Prvních pár dní na lodi

14.-17. ledna 2017

Už druhý den je zatažená obloha a na střechu kajuty téměř nepřerušovaně bubnuje déšť. Počasí se vlastně začalo měnit již minulý pátek hned po našem příjezdu do maríny Puteri Harbor na předměstí malajského velkoměsta Johor Bahru, které se nachází přímo naproti Singapuru. V páteční ráno nás přivítala roztroušená mračna a příjemný vítr, který byl rozhodně vítanou změnou proti dusnu maríny na ostrůvku Tioman, která je stísněná a plná lodí a kde se obvykle nehne ani korouhvička. Připojeni na elektrickou síť a s vynikajícím internetovým spojením si nemusíme dělat starosti s nedostatkem sluníčka, které by skrze solární panely napájelo naše lodní baterie, a můžeme v klidu dohánět v útrobách naší lodní kanceláře pracovní resty předtím, než se (snad) v sobotu vydáme dále na sever směr Langkawi. Ani nevím, kolikrát už jsme si nahlas zopakovali, jaké jsme měli štěstí, že těch prvních pár dní po našem příjezdu na loď bylo slunečných a, až na nějakou tu noční bouřku, bez deště.

Janna v Puteri Harbour Marina

Čtěte dál →

22.-27.6.2009 Jak jsme se hledali, až jsme se našli

Na druhý den jsem měl koupenou letenku do Hongkongu, abych se zúčastnil schůze katederního výzkumného týmu. Především jsem se ale potřeboval ukázat svému profesorovi, že už jsem zpět na pracovišti. Končila mi totiž dovolená.

Janna čeká v Suteře na vyplutí

Hysterie kolem prasečí chřipky byla v plném proudu, takže mi cestou několikrát změřili teplotu. Z letiště jsem to stihnul na schůzi autobusem – díky bohu, protože taxíky jsou v Hongkongu dost drahé, obzvlášť když se musí přejet z ostrova, kde se nalézá letiště, na pevninu.

Čtěte dál →

20.-21.6.2009 Labuan – Kota Kinabalu

Celý den jsme jeli na motor, protože bylo téměř naprosté bezvětří. Široko daleko nikdo, tak jsme nahatí užívali sluníčka, polívali se kýbly mořské vody a dobře bylo na světě. Asi třikrát kolem nás projel trajekt Labuan-KK a v dálce se mihlo pár rybářů.

Do Sutera Mariny jsme dorazili až za šera

K maríně Sutera jsme se přiblížili až za šera, bylo kolem sedmé, ale ještě asi 40 minut trvalo, než nám dovolili vplout dovnitř. Prý máme zakotvit venku a přijet až ráno. To jsme odmítli, vidina sprchy a klidné noci (nedaleko se samozřejmě začalo blýskat) byla příliš silná, než abychom ustoupili nějakým pitomých byrokratům s čepicí a vysílačkou. Nakonec jsme se dovnitř vnutili, ale prý to bylo výjimečně, že prý z bezpečnostních důvodů a že prý prasečí chřipka… Slíbili jsme, že žádnou nákazu šířit nebudeme a už jsme se rochnili v luxusních sprchách. Trošku krápalo, ale my chtěli spát v kokpitu, takže jsme si ještě natáhli střechu nad kokpit a usnuli blaženým spánkem.

Čtěte dál →

16-19.6.2009 Kuching – Labuan

Výjezd z řeky Santubong stěžuje mělčina na jedné straně a potopený útes na druhé. Za půl hodiny jsme ale byli venku a po celou dobu jsme měli pod kýlem aspoň 4,2m vody – byl totiž 4 metrový příliv!

Mapka celé plavby Kuching - KK

Asi do tří odpoledne jsme jeli na motor, když tu se náhle zvedl vítr a my okamžitě vytáhli plachty. Janna se mírně nahnula a vyrazila vpřed. Jaká to krása! Idyla bohužel měla krátkého trvání. Po necelé půlhodině jsme náhle začali pozorovat velký mrak, který se k nám pomalu blížil. Změnili jsme trochu kurz ve snaze se mu vyhnout, ale za chvíli už jsme nasazovali nepromokavé oděvy, stahovali genuu a během deseti minut se spustila průtrž mračen doprovázená 25 uzly větru, v poryvech až 35. Zkusili jsme nastartovat motor, abychom mohli jet více proti větru naším směrem a hlavně směrem od bouřky. Ucpané filtry! Takže nic, musíme počkat. Podařilo se nám změnit tack, takže jsme byli lépe vůči vlnám a hlavně jsme jeli alespoň přibližně za naším cílem. Bouřka polevila hned za půl hodiny, ale nechala za sebou asi dvoumetrové vlny, ve kterých Janna trochu poskakovala. Janička se hned vrhla do kuchyně, že udělá rizoto, kdyby ještě něco později přišlo. Trochu ji to vaření pocuchalo žaludek, nebylo to sice nic strašného, ale vesele jí nebylo. Já se také cítil trochu nesvůj, ale přičítal jsem to hlavně nervozitě, která provází začátek plavby.

