26. 4. 2009 Zase motor

S motorem jsme si už dost užili v Lumutu

Je kolem šesté, jsem po večeři a u třetího piva. Čtu Caldera a snažím se přijít na to, co je s motorem. Pravda stál tu osm měsíců, ale předtím byl opuštěn i na delší dobu a přesto naskočil…

Ráno jsem vstal v osm, hned na šesté zazvonění budíku. Pořád se nějak dospávám z toho shonu v Hongkongu před odjezdem do Malajsie. Probudil jsem se už dřív, ale chtělo se mi trošku se vyválet. Posnídal jsem chleba z pátku a čaj ze včerejška. Stále se nemůžu dostat do pořádného pracovního rytmu. Začal jsem tedy přehrabovat loď, abych si připomněl, kde co je. Vyházel jsem nějaké prošlé potraviny, přeskládal plachty. Konečně je tady trochu k hnutí. Útulno hned působí lépe na psychiku, ale stejně tady chybí Janička. Všechno tak nějak postrádá smyslu, když jsme oddělení, ale to se už brzy změní.

I tak jsme zase udělali další malý krůček směrem k tomu stále se vzdalujícímu horizontu, za kterým všechny sny dojdou naplnění. Už žádná smradlavá hongkongská budova, malá stísněná komora, brloh bez okna, žádné davy, umělé osvětlení od rána do večera, kdy je člověku jedno, jestli je den nebo noc, konec je s klimatizací. To vše rádi vyměníme za horko, potoky potu, komáry a spálená ramena.

K obědu jsem si udělal těstoviny se sýrovo-česnekovou omáčkou, kterou máme ještě z darů od Mico Verde. Nepodařilo se mi určit, zda je to už prošlé, tak jsem to pro jistotu uvařil, aby mi nebylo líto, že takovou dobrotu vyhodím. Vonělo to dobře, chutnalo taky, zatím bez následků.

Jako obvykle jsem toho udělal dvojnásobek. Zachoval jsem se ale statečně, nepodlehl obžérství, naložil jsem si jenom půlku a zbytek přiklopil poklicí papiňáku. Krásně se přisála, teď je to zakonzervováno, do večera to i v těch 30 stupních vydrží. Půlku konzervy mletého hovězího jsem dal do podpalubí, kde je poměrně chladno.

Po obědě jsem se chtěl pustit do vylepšení hadice podpalubní pumpy, která se v jednom místě trochu moc lámala, ale zjistil jsem, že mi chybí kolínko. Trošku mě to rozmrzelo, mělo tady přeci být. Ještě více mě ale rozrušilo pomyšlení na to, že další „velký údržbářský“ projekt je motor. Po chvíli přehrabování jsem našel novou palivovou trubku, kterou jsme si objednali už před několika měsíci, protože nám teklo kolem vstřikovačů a vypadalo to na ochozený nálisek, který má zajišťovat těsnění. Opatrně jsem se pustil do montování a kupodivu mě to bavilo.

Pořád mám z motoru trochu husí kůži. Ne že bych se nějak štítil olejů a kolomazí, že bych se bál hasáků a klíčů, ale to naše Volvo Penta má ukrutně drahé náhradní díly, vždyť i tahle malá trubička stála skoro sto dolarů, a tak mám vždycky největší strach, že když se něco stane, nebudeme si to moci opravit sami a bude to stát majlant. Koneckonců jsme si s motorem už užili své, když se nám nejprve polámal a když nám pak mechanik do dna lodě vyvrtal díru, zkrátka k motoru máme respekt.

Po nainstalování trubky jsem prošel celý motor. Olej v pořádku, chladicí kapalina také. Jenom v prvním filtru byla pěkná bažina. Celý filtr jsem rozmontoval, vymyl a filtrovou vložku vyměnil. Před startem jsem se ještě rozhodl sundat igeliťák, kterým jsme zakryli ložisko hřídele, aby nám tam nenalezli mořské potvory, jako jsou například vilejši a řasy. První zklamání: praskla mi obruba u potápěčských brýlí. Normálně by stačilo zavolat: „Janičko, podej mi izolepu!“ Ale teď jsem musel ven a vyšplhat na poměrně vysoké molo není zas taková sranda, protože je třeba udělat pořádný gymnastický přítah, pak vzpor, přešvih jednou nohou a zdvih nebo půlobrat s dosedem na zadek a vytrčením levé ruky. Po tomto výkonu je třeba okapat, najít izolepu, najít kudlu, zalepit a doufat. Skočil jsem zpět do vody, nasadil si brýle a uviděl to Neptunovo dopuštění. Místo lodního šroubu jsme měli koláž mušlí a pestrobarevných řas ve tvaru koule.
„Janičko, podej mi něco jako šroubovák!“ Jo, to víš, to by se ti líbilo! Takže zpět ke gymnastice, nářadí jsem měl naštěstí na dosah v kokpitu. Dokonce i šikovná šňůrka se mi připletla do cesty, alespoň šroubovák neztratím, kdybych ho v zápalu práce upustil.
Většinu mušlí se mi podařilo oškrábat od hladiny, takže jsem mohl dýchat přes šnorkl. Nějaké ty dodělávky jsem dokončil se zatajeným dechem, včetně igeliťáku na hřídeli. Příště nesmíme zapomenout obalit celý lodní šroub.

Osprchoval jsem sebe i nářadí hadicí a chvilku se vyvaloval ve stínu na palubě. Byla asi jedna dvě hodiny. Pak jsem ručně napumpoval naftu do oběhu a udělal pár pokusných startů. Startovalo to, ale nechytlo. Zkoušel jsem odvzdušnit přívod paliva u primárního filtru, pak i u vstřikovačů, ale nic nepomohlo. To bude nějaký nový problém, který ještě neznáme. Asi nízká komprese. Pustil jsem se do studia moudrých knih a odložil motor na zítřek.