2. červenec: Kontaminace fazolí

Janička byla prát a vedle pračky, což je takové odkladiště starých knížek, našla kopie několika map, většinou Indonésie. Já jsem pokračoval v pumpování nafty z nádrže a už mám těch pohonných hmot plné zuby. Smrad jak v hradu. Naštěstí jsme pekli nový chléb, takže naftopuch byl vytlačen vůní zlatavého pecnu.

Velké prádlo

Ve fazolích jsme objevili nosatce, takže jsme následovali moudrých rad a fazole jsme i s nemilými broučky přepekli v troubě – nejenže se tak uškvaří již vylíhlí nosatci, ale měly by se tím zničit i jejich vajíčka. Bohužel jako milovníci fazolí, čočky a dalších bobů jsme toho měli na lodi nejméně deset kilo, tudíž jsme přepékali víceméně celý večer. Venku i po setmění třicet pět stupňů ve stínu a naše trouba jede několik hodin na plné obrátky. Dovedete si jistě představit, že když jsme zhruba v deset hodin skončili, měli jsme z lodě jednu velkou rozpálenou pec. Naštěstí tu noc nepršelo, a tak jsme si mohli ustlat bez obav v kokpitu!