30.7.2008: Díra je zalepena

Ráno jsme zkontrolovali, kdy bude příliv a odliv a připravovali se na cestu k výplavišti.

Kolem osmé přivesloval Mike. Prodiskutovali jsme situaci a došli k závěru, který se zdál být pro všechny strany nejpohodlnější a zároveň měl zaručit bezpečnost lodě. Necháme tam to podvodní epoxy, pouze se ujistíme, že dobře drží a díru vyspravíme pořádně až na Langkawi.

Zavola jsem jsem mechanikovi Mikovi, aby přišli jako obvykle. Zasvětili jsme je do nového plánu a Mike mohl dál pokračovat na uložení motoru. Nový plán zněl, udělat závit do železa a použít strojní šrouby místo vrutů, které tam byli původně a které drží zbytek stojanů.

Za chvíli se ozvalo hlášení o vodě proudící do lodi. Teď už jsme byli klidní. Janička byla připravena hníst epoxy, víko od strojovny jsme už ráno sundali, takže k pumpě byl neomezený přístup. Natáhl jsem si ploutve, nasadil brýle a plácnul sebou do vody. Moje nepříliš elegantní vystoupení z lodě trochu vystrašilo Janičku s posádkou mechaniků.

Pod vodou jsem zjistil (teď už za světla, takže vše bylo pěkně vidět, že Mike šroubem záplatu vystrčil ven. Pokusili jsme se záplatovat znovu, ale šroub byl jednoduše příliš dlouhý.

Mike tvrdil, že kratší šroub nemůže chytit do závitu. Nebylo možné ale nechat šroub, kterým jdou velké vibrace od motoru, aby tvořil součást trupu. Jakoukoli záplatu by jistě brzy zničil. Mechanici chvíli nad situací dumali, ale s ničím nemohli přijít. Navrhli jsme, zda by nebylo možné vysunout přední část podstavce blíže středu lodi. To by ale ovlivnilo zarovnávání motoru. Jasné bylo, že starou díru použít nemůžeme. Navrhli jsme proto, aby do stojanu navrtali novou díru blíže středu lodě. Stojany, které nám dodali jsou velké a masivní, takže posunout díru blíže středu bylo možné.

Ráno navíc zjistili, že základna sloupku zábradlí vedle kokpitu se začíná lámat. Odmontovali jsme ji už ráno a požádali Mika, zda by nám to nesvařil, když už toho tolik zvrtali.

Kolem druhé nebo třetí odjeli mechanici upravit podstavec, svařit naše zábradlí a dát si oběd. Janička se pustila do přípravy rizota z polotovaru, který nám doporučil Mike z trimaránu Supertramp. Kuře bez kůže v tomatě s karotkami. Bylo to hned hotovo a bylo to výtečné. Zašel nás navštívit Rodney. Docela dlouho jsme si s ním povídali a požádali ho, zda by neměl trochu podvodního epoxy, které by mohl postrádat. Mechanici přišli zrovna, když jsme dojedli.

Chvilka napětí a nová díra byla navrtána. Bohužel šla pouze skrz vrstvu laminátu, ocelový plát byl už moc stranou. Masivní vrut, kterými byl motor původně ukotven ale držel dobře. Poslední šroub, který nám dělal starosti byl přímo naproti tomuto ale nakonec se Mike rozhodl vyřešit jeho upevnění kusem epoxy plastelíny, kterým jsme spravili trup. Vše vypadalo dobře a Mike se pustil do zarovnávání motoru. Brzy začal prohlašovat, jak perfektně je to zarovnáno, tak jsme jásali, ale všechny nás smích brzy přešel, když se ukázalo, že při utahování se zarovnání rozhodí. Bylo třeba motor opět nadzvednout, vymontovat lože pro stojany a udělat větší díry. Bylo kolem půl sedmé a my se psychicky připravovali na další dlouhou noc. Odjeli pouze Mike s kumpánem a my jsme si zatím povídali směsicí angličtiny a malajštiny s jejich pomocníkem Saifu.

Jeho rodina zůstala v Bangladéši, on je tu už jeden a půl roku a ještě možná tři roky zůstane. Měsíčně si vydělá 750 ringitů, 3 ringity za hodinu, spí v pokoji nad dílnou.

Těsně před setměním přišli mechanici s upravenými stojany a hned se pustili do zběsilého montování. Klíče se přehazovali z ruky do ruky a za chvíli Mike opět vítězoslavně mával spároměrkami, že motor je nádherně zarovnán.

Hadice a vodící kabely byly připojeny. Já jsem zalezl do skříně na levoboku, kde máme baterky a zapojil jsem motor do obvodu. Číňanský kumpán Mika, jeho šéf, jak jsme se dozvěděli, začal mluvit o testovací jízdě, ale než jsem stačil něco namítnout, Janička už rázně jízdu teď po tmě odmítla. Vysvětlili jsme jim, že bysme rádi, ale že máme strach z uvolnění záplaty a že nechceme díru spravovat znovu v noci. Ani oni by na motor neviděli pořádně.

Rozhodli jsme se, že spát budeme na palubě za skříní na řetěz, kde se minulou noc Janičce tak dobře spalo. Já jsem byl posledních pár dní trochu nachcípaný, tak jsem se hned zabalil do spacáku až po krk a kromě těch několika komárů, kteří zabzučeli u ucha jsme spali docela dobře. Já jsem někdy k ránu zalezl zpět na V-letiště, protože jsem pořád sípavě kašlal. Janička byla na chvíli taky uvnitř, ale pak se vrátila zpět na palubu.

Málem bych zapomněl, že než mechanici odešli odehrála se jedna malinko šokující událost. Když jsme dorazili do Lumutu, odmontoval jsem zátku na sifonu na hadici od slané vody do motoru, kterou se uvolňuje tlak ze slané části chladícího systému. Problém je ten, že my jsme ten sifon nalezli namontovaný nad bateriemi a i přesto, že máme baterky už docela pěkně zakryté, fakt, že ze sifonu občas teče trochu vody nás moc netěšil. Doporučení Caldera zní: místo pístu dát delší hadici, která by měla být nad úrovní výfuku. Hadici jsem tedy vytáhl průduchem do kokpitu, aby případná voda mohla snadno odtéci.

Po zapnutí motoru, které si Číňan vynutil a kdy byly oči a uši všech upřeny na tu naší zelenou bestii (dočasné označení, dokud si motor nevyslouží zpět jméno Brumla), z hadičky, kterou jsem vyvedl do kokpitu, začal stříkat proud vody. Bylo to malé pozdvižení, ale jeho řešení bylo ponecháno na příští den.

Zdálo se mi, že mechanici, především Mikův šéf, který nám už dost začal lézt na nervy, odchazejí už trochu naštvaní. Nedivili jsme se jim. Co původně vypadalo jako jednoduchá práce na dva dny, se změnilo v pětidenní drama.