9. červenec: Petrolejka

Kolem šesté nás zahnala bouřka dovnitř do lodi. Z trucu jsme proto spali až do osmé. Tak pozdě už jsme dlouho nevstávali. Kolem desáté nám konečně přivezli věci od Jessie, tak jsme vybalovali a najednou byl oběd.

Já se pak pustli do boxu na baterky a rozuzlení dalšího spletitého svazku lián starého elektrického vedení. Původní odhad, že je vše nataženo dvakrát až třikrát, samozřejmě třemi různými směry a ještě zpátky, nebyl tak přehnaný. Má to ale i světlou stránku. Máme teď spoustu náhradního drátu. Většina je sice nekvalitní, ale je tu i pár metrů pocínovaného drátu nejvyšší kvality od Anchor. Místo abychom kopírovali původní vedení, které bylo taženo kolem motoru (pohnutky k tomuto provedení se asi nikdy nedovíme), my jsme to protáhli přímo pod schodama a zkrátili tak délku drátů asi o dva metry.

Janička pokročila v očišťování teakových desek od shnilé překližky, které jsme vytrhali z kokpitu. Najednou začalo pršet a Janička bojuje s plachtami a zakrývá loď. Já rychle sklízím nářadí, které se válí všude kolem, moje elektrické, Janiččino tesařské.

Zapojení elektriky se tedy odkládá. Už se nemůžeme dočkat, až to rozběhneme. Naše nové 6V baterie zapojené do série na 12V původně určené pro golfové vozíky, ale velice populární na lodích pro dlouhou životnost, už jsou krásně uloženy v nové bedně ve skříni na levoboku kokpitu. Tam ale teď prší. Nicméně i ve vnitřku lodi nám ještě pár gordických uzlů zbylo, tak se budeme věnovat těm.

Velká sláva nastala, když jsme si zavěsili a zapálili novou petrolejku. Co bysme byli za loď bez petrolejové lampy! Nádhera.