Filipíny 2013

Kdo by nemiloval sousedskou soudržnost

Jsou vlevo, jsou vpravo, za námi i před námi. Jsou všude kolem. Koukají nám do oken, my se schováváme za závěsy a škvírou koukáme zpátky na ně. Sledujou nás kukátkem, když jdeme po chodbě, poslouchají u stěny, když se hádáme nebo milujeme. Stěny jsou tu jak z papundeklu. Všechno je slyšet.

Čtěte dál →

Ideální narozeniny

By Jana Benešová

„Klidně si čti! Po včerejšku si zasloužíš pořádnou rekonvalescenci!“ reagoval Péťa na mou poněkud letargickou náladu, poté co jsem se hned po snídani zavrtala nenápadně do kouta se svým Kindlem. Můj syndrom nebyl ani tak pooslavová kocovina, jak by se dalo předpokládat vzhledem k tomu, že jsem měla předešlého dne narozeniny. Prostě jsem byla jenom utahaná. Nicméně Janna zářila čistotou a náš šicí stroj se opět po čase dostal ze své krabice na denní světlo. Ideálně strávený narozeninový den! Tedy až na ten večerní liják, který nám překazil plány vyrazit pěšky do města na večeři. Na druhou stranu nic nemůže být zcela dokonalé, takže nač si stěžovat? Stopli jsme si tříkolku a přispěli do místní ekonomiky, jak říká John, jeden z majitelů místního jachtklubu.

Čtěte dál →

Mapka naší dosavadní plavby

By Jana Benešová

Pokaždé když publikujeme nový příspěvek o další části naší plavby, vzpomeneme si, že jsme chtěli přidat ještě mapku. Ale z nějakého důvodu na to vždy zapomeneme. Pravda je ta, že můžeme stokrát popsat, jakou úžinou či kolem jakého ostrova jsme pluli a kolika útesům jsme se cestou museli vyhnout, ale v tomto případě se mapě prostě nic nevyrovná. Jediný pohled a člověk je okamžitě v obraze! Nehledě na to, že mnoho z filipínských zeměpisných názvů jsou pro našince takové jazykolamy, že se u nich člověku zaplete jazyk, i když je nečte nahlas, ale jen potichu sám pro sebe. Napadá mě hned několik příkladů: Guintungauan, Ditaytayan, Inambuyod, Dilumaoad… A aby toho nebylo málo, zjistili jsme, že jistá toponyma označují hned několik různých míst najednou. Jsme tu sotva pár týdnů a už jsme kotvili u dvou různých Maricabanů. První byl ostrov mezi Luzonem a Mindanaem a druhý zátoka na severozápadě ostrova Busuanga.
Zkrátka a dobře, mapa je holt mapa a nám se po dlouhých bojích s pomalým internetem a vrtkavým signálem konečně podařilo jednu vytvořit. Je na ní nahrubo zaznamenaná nejen trasa naší dosavadní plavby, ale také všechna kotviště, kde jsme cestou zastavili. Zatím nejkrásnějším zážitkem byl rozhodně pobyt na ostrůvku Apo, který nasadil našemu šnorchlování ve Filipínách nebezpečně vysokou laťku!

View Taiwan to Puerto Princesa in a larger map

Na kotvě v Puerto Princesa

By Jana Benešová

Opět jsme zapadli do rutiny života na kotvě. Ráno po snídani v kokpitu zasedneme k počítačům, a odpoledne, když už toho máme plné zuby, tedy přesněji řečeno když už nevíme jak si sednout, vyrazíme na projížďku na kolech, která máme již dva týdny zaparkovaná na dvorku v jachtklubu (mimochodem, tolik prostoru uvnitř lodi jsme už dlouho neměli!). Většinou naše odpolední výlety spojíme s nějakým malým nákupem, abychom postupně doplnili zásoby, které se nám již částečně ztenčily. Někdy odložíme tašky s nákupem na chvilku v klubu a prohodíme pár slov s místními námořními štamgasty – většinou Australany, i když je tu i Klaus ze Švédska s manželkou, kteří žijí na krásném žlutém trimaránu.

Člunem na břeh

Čtěte dál →

Promarněná šance

By Petr Šimon

Vzpomenete si, kdy se vám naposledy naskytla nějaká skvělá příležitost, kterou jste promarnili nerozhodností, pochybami nebo nedostatkem kuráže? Možná jste měli šanci něco získat, vydělat si, někam se podívat, někam zajít. Jenže k tomu nedošlo a vás to potom nějakou dobu hryzalo a pořád jste si museli sami na sebe nadávat a představovat si, jaké by to bývalo bylo, jak jste se mohli mít, jak úžasně pozitivně by byl váš život ovlivněn.
A vzpomenete si také na tu radost a zadostiučinění, když se potom ukázalo, že to byl strašný propadák, podvod a katastrofa. Úplně se vám zatají dech a ze srdce vám najednou spane obrovský balvan. Jestli jste věřící nebo pověrčiví, hned si doplníte vysvětlení vaší váhavosti. Jestli tímto darem nejste obdařeni, tak prostě roztáhnete pusu od ucha k uchu, nevěřícně zakroutíte hlavou a pomyslíte si, jaký jste to měli štěstí. Možná se ještě pokusíte pitvat a hledat indicie, které vás před tím podnikem varovaly, možná i nějaké najdete a pomyslíte si, jak jste důvtipní, ale to je stejně jedno, protože hlavní je, že jste do toho nešlápli.
My jsme se na to zlatým práškem posypané lejno dívali posledních pět dní.

