jak dva uzly. Počasí stále nechutné, takže jsem zavolal Janičku a šel spát. Janička mě asi po hodině vzbudila, že začíná pořádně fičet. Ze severu se na nás valily vlny vyfoukané monzunovými větry, a jak se srážely s vlnami z jihozápadu, odkud přicházela bouřka, vytvářely z moře pěknou oranici.

20131221155746-8.JPG

Moře se nám trochu rozbouřilo

 

Čtěte dál →

S atmosférickým tlakem klesá i nálada

Zásoby nafty se tenčily a to jsme byli sotva v půli cesty. Navíc předpověď počasí, která dosud odpovídala skutečnosti, přestala platit. Ono se říká, že tak tři dny jsou spolehlivé, pět dní je tak napůl a potom že už je to jenom odhad.
Stále jsme čekali na severovýchodní nebo severní vítr a ráno dalšího dne jsme se dočkali. Probudil jsem se kolem sedmé a Janička jela na motor s hlavní plachtou. Nezdálo se, že by moc foukalo, ale vítr jsme teď jednoznačně měli v zádech. Vytáhli jsme proto ještě velkou kosatku, vypustili réf z hlavní plachty a dali neutrál. Chvíli to trvalo, než se loď usadila na novém kurzu, ale brzo bylo jasné, že tohle je ten monzun, na který jsme čekali. Vypnuli jsme motor a do služby povolali větrného autopilota Cape Horn. Zanedlouho jsme už jeli víc jak 4 uzle a dál jsme zrychlovali. Nebylo to ale na dlouho. Za hodinu dvě vítr opět polevil a v poledne už po něm nebylo ani památky. Podle staré předpovědi počasí jsme to měli ještě cca 150 mil do oblasti, kde měl foukat silný monzun. Naftu jsme museli už začít šetřit, protože jsme museli být připraveni objet celý Singapur a zajet až k Johor Bahru, což je docela kousek.

20131219172302-46.JPG

A po dešti jsme viděli takovouhle krásnou dvojitou duhu

Čtěte dál →

Mořem naplavenin

Ráno, brzo, moc brzo. Oči slepené, venku ještě tma, ale i Labuan už se pomalu proubouzel. Posnídali jsme, pustili si motor a byl čas na rozcvičku. Tentokrát to ale tolik nebolelo, protože jsme kotvili jen v pěti metrech. Prvních patnáct metrů řetězu jde rychle, bez kotevního vrátku. Pak je třeba „zapumpovat“ a vrátkem dobrat zbytek s naší dvacetikilovou kotvou. Chystali jsme se na plavbu po otevřeném moři a kotvit bychom neměli dříve jak za dva tři dny, takže ještě následovalo akrobatické číslo přetáhnout kotvu přes čelen a schovat jí ve skříni na řetěz.
Zpocený, ale spokojený jsem usedl v kokpitu a převzal kormidlo, které do té doby ovládala Janička. Začalo trochu foukat, takže Janička hned vytáhla hlavní plachtu. Na kosatku to ještě nebylo, respektive jsme chtěli být co nejdříve z přístavu.

20131214063204-26.JPG

Tento mrak se nám vyhnul

Čtěte dál →