Slasti a strasti života na moři

Kdo z vás si pamatuje, když se objevily digitálky? Když jsem je poprvé uviděl — můj věk bylo možno vyjádřit jednou číslicí — kamarád mi říkal, že je nosej Vietnamci, a když se jim vybije baterka — jo, byli na baterku, což byla tehdy taky velká věc, alespoň pro mě byly elektrické hodinky neuvěřitelným výdobytkem — tak voni je prostě hoděj do koše a vemou si nový. Stačí prohrabat pár popelnic a určitě nějaký najdeš. Od tý doby jsem samozřejmě nějaký čas kontroloval obsah popelnic, předtím než jsem do nich vysypal odpadky, kdyby náhodou… Teď mě napadá, že tehdy se věci házely přímo do koše, žádné igeliťáky. Koš začal ukrutně smrdět a my děti jsme tu páchnoucí krabici museli vydrhnout. Pěknej hnus, ale byli jsme ekologický už v době, kdy to slovo ještě mnoho lidí nepoužívalo (to se samozřejmě domýšlím).

Tehdy mi přišlo absurdní, že by někdo vyhodil něco, co se dá ještě spravit. Navíc stačilo jenom vyměnit baterku, taková prkotina. Prostě jsem nad těmi Vietnamci musel kroutit hlavou. Žádné digitálky jsem ale pochopitelně v popelnici nikdy nenašel.

Kuchám starou hlavní plachtu

Čtěte dál →