Čtěte dál →

11.6.2009 Konečně letím za Péťou a Jannou!

Ahoj všem doma i v zahraničí,

tak jsem úspěšně odbavena a za půl hodiny odlétám do Kuchingu, kde už mě celý natěšený čeká Péťa spolu s naším plovoucím domovem.

Péťa s Jannou čekají na kotvišti v Santubongu, Borneo

Cesta z Tchaj-peje byla divoká – z bytu jsem za Pétiny (naše česká spolubydlící) pomoci vyrazila ověšena krosnou, batohem, mošničkou, notebookem, spacákem a k tomu jsem nesla roličku námořních map, které jsem před pár dny nakoupila u tchajpejského agenta. Nebylo to těžké, ale bylo toho dost. Dole pod domem mě už čekalo taxi, a když jsem vystoupila na nádraží, že půjdu na autobus na letiště, klasicky jsem po 5 minutách, kdy už jsem měla koupený lístek, zjistila, že jsem mapy nechala v kufru v taxi!!! Okamžitě jsem zavolala do té taxikářské společnosti, že mám v jejich kufru mapy. Slečna mě ujistila, že se pokusí spojit s řidičem a zjistit co a jak. Poléval mě pot a na zádech jsem cítila nenávistné pohledy ostatních cestujících, kteří mě nervózně pozorovali zpoza okýnek klimatizovaného autobusu, jak dlouho že je hodlá ta hysterická cizinka ještě zdržovat. Nakonec to řidič nervově nevydržel a odjel. Já zůstala se zavazadly na zastávce a čekala na taxikáře, který byl tak hodný, že mi do 5 minut mapy opravdu přivezl. Pak už probíhalo vše hladce. Na letišti jsem se odbavila, povečeřela připravenou svačinu a s napětím sledovala blesky a hromy, které řádily venku za okny… Zatím je můžu pozorovat z bezpečného úkrytu a v suchu pod střechou, už za pár hodin ale budu na palubě Janny nucena čelit jim tváří v tvář!

Čtěte dál →

23.5.2009 Z Lumutu do Singapuru

Malajští rybáři

Noční plavba byla v klidu, jenom Pavlík se málem srazil s rybáři, kteří rozsvítili až na poslední chvíli. Od té doby jsme cca každých deset minut projížděli horizont před námi baterkou, abychom ty telata přinutili zareagovat. Jednou to fungovalo, jinak jsme buď další rybáře nepotkali, nebo na nás z vysoka…

Kolem poledního jsme projeli kolem přístavu Klang. Tady jsme posledně z Janičkou křižovali mezi spoustou tankerů mířících do přístavu, ale dnes všechny lodě, které jsme zahlédli, kotvily, takže ze slibovaného dobrodružství nebylo nic. Pořád vykládám své obavy o přejezdech lodních dálnic, kde tankery pálí hroznou rychlostí, ale zatím nic. I pověstný Malacký průliv je velice poklidný, rybářů je málo. Kládu jsme viděli jen jednu.

Čtěte dál →

21.5.2009 Vyplouváme směrem jižním

Bouřka, která nás minula

Konečně jsme se dočkali touženého balíčku. Rychle jsme nový NAVTEX nainstalovali. Anténa naštěstí fungovala velice dobře i uvnitř lodě, takže jsme nemuseli nic vrtat. Ráno našeho odjezdu se stáhla mračna a spustil se déšť. Pěkně to začíná… Chvíli počkáme, třeba to přejde. Přešlo to asi kolem poledne. Den předtím přijela na nedaleké kotviště česká jachta Fera. Byli jsme ve spojení a těšili jsme se, že si s Jitkou a Standou Kubíčkovými večer posedíme, ale osud tomu nechtěl, protože jejich dcerce Katce zrovna nebylo nejlépe. Nemohli jsme ale o takové setkání úplně přijít, a tak když jsme se po poledni odvázali, zamířili jsme nejprve za Ferou. Stejně to bylo při cestě. Chvíli jsme si povídali a paní lodě nás pohostila skvělou českou česnečkou. Kubíčkovi měli za sebou větší část cesty kolem světa a bylo se od nich hodně co učit. Oči i uši jsem měl na šťopkách. Čas se ale nezastaví a my museli dál.

