Dnešní den jsme strávili téměř celý na lodi a usilovně jsme pokračovali v plnění plánkonspektu. Hned ráno jsme se s Péťou pustili do vytrhávání teakového obložení zbylých dvou částí kokpitu na levoboku. Když jsme zjistili, že pod teakovým obložením je překližka nasáklá vodou jak houba, rozhodli jsme se celé obložení sundat a situaci nějak vyřešit. Navíc v laminátu pod obložením bylo z nějakého důvodu spousta děr. V některých byly vruty, které držely celé obložení na místě, ale spousta děr byly zjevně k ničemu a pouze jimi tekla voda do lodi. Podle fotografií jiných Monsunů jsme zjistili, že některé lodě mají sedačky v kokpitu obložené teakovými prkýnky s mezerami mezi, něco jako na lavičce v parku. To by vysvětlovalo tu spoustu děr. Proč ale nebyly ty díry utěsněny se už asi nedozvíme. Zkrátka a dobře, vše muselo dolu. Naším cílem byla loď, do které vůbec neteče.
Likvidace kokpitu
Teakové plaňky byly k překližce přilepeny něčím co vypadalo jako epoxy a ať už tím lepidlem bylo cokoli, nechtělo to pustit. Pouze tam, kde byla překližka shnilá, šly obě vrstvy od sebe oddělit. Bojovali jsme s páčidly a sadou dlát, které používal ještě Péťův děda a dosáhli jsme určitého úspěchu.
Překližka pod teakem byla úplně prohnilá
Odpoledne jsme pokračovali v pracech v kokpitu, šmirglovali jsme laminát pod vytrženým dřevem, vrtačkou jsme pročistili všechny díry a pak je zalepili zahuštěným epoxy. Při míchání epoxy jsme zjistili, že obě naše dávkovací pumpičky jsou nepoužitelné a po zkušenostech ze Singapuru, kdy nám v jednom případě schlo epoxy skoro týden, jsme se rozhodli milé pumpičky vyhodit a míchat si lepidlo sami. Výsledek byl skvělý. Za hodinu dvě bylo epoxy jako beton a i moje práce se silikou se posunula k ještě větší dokonalosti. Čistě zarovnané dírky v kokpitu mluví za své.
Míchání zahuštěného epoxy
Když jsme skončili, bylo už téměř půl šesté, a tak jsme rychle do člunu naházeli shnilou překližku a odpaky, k tomu věci na sprchování a čisté prádlo a veslovali jsem jako o závod, abychom se rychle umyli a stihli připravit večeři, která byla domluvena na šestou hodinu a na kterou jsme pozvali i našeho dobrodince Mikea. Ještěže máme papiňák, díky kterému jsme zpět na lodi rychle vykouzlili rýži s fazolemi v kokosovém mléce a Péťa nastrouhal mrkev na náš oblíbený mrkvový salát. Uprostřed příprav dorazil Mike z vínem, které měl ještě z Langkawi, a party mohla začít. Dobré jídlo, dobré pití, vybraná společnost. Když se Mike loučil, dolil nám každému ještě skleničku, a tak se dnes i Péťa konečně dočkal klidného spánku.
English
Zůstaňte ještě chvilku, napište nám něco...