สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Jana Benešová Jana Benešová « Slasti a strasti života na moři

Paluba

Za posledních pár dní se toho moc neudálo. Tedy vypravěčsky zajímavého. Naplno jsme byli zabráni do jednoho úkolu: udělat nový protiskluzový povrch na palubě.

Trochu jsme váhali vrhnout se do toho, protože bylo jasné, že práce to bude zdlouhavá a nechutná. Přinejmenším tedy první fáze.

20130313-110010.JPG

Takovou barvu bude mít celá naše loď

 Ze všeho nejdřív bylo třeba obrousit starý protiskluzový povrch, který byl na mnoha místech povážlivě vydupán, a paluba se zvlášť za špatného počasí měnila v dost nebezpečné kluziště. Natřít chceme kus po kusu celou loď, ale rozhodli jsme, že palubu předěláme, ještě než vyrazíme do Filipín, neb cestou nás nejspíš čeká trochu toho vlnobití, kterým je sever Jihočínského moře proslulý.

Čtěte dál →

Návštěvníci

Opět jsme opustili naše útočiště v přístavu Sing-ta a vrátili se do Kaohsiungu. Teď sedím v moderně vybaveném kuchařském showroomu, kde Janička předvádí, jak udělat náš chleba, a několik dalších receptů z naší lodní kuchyně.

2013-02-24 14.09.48.jpg

Janička v předvádí lodní recepty v supermoderní kuchyni

Počátek minulého týdne jsme oslavili dokončením překladu prvního ze dvou románů, které tento rok máme v plánu. Knihy by měly vyjít někdy v průběhu léta. Opojeni dobrým pocitem z vykonané práce, zbytek týdne nám utekl rychle před očima. Vydrhli jsme loď a věnovali jsme se návštěvám. Těch přišlo hned několik. První byla Jessica s rodinou. Jessica měla na svědomí organizaci naší přednášky v nadaci Tzu Chi. Původně jsme měli v plánu projet se s nimi nejdřív trochu v přístavu, kde je dost místa a většinou i větru, ale nejsou tam vlny, tudíž nehrozilo bezprostřední nebezpečí mořské nemoci. Říkali jsme si, že když se to bude našim hostům, kteří byli na lodi poprvé, líbit, vyrazíme na chvilku ven z přístavu. Jenomže zrovna skoro vůbec nefoukalo. Naši hosté byli navíc hrozně natěšení vyrazit na volné moře, a tak jsme vyplnili formulář pro pobřežní hlídku a vyrazili rovnou ven. I to chvilku trvalo, protože molo je asi tři kilometry od vlnolamů.

Výjezd z přístavu je mělký a ještě než se do nás opřelo poctivých patnáct uzlů, Janna se začala houpat po pěkných půlmetrových vlnách. Naši hosté se tvářili statečně. To není tak strašné, říkali. Pak se ale Janna naklonila, naši hosté vytřeštili oči a křečovitě sevřeli, co měli právě po ruce. Nejdřív jim zbělely klouby, pak tváře. Vzduchem začala lítat vodní tříšť. Jako první odpadli mužští členové posádky.

Čtěte dál →

Zpět v oáze klidu

Z Kaohsiungu zpět do oázy v Sing-ta jsme vyrazili podle plánu. Tentokrát jsme byli rozhodnuti, že nám do toho nesmí nic vlézt.

Poslední tři dny byly hotové martýrium. Z pohody ztichlé zátoky jsme vstoupili přímo do centra rozjeté house party. Čínský nový rok, to znamená devět dní prázdnin, zoufalé zácpy, všechny hotely v oblíbených destinacích jsou beznadějně vyprodány, dokonce i modlitební cely i toho nejmenšího z chrámů jsou pronajaty turistům.

Co nás to jen napadlo vydat se zrovna v tu nejhorší dobu zpět do Kaohsiungu?