Alice Fontana via Compfight

Čtěte dál →

Smětištěm ostrovů a útesů

By Petr Šimon and Jana Benešová

Poslední noc v zátoce Bacuit byla klidná. Jako ostatně většina předešlých nocí. Ráno jsme hned na sedmou vyrazili pro vodu a pak jsme napůl na motor napůl na plachty opustili Corong-Corong. Naposledy jsme se zahleděli za Minilocem, projeli kolem pláže Commando a pak zamíříli úžinou kolem El Nida na sever.

V nejsevřenějším místě úžiny se proti nám vyrojil houf lodí, které rozvážely turisty po atrakcích. Začali jsme dumat, jak se s tím rojem nejlépe minout, ale tady byla veškerá pravidla lodní dopravy na nic, tak jsme prostě drželi směr a hbité bangky nás snadno sami objely. Vlastně to tak bylo správně, protože jak jsme jednotlivé bangky míjeli, foťáky cvakaly, prostě byli jsme atrakcí a jako celebrity si můžeme plavat, kam nás nastavení plachet nutí a ostatní nám musí hezky z cesty. Než nás minula poslední loď, ruce už nás od mávání bolely.

Duha ráno na kotvišti poblíž ostrůvku Calabugdong

a koukám na duhu...

Čtěte dál →

Navoněná holčička

By Petr Šimon

Bylo kolem čtvrté odpoledne, s krátkou přestávkou na oběd jsme překládali od sedmi. Měli jsme toho už dost. Celý den bylo horko — to je tady vlastně pořád — ale dnes moc nefoukalo, takže bylo takové to lepkavo a dusno, jako když vás obalí do kusu igelitu a strčí do skleníku.

Těžce oddechujíc jsme nasedli do člunu a pomalu veslovali ke břehu. Byl odliv. Pořádný. Protože vystupujeme přes pláž pozvolna klesající do moře, museli jsme člun ještě kousek táhnout po mělčině, pak poponést z vody a přivázat k vahadlu jedné z místních lodí, my jim říkáme vodoměrky, která už seděla na dně — spolehlivá kotva.

Čtěte dál →

Když v ráji bouřilo

By Jana Benešová

Už více jak týden jsme na údajně nejkrásnějším místě na celých Filipínách, v zátoce Bacuit Bay na severozápadním cípu ostrova Palawan, a od našeho příjezdu nás tu téměř dennodenně provází bouřky. Jinými slovy, velice záhy jsme zjistili, že v ráji, tedy alespoň tady v tom našem, jsou hromy a blesky na denním pořádku. Vlastně hned náš příjezd do zátoky Bacuit provázela pěkná metelice.

Čtěte dál →

Toulání po mořích

By Jana Benešová

Pořád tomu ještě nemůžeme tak trochu uvěřit. Na podzim to bude už pět let, co jsme Jannu objevili opuštěnou v Singapuru a splnili si sen – koupili si plachetnici, na které můžeme bydlet. Cesta na opuštěný ostrov už není daleko, říkali jsme si tehdy, my naivní zelenáči. Jenže tím to vlastně všechno teprve začalo. Nejprve jsme museli Jannu opravit a dokončit naše studia. Měsíce ubíhaly jeden za druhým a my neustále snili o tom, kdy konečně vyplujeme. Při každém setkání s kamarády se přetřásalo téma našeho odjezdu z Tchaj-wanu. Neděláme si iluze o tom, že mnozí po čase začali pochybovat o tom, zda vůbec někdy vyplujeme. Navíc poté co jsme loni na jaře oba obhájili disertace a po dvou měsících v Čechách se definitivně přestěhovali na loď a začali cestu konkrétněji plánovat, nicméně kvůli práci, která se na nás najednou ze všech stran hrnula – překlady, hlídání motorové jachty, další opravy a úpravy Janny…, jsme datum vyplutí neustále odkládali, těch, co opravdu věřili, že někdy odvážeme lana od vazáků kaohsiungského mola, nepochybně rychle ubývalo. Však i naši tchajwanští známí se s námi loučili už v listopadu, kdy nám uspořádali večeři na rozloučenou, a potom znovu v dubnu, dva týdny předtím, než jsme opravdu vypluli.

Čtěte dál →

Do Coronu

By Petr Šimon and Jana Benešová

„Uššumímeihalem,“ řekla Janička. Zpozorněl jsem. Říká se, že mezi manžely někdy dochází ke komunikační bariéře. Že by tohle bylo ono? Žádné varovné signály, žádné předchozí náznaky. Před pár minutami jsme ještě byli naladěni na jednu notu a najednou na mě vlastní žena mluví jazykem, který neumím, a hlavně, kde se to naučila? Chvíli mi trvalo. Možná to bude tím horkem. Můj mozek nakonec provedl úspěšný větný rozbor.

„Co že umíme?“ zakřičel jsem z přídě.

„Nic neumíme, už šumíme i hullem (angl. lodním trupem).“

Čtěte dál →

Slasti a strasti života na moři

Kdo by nemiloval sousedskou soudržnost

Ideální narozeniny

Mapka naší dosavadní plavby

Na kotvě v Puerto Princesa

Promarněná šance

Smětištěm ostrovů a útesů

Navoněná holčička

Když v ráji bouřilo

Toulání po mořích

Do Coronu

Manifest

Stránky

Nejnovější příspěvky

Archivy

Manifest

Stránky

Nejnovější příspěvky

Archivy

Štítky