Slasti a strasti života na moři

Dnes byl ten slavný den, kdy k nám byl zaveden stejnosměrný proud! Tak na tuto památnou větu, jsme se těšili celý týden. Péťa vedle mě projevuje stejnou, ne-li větší radost, protože už dobrou hodinu si přesně tuto melodii pobrukuje. Je pozoruhodné, jak málo stačí člověku ke štěstí – v našem případě to „málo“ zahrnovalo: možnost znovu nastartovat motor, rozsvítit si v pravé části lodi (levá je stále ještě odpojená) a zprovoznění navigačních světel. Zprava zelená, zleva červená, vzadu a nahoře na stěžni bílá.
Jinak téměř celý den s přestávkami pršelo. Začalo to hned po snídani, pak to na chvíli ustalo, za okamžik se přihnal mrak, chvíli pršelo, ale jen co jsme znovu natáhli plachtu přes přední luknu a kolem kokpitu, déšť jak na potvoru ustal, a tak jsme rychle vylétli z kajuty pokračovat v práci a kde nic tu ni – rozuměj mraky téměř žádné, ale na nás přeci pršelo! Kdo ví, odkud až ten déšť přilétl.

Instalace nového tricolor navigačního světla

Čtěte dál →

Úterý, den o kterém se mluvilo celý týden, tj. od minulého úterý. V úterý totiž mají tady v maríně dvě piva za cenu jednoho, takže mi si vždy objednáme jeden pitcher (cca dva litry piva) a druhý dostaneme zdarma. Teď se nás číšník dokonce naivně zeptal, jestli ještě chceme ten druhý… jsou momenty, kdy člověk prostě stojí před tím nevysvětlitelným, neuchopitelným, momenty, kdy se zastaví čas.

Takhle to vypadá, když nakoupíme ve velkém...

Pivo ale bylo až večer a nás dnes čekalo lítání po městě. Poslední velké nákupy! Doplnit zásoby nářadí, kanystry na vodu, šrouby, podložky a samozřejmě Jessie. Jak jsme vstali, tak jsme se začali chvatně připravovat. Uříznout ocelové lano, aby nám Jessie mohla nalisovat T-koncovku pro nový stěh kosatky, vyndat vrtulku z čerpadla na mořskou vodu v systému chlazení motoru apod. Když jsme odšroubovali kryt, pod kterým byla vrtulka čerpadla schovaná, objevil se ubohý kus gumy s dvěma posledními zbývajícími packami. Proto tedy ta pumpa tak špatně táhla! Další lekce pro nás zelenáče.

Čtěte dál →

Takže dnes mě Péťa pověřil psaním deníku, a jelikož se mi chce spát, ale je ještě dost brzo (asi půl deváté), je to ten nejlepší způsob, jak si zkrátit čas předtím, než usnu.

Hned poté, co jsme zakrojili k snídani náš třetí lodní pecen, jsme se pustili do díla: úkol dne, vlastně byly dva, dodělat motor. Bylo třeba vyměnit palivové filtry, chladicí kapalinu a namontovat filtr na mořskou vodu. Úkol číslo dva: zprovoznit nožní pumpu a přívod slané vody do kuchyňky. Po včerejším zápase s filtrem olejovým se Péťa psychicky připravil na podobný výkon i s filtrem palivovým. A skutečně, ta potvora ne a ne povolit. Vždy se pohnula jen o kousíček a pak hned zatuhnula, potvora. Péťa už se chystal sáhnout po svém vynálezu, když si najednou uvědomil, že filtr celou dobu utahoval, nikoli povoloval. Inu kolem motoru je skutečně málo místa, pracuje se v akrobatických pozicích, a prostorová orientace je nesnadná… Stačilo tedy zabrat tím správným směrem a filtr byl dole.

Přístup k filtrům není snadný

Výměna chladící kapaliny se ukázala oproti ostatním pracím kolem motoru býti krokem vcelku triviálním. Až na to, že se nám nepodařilo uvolnit druhý ventil.

Čtěte dál →

Velké machinace a plány. Chtěli jsme navštívit Jessie, a tak bylo třeba měřit a kalkulovat. Hlavní problém byl s rolovací kosatkou. Chceme změnit původní 6mm ocelové lano za 7mm (čímž dosáhneme dvoj- až třínásobné míry bezpečnosti) a k tomu potřebujeme nové mechanické ukončení. Výrobce toho rolovacího zařízení ale upozorňuje, že je třeba použít jejich speciální ukončení. Jessie, naše dodavatelka jachtařských potřeb, tvrdí, že je to asi jenom obchodní trik, aby to lidi kupovali přímo od nich, ale ve skutečnosti je to standardní Sta-Lok. Máme z toho stále velkou hlavu, ale Jessie nás uklidnila. Koneckonců, u ní není problém cokoli vrátit nebo vyměnit, když se ukáže, že to nepasuje.

Ještě jsme přeměřili hadice kolem motoru, které je třeba vyměnit. Janička spáchala skvělé rizoto ze včerejší polívky – pokusy s konzervací potravin bez ledničky pokračují – ztráty jsou malé.

U Jessie to proběhlo dobře, turnbuckly (napínací matky) by měly být na konci příštího týdne, hadice na diesel jsme sehnali v obchodě u těch protivných Číňanů kousek za Jessie.

Večer jsme se na chvilku namočili do bazénu a vířivky a teď už spíme.

Janička byla prát a vedle pračky, což je takové odkladiště starých knížek, našla kopie několika map, většinou Indonésie. Já jsem pokračoval v pumpování nafty z nádrže a už mám těch pohonných hmot plné zuby. Smrad jak v hradu. Naštěstí jsme pekli nový chléb, takže naftopuch byl vytlačen vůní zlatavého pecnu.

Velké prádlo

Ve fazolích jsme objevili nosatce, takže jsme následovali moudrých rad a fazole jsme i s nemilými broučky přepekli v troubě – nejenže se tak uškvaří již vylíhlí nosatci, ale měly by se tím zničit i jejich vajíčka. Bohužel jako milovníci fazolí, čočky a dalších bobů jsme toho měli na lodi nejméně deset kilo, tudíž jsme přepékali víceméně celý večer. Venku i po setmění třicet pět stupňů ve stínu a naše trouba jede několik hodin na plné obrátky. Dovedete si jistě představit, že když jsme zhruba v deset hodin skončili, měli jsme z lodě jednu velkou rozpálenou pec. Naštěstí tu noc nepršelo, a tak jsme si mohli ustlat bez obav v kokpitu!