P2106138.JPG

Janna ještě v tiché oáze klidu

Čtěte dál →

Dost bylo života na veřejnosti

Opustili jsme Kaohsiung, alespoň na pár dní. Už jsme to tam nemohli vystát. Dost jsme si užili života na veřejnosti. Chtěli jsme to udělat už dávno, ale vždy nás zastavila nějaká ta výmluva. Pravda je, že naše místečko v Kaohsiungu je velice pohodlné. Všechno je na dosah ruky. Jak jídlo, tak nářadí a materiál na ty nekončící opravy. Jenže my už toho zas tak moc na lodi dělat nechceme, respektive, většinu materiálu na finální opravy bychom už měli mít. Jannina vodoryska se mírně zanořila, což o tom jen dosvědčuje (před čtrnácti dny nám doručili asi 30 litrů barev, epoxy, naložili jsme pár zbylých a bezpochyby užitečných prken, koupili rezervních 20l nafty).

P1020523.JPG

Nová plachta a lazyjacky

 Taky jsme si už moc nepamatovali, jak vypadá ticho. Žijeme v čínské společnosti, takže se není čemu divit. Číňané jsou prostě hravě hluční, což je chvíli roztomilé, ale my, co jsme vyrostli na českých lukách, v českých hájích a na periferiích malých českých měst, prostě potřebujeme trochu víc klidu.

Čtěte dál →

Co můžeš udělat dnes, mnohdy mohl jsi udělat už včera

Potom co jsme nainstalovali nový lodní šroub, jsme zpozorovali, že motor nám vibruje, v periodě asi 2-3 sekundy. Nejdřív jsme mysleli, že to nic moc není. Vibrace byly malé a stejně jsme víc plachtili. Nedávno jsme si ale vyjeli trochu dál, dost foukalo, vlny něco přes metr, byla to krásná jízda. Zrovna jsme si řekli, že to otočíme zpět, když tu najednou vypnuli vítr. Byli jsme zrovna na vnějším okraji jihozápadního Kaohsiungského kotviště tankerů. Chvilku jsme ještě bojovali na plachty, ale proud, který tady dovede být docela silný, nás začal tlačit na zakotvená ocelová monstra.

Čtěte dál →

Doprava plachty z Hongkongu

Blížící se uzávěrka na dva překlady, které jsme nedávno přijali, a na hlavu postavené počasí nás přinutily zatnout zuby a ještě jednou nasednout do letadla a vyrazit do Hongkongu. Hlavním cílem bylo přivézt si novou hlavní plachtu, která na nás čekala v krejčovně UK Halsey, prodloužit si tchajwanská víza a vyzvednout z univerzity můj diplom, který se už několik měsíců válel založen kdesi v šanonu bujné hongkongské byrokratické džungle.

Janička a zavazadla

Janička a zavazadla


Čtěte dál →

Vánoční

Štědrý den jsme začali studenou ledovou ranní sprchou na palubě. Včera se to prostě nedalo. Možná tomu nebudete věřit, ale teplota klesla na dobrých 14° C. Ano, čtete správně. K tomu navíc ještě dost fičelo. Venku prostě zuřil tropický blizard. I ponožky jsme si museli navléct a natáhnout dlouhé rukávy. Sprchovat se v takovém marastu vodou, která nebude mít víc jak 16° C, se protivilo naší kolektivní mysli. Čistota půl zdraví a špína celé – a vůbec.

Vánoční zátiší se jaksi nepovedlo

Čtěte dál →

Okna na Hallberg-Rassy 31 Monsun

Ze všech našich oprav jsme měli největší strach z tekoucích oken. Těsnění kolem nich bylo dost možná původní, tzn. skoro 40 let staré. Žádný div, že nám čas od času protekl kolem okna do lodi čůrek vody. Na potopení by to rozhodně nestačilo, ale ani ta trocha nebyla nic příjemného. Především nad navigačním stolem, kde míváme počítač… Báli jsme se, že když okna rozebereme, nebudeme je moci dát zase rychle zpátky. Co když začne v nejlepším pršet? Navíc rámy oken jsou hliníkové, ale sešroubovány jsou ocelovými šrouby, známky koroze nevěstily nic dobrého o tom, co se asi děje uvnitř rámů, kam oko nevidí.

Než jsme se pustili do rozebírání, vyrobili jsme si nejprve tzv. storm covers, neboli kryty na okna pro případ, že by okna vyrazila vlna. Použili jsme k tomu 1/2″ akrylovou desku, kterou jsme na dvou nebo třech místech provrtali a oblepili silným těsněním. Zvenku se prostrčí šroub, který proti oknu stáhne podpěru zapřenou o okno zevnitř. Doufáme, že bouřkové kryty nebudeme muset nikdy použít, ale teď nám zároveň posloužily jako záchrana před případným deštěm.