Čtěte dál →

26. 4. 2009 Zase motor

S motorem jsme si už dost užili v Lumutu

Je kolem šesté, jsem po večeři a u třetího piva. Čtu Caldera a snažím se přijít na to, co je s motorem. Pravda stál tu osm měsíců, ale předtím byl opuštěn i na delší dobu a přesto naskočil…

Ráno jsem vstal v osm, hned na šesté zazvonění budíku. Pořád se nějak dospávám z toho shonu v Hongkongu před odjezdem do Malajsie. Probudil jsem se už dřív, ale chtělo se mi trošku se vyválet. Posnídal jsem chleba z pátku a čaj ze včerejška. Stále se nemůžu dostat do pořádného pracovního rytmu. Začal jsem tedy přehrabovat loď, abych si připomněl, kde co je. Vyházel jsem nějaké prošlé potraviny, přeskládal plachty. Konečně je tady trochu k hnutí. Útulno hned působí lépe na psychiku, ale stejně tady chybí Janička. Všechno tak nějak postrádá smyslu, když jsme oddělení, ale to se už brzy změní.

I tak jsme zase udělali další malý krůček směrem k tomu stále se vzdalujícímu horizontu, za kterým všechny sny dojdou naplnění. Už žádná smradlavá hongkongská budova, malá stísněná komora, brloh bez okna, žádné davy, umělé osvětlení od rána do večera, kdy je člověku jedno, jestli je den nebo noc, konec je s klimatizací. To vše rádi vyměníme za horko, potoky potu, komáry a spálená ramena.

Čtěte dál →

25.4.2009: Zpět v realitě

Parkoviště na zastávce trajektu

Večer. V-letiště na přídi. Větrák hučí a příjemně mě ofukuje, ale i tak mám čelo orosené potem.

Včerejší setkání s Paulem, Australanem, který si se svou anglickou přítelkyní, koupil ohromnou loď, Hans-Christian 43′, proběhlo mile. Radostně jsme se uvítali, vypili pár piv, postěžovali si na práce, které nás čekají atd. Jejich loď byla už osmý měsíc na břehu v loděnici a procházela zásadní generálkou. Caroline byla tou v Evropě na další exhumační misi, aby doplnila jejich rychle se ztenčující úspory.

Ráno mě vzbudilo v osm hodin rádio. Posnídal jsem chleba se sýrem a rajče. Zapíjel jsem to vodou, zatím nemám plyn. Ještě jsem stihl zkontrolovat internet, ale už vidím, že pro mě jde Paul s Claudií. Jede se do města. Já hlavně doplnit potraviny a zeptat se na nerez ocel 316. Oběd u Indů, ferry ve 12:30 nám ujelo, tak jsme vyrazili ještě na výlet do Telagy. Panie, motorsailor Nauticat 33, který si jeden belgický důchodce opravoval, když jsme dřeli na Janně v Singapuru, je opět na prodej. Inu, plány se mění.

Čtěte dál →

24. 4. 2009 Kuala Kedah, 4:30 ráno

Marína Rebak na Langkawi už čeká

Zatím probíhá vše podle plánu. Na letišti jsem si vyměnil 100 singpurských dolarů (asi 1300Kč). To musí stačit. Potřeboval jsem na jednoho nebo dva taxíky a autobus napříč malajským poloostrovem. Může se to zdát jako trochu nepřiměřený komfort, ale těch 60kg zavazadel bylo opravdu trochu moc. První taxík mě přišel na 17 dolarů.

Vyškrábal jsem se do druhého patra obchodního domu, kde se nachází jachtařský obchod Marintech naší staré známé Jessie. Radostné setkání. Pozdravili jsme se anglicky, popovídali si čínsky. Vzal jsem si pár nezbytných věcí, které jsme si objednali, zaplatil a její pomocník mě potom hodil malým náklaďákem na stanici autobusů. Doufal jsem, že mi to pojede někdy kolem šesté večer, abych ráno byl u trajektu a před obědem na lodi v Langkawi.

Čtěte dál →