Neplánovaný návrat

Ráda bych napsala o zážitcích z nové plavby, o prvních dojmech z nového přístavu, o nových známých, které jsme cestou potkali… zkrátka o čemkoli jen ne o tom, že jsme bohužel pořád stále ještě v Kudatu. Navíc to vypadá, že si tu minimálně ještě další dva týdny pobudeme. A důvod? Podívejte se na následující fotografie a hádejte sami…

P1030666

P1030665 (Medium)

Čtěte dál →

Uvězněni v Kudatu

Když jsme před měsícem a půl opustili Filipíny a přepluli dále směrem na jih do „Země pod větrem“ (severní část Bornea, Sabah, je známá jako „Land Below the Wind“), mysleli jsme si, že máme nad tajfuny vyhráno. To jsme se ale přepočítali… Pravda je ta, že i přestože sem na Borneo tajfuny zavítají jen výjimečně, tyhle mocné cyklóny dokážou ovlivnit počasí na stovky kilometrů daleko. A tak jsme již druhý týden uvězněni v Kudatu. Ne že by tajfun přímo křižoval naši plánovanou trasu, ale nejprve minulý týden supertajfun Usagi a nyní další tajfun Pabuk nasávají a tím i zintenzivňují monzunové větry, které vanou z jihozápadu, tj. přesně ze směru, kudy se chystáme plout. Vítr by zas tak nevadil, ale v místních vodách je běžné, že monsuny významně ovlivňují proudy a plout proti větru a zároveň proti proudu o síle dvou uzlů na malé lodi není žádná legrace.

t2kgraphsat

Tak takhle to momentálně vypadá v JV Asii…

Čtěte dál →

Čtení nejen na dlouhé zimní večery

České nakladatelství IFP Publishing právě vydalo dva romány od známé tchajwanské spisovatelky Li Ang, na kterých jsme pracovali před naším odjezdem z Tchaj-wanu a zároveň během naší plavby Filipínami.

Li Ang, (nar. 1952), patří mezi nejuznávanější současné tchajwanské spisovatelky a je zároveň nejpřekládanější tchajwanskou autorkou vůbec. Její tvorba se vyznačuje silným kritickým tónem a kontroverzními náměty, které zahrnují ženskou sexualitu a subjektivitu, genderovou problematiku a její širší propojení se společenským životem současného Tchaj-wanu.

Knížky vyšly za přