Slasti a strasti života na moři

Ráno přišli naši mechanici s úsměvem. Vysvětlili jsme si problém se sifonem. Hadičku jsem tentokrát vytáhl úplně z kokpitu a zachytil ji ve výšce za čelní štít kokpitu.

Nakopli jsme motor. Voda z hadice vylítla při neutrálu podstatně výše než je nejvyšší úroveň výfuku. Zdá se, že Caldrova kniha nebude úplně neprůstřelná! Když se přidal plyn voda z hadice vesele stříkala ven na palubu a alespoň umyla trochu té špíny, která se na celé lodi za těch pár dní u mola nakupila. Jak se přidala rychlost, voda z hadičky přímo chrčela. Vypadá to, že se v chladící hadici vytváří poměrně velký tlak. Jak jsme se dozvěděli, většina lodí má hadičku od ventilu sifonu napojenou přímo na výfuk. Čtěte dál →

„Dnes byl ten neslavný den, kdy lodní trup náš byl proražen,“ napovídá Janička.

Chlapíci přišli po desáté. Uřízl se další kus přepážky, která teď opět byla příliš blízko alternátoru, pak se zlomil vrták a pak se šlo na oběd. Chlapi nás vzali autem do Kampung Koh, čínské čtvrti v Sitiawanu, kde je jejich dílna.

Nejprve zkoušeli vrtat ručně (a nožně…)

Oběd byl dobrý, normální čínské smaženice, zelenina kchung-sin (něco jako špenát s dutými stonky) na dva způsoby a smažení krabi. Janička se držela pouze zeleniny, ale krabi byli výborní, i když ze mě trochu lezli po zbytek odpoledne. Byli jsme ovšem pozváni a dali jsme si i pivo Skol, malajské pivo dánského původu, a přinutili nás ochutnat alkohol z kokosu Tobi, do kterého se ještě zamíchal Guiness (teprve pak se to dá trochu pít). Samotné Tobi trochu smrdí, alespoň mému rozmazlenému nosánku. Čtěte dál →

Phinton dnes odjíždí do Tchajska poohlédnout se po práci jako učitel angličtiny. Dozvídáme se, že učení angličtiny se neplatí tak dobře jako na Tchaj-wanu. Velkoryse nám nabídl, že po dobu, co bude pryč, můžeme používat jeho člun.

S Mikem jedeme na blízkou plážičku oškrabávat dno člunům, které jsou dlouhým stáním na moři obrostlé mořskou vegetací, mušlemi apod. Krásné místo i na careening, tj. vyplavení lodě na břeh. Lumut je zkrátka ideálním kotvištěm. Snad až na ty komáry. Čtěte dál →

Dnešní den jsme strávili téměř celý na lodi a usilovně jsme pokračovali v plnění plánkonspektu. Hned ráno jsme se s Péťou pustili do vytrhávání teakového obložení zbylých dvou částí kokpitu na levoboku. Když jsme zjistili, že pod teakovým obložením je překližka nasáklá vodou jak houba, rozhodli jsme se celé obložení sundat a situaci nějak vyřešit. Navíc v laminátu pod obložením bylo z nějakého důvodu spousta děr. V některých byly vruty, které držely celé obložení na místě, ale spousta děr byly zjevně k ničemu a pouze jimi tekla voda do lodi. Podle fotografií jiných Monsunů jsme zjistili, že některé lodě mají sedačky v kokpitu obložené teakovými prkýnky s mezerami mezi, něco jako na lavičce v parku. To by vysvětlovalo tu spoustu děr. Proč ale nebyly ty díry utěsněny se už asi nedozvíme. Zkrátka a dobře, vše muselo dolu. Naším cílem byla loď, do které vůbec neteče.

Likvidace kokpitu

Čtěte dál →

Včera večer nám Mike z trimaránu připomněl, že jsme sice správně zašli na imigrační, ale zapomněli jsme jít na kapitanát a celníky, a tak jsme museli absolvovat další cestu do „města“. Mike byl navíc tak hodný, že se hned nabídl, že s ním můžeme sdílet jeho člun a naléhal na nás, abychom se co nejrychleji připojili k ostatním na kotvu. Ještě než odešel, připomněl nám navíc, abychom se nechali od mechaniků odvézt do Manjungu a ušetřili za autobus! Prostě ujal se nás jako svých vlastních vnoučat.

Mikeův trimarán

Čtěte dál →