Slasti a strasti života na moři

Naše první velká plavba. Jak jsme si slibovali, že jen co vyplujeme, budeme mít spoustu času na čtení, odpočinek, tu či onu práci doděláme hravě za cesty – kde že. Naivní představy! Místo toho jsme byli celou cestu zapřažení – tu kormidlování, tu úpravy plachet, tu kontrola a opravování motoru, tu navigace mezi tankery a tahači… zkrátka vše jen ne ta příjemná zahálka, o které jsme před vyplutím oba mluvili. Vzpomínám si, jak jsme se po první noci na cestě (tj. druhé počítám-li i kotvení u Pisangu) oba těšili, jak si následující noc odpočineme. Bez okolků se přiznám, že jsem se cítila pekelně unavená a navíc jsem celou cestu měla nějak pocuchaný žaludek, nechutenství a neustálý průjem, mi asi taky na síle nepřidal. Když ale přišla bouřka, z vidiny klidného spánku okamžitě sešlo. Místo odpočinku, další téměř probdělá noc – celkově jsme oba spali možná hodinu až dvě. Několikrát za tu noc jsem si říkala, zda vůbec v pořádku doplujeme. Nechtěla bych se potopit hned na své první plavbě. Slyšel by nás někdo, kdybychom volali o pomoc? Máme dost jídla a pití, abychom vydrželi k Sumatře na druhé straně průlivu? Co budeme teď s Jannou dělat? Je to opravdu to, o čem jsem tak dlouho snila? Jak ale jinak poté, co jsme do lodi investovali tolik energie a peněz?

Bylo vidět, že jsme unavení

Čtěte dál →

Jak se dopoledne rozfoukal vítr, začali jsme plachtit. Janička měla „ranní nevolnost“, ale tu zpravil chleba s čokoládou. Pluli jsme docela dobře, až jsme se dostali na velkou „planinu“ na západ od přístavu Klang. Vykoupali jsme se a chtěli jsme pokračovat dál. Při kontrole motorového prostoru jsme ale objevili divné tekutiny pod motorem a taky pár matek, šroubů a podložek. Většina pocházela ze spojky mezi převodovkou a hřídelí. Tato spojka je držena čtyřmi šrouby: jeden chyběl úplně, nevšimli jsem si toho stejně jako si toho nevšimli „odborníci“ z Volvo Penta v Singapuru. První závažný projev naší nezkušenosti: věřili jsme a neprověřovali. Pravda je, že k motoru jsme se zatím stavěli dost lhostejně. Nemáme ho totiž rádi. Chybějící šroub jsme nakonec našli – ležel celou dobu mezi kupou starých šroubů, napínáků a čepů, které jsme nalezli v krabičce v lodi a bylo nám líto je vyhodit. Naštěstí jsme k němu měli matku i podložky. Další ze čtveřice šroubů měl uštípnutou hlavu, proto jsem ho vytáhl ven, aby se nevykloktal a nenarážel do převodovky.

Už jen tři bytelný šrouby

má náš proklatej šíf

tak ještě pár dlouhej mil

zbejvá nám, tam je cíl

a tak zpívej ó Langkawi.

Polykej whisky a mořskou tříšť

jsme zase o kousek blíž

až začne zase vítr nám vát

tak nemusíš se už pirátů bát.

Čtěte dál →

Ráno jsem se probudil s nejistou vyhlídkou na další den. Hlava to včerejší pivo nějak nevzala. Zatím nebolela, ale varování dávala jasné. Rozhodl jsem nevšímat si jí.

Vytáhl jsem šrouby a dal se do přidělávání LPG bomb. Šlo to pomalu, protože hlava mě pořád rušila v práci. Najednou se u lodi objevili naši včerejší hostitelé, tak jsme měli na chvíli odreagování. Jak odešli, hlava začala naplno pulzovat. Vzal jsem si prášek a usnul v kokpitu. Probudila mě vůně vařící se čočky. Hlava povolila. Snad alespoň odpoledne bude pracovně úspěšnější. Už nám nezbývá moc času a pár neodbytných úkolů ještě čeká na vyřízení. Čtěte dál →

Dneska jsme byli oba tak trochu unavení a do ničeho se nám nechtělo. Ráno v 5 nás ke všemu zburcovala bouřka a po chvíli bláznění kolem plachet jsme na truc zalezli zpátky do spacáku. Navíc naši lenoru lze jednoduše svést na to, že jsme byli prostě unavení po těch plachetnických výkonech předešlého dne…

Ani si nepamatuju, co jsme dělali dopoledne, ale jo, už si vzpomínám – já jsem konečně umyla loď (nakonec mě ve finále zahnala do úkrytu další bouřka), prali jsme ještě jednu várku velkého prádla a v poledne během oběda jsme se pokoušeli neúspěšně spojit přes Skype s rodiči. Po obědě a relaxaci bylo rozhodnuto, že naši letargii může zachránit jenom výlet do města na další nákupy.

Bouřka mě nakonec zahnala zpět do lodi

Čtěte dál →