25.4.2009: Zpět v realitě

Parkoviště na zastávce trajektu

Večer. V-letiště na přídi. Větrák hučí a příjemně mě ofukuje, ale i tak mám čelo orosené potem.

Včerejší setkání s Paulem, Australanem, který si se svou anglickou přítelkyní, koupil ohromnou loď, Hans-Christian 43′, proběhlo mile. Radostně jsme se uvítali, vypili pár piv, postěžovali si na práce, které nás čekají atd. Jejich loď byla už osmý měsíc na břehu v loděnici a procházela zásadní generálkou. Caroline byla tou v Evropě na další exhumační misi, aby doplnila jejich rychle se ztenčující úspory.

Ráno mě vzbudilo v osm hodin rádio. Posnídal jsem chleba se sýrem a rajče. Zapíjel jsem to vodou, zatím nemám plyn. Ještě jsem stihl zkontrolovat internet, ale už vidím, že pro mě jde Paul s Claudií. Jede se do města. Já hlavně doplnit potraviny a zeptat se na nerez ocel 316. Oběd u Indů, ferry ve 12:30 nám ujelo, tak jsme vyrazili ještě na výlet do Telagy. Panie, motorsailor Nauticat 33, který si jeden belgický důchodce opravoval, když jsme dřeli na Janně v Singapuru, je opět na prodej. Inu, plány se mění.

Odpoledne jsem umyl celou loď včetně týkového lemu. Skončil jsem asi v šest, vyčerpán a spařen. Čínská polívka, Milo a čaj. Chtěl jsem zajít za Paulem, ale nebyl na své lodi. Vzal jsem si tedy alespoň náš chladící box, který jsem u Paula předchozí večer nechal, v kokpitu vypil dvě piva, zavolal si s Janičkou přes Skype a teď už se mi klíží oka…

V duchu jsem si ještě prošel, co všechno mě zítra čeká. Chystal jsem se zprovoznit motor, což se ukázalo být nad moje zkušenosti…