Kryty na rozbitá okna s dočasnými oporami z překližky

Kryty na rozbitá okna s dočasnými oporami z překližky

Detail upínacích šroubů

Detail upínacích šroubů

Čtěte dál →

Oupravy Janny pokračují

Každý den nám teď hlásí, že ten následující den bude pršet. Asi jim v těch super klimatizovaných ústavech zamrzly cédéromy. Dnes neprší, zítra bude. Dnes za peníze, zítra zadarmo. Prvních pár dní jsme se nechali vyhecovat a překládali jsme. Takže pozitivní výsledek ty předpovědi rozhodně mají.

000 019

Kování musí být nejen pevné, ale posádka vždy ocení, když kolem něj do lodě neteče

 

Pak už jsme ale rekurzivní metodu předpovědí tchajwanských meteorologů odhalili a pustili jsme se opět do zvelebování Janny. Před týdnem jsme vyměnili stará kování předobočních a zadobočních úpon a rozhodli jsme se, že vyměníme i kování úpon hlavních. Při tom jsme měli možnost zavzpomínat si na první pokus na cestě z Hongkongu, při kterém nám kování jedné úpony prasklo. Narychlo jsme si tehdy nechali vyrobit nové kování z oceli 304, protože jinou neměli. Po příjezdu na Tchaj-wan jsme si pak nechali vyrobit kování nová, tentokrát už z SS 316 a na ty teď došlo. Jasně se mi vybavilo mihotání čelovek, když jsme tehdy s Ondrou a Míšou poprvé a v pořádném spěchu rozmontovávali nábytek v kabině Janny, protože jedině tak bylo možné kování vytáhnout ven. Na to jsme se tedy moc netěšili a z nějakého důvodu jsme si zafixovali, že to bude hrozná práce a úměrně jsme to také odkládali. Hlavní výmluvou byla právě ta předpověď.

Čtěte dál →

Terapeutická funkce života na lodi

„Já jsem Ou,“ představil se nám starší pán v adidaskách, kostkované košili a kalhotách, které mu visely na hubených bocích. „Za kolik tu loď prodáte?“

„Kdo řiká, že jí prodáme?“ odsekl jsem. Nezvaní návštěvníci u naší lodi mi jsou, přiznávám, dost protivní. Horší jsou už jen ti, co se nejprve zeptají, kolik to stojí a za kolik je svezeme. Polehčující okolnost tohoto pána je, že se alespoň představil.

„A kdybyste ji prodávali, kolik byste za ní chtěli?“ nenechal se stařík odbýt. Prohlédl jsem si ho od hlavy k patě. Na Tchaj-wanu nikdy nevíte, jestli ten drban ve vietnamkách náhodou není nějaký zazobanec. Jannu jsme stejně prodávat nechtěli, i když já čas od času pokukuju po jiných, to jako že do budoucnosti. Janička o jiné lodi nechce ani slyšet. Já jsem ale už dříve vyslovil drzou myšlenku, že kdyby nám někdo za Jannu hodně nabídl, tak bychom ji mohli se ziskem prodat, vyrazit do USA a najít si nějakou novou loď. Pravda ale je, že i já bych se s Jannou jen těžko loučil. Moc potu jsme už na ní prolili, abysme se jí jen tak vzdali.

„Protože my tu loď prodat nechceme, musel byste nám nabídnout opravdu hodně.“ Ještě jsem doplnil nějakou přemrštěnou částku, čímž jsem považoval celou záležitost s prodejem a nákupem lodi za uzavřenou.

„To není zas tak moc. To není problém,“ odpověděl klidně pan Ou. „Mně se ta vaše loď totiž hrozně líbí. Je to nejhezčí loď, co jsem tady viděl. Já bych na ní asi ani moc nejezdil, ale chtěl bych jí mít. Tak se mějte, já zase někdy přijdu.“

Zamrazilo nás. Co jsem to jenom udělal?!

Čtěte dál →