Kde jsme to skončili… aha, nemilé překvapení!
Vybité baterky, říkáte?
Přihořívá.
Totálně vybité baterky…?
Hoří!
Vstali jsme, Janička zamířila podle svého zvyku – já vím, co vás teď napadá, ale tam to není – okouknout stav zeleniny a ovoce a přinést chleba, jablko a banán ke snídani. Já jsem se ještě se slepenýma očima naklonil nad navigační stolek, abych se podíval na voltmetr…
Pak jsem něco řekl, načež Janička něco odvětila. Následovalo kroucení hlavou, na prsou nám bylo taky nějak těžko a přešla nás chuť k jídlu. Já jsem se pak na chvíli ponořil až po pás do skříně v kokpitu, kde jsou ukryté baterky a když jsem se vynořil s multimetrem v ruce bylo vše jasné: něco ty baterky vysává.
Když se řekne „vysává“, tak si vzpomenu na Svěrákova Akumulátora, což mi připomíná, že se tady vlastně celou dobu bavíme o akumulátorech a ne o baterkách…
Něco vysává naše akumulátory! Všechno jsem vypnul a dali jsme si snídani. Po snídani jsme si ještě dali hrnek čaje, trochu vytrávili a pustili se po stopách unikajícího proudu.
Zase jsme se vrátili ke spolehlivým 6v „té-stopětkám“ od Trojan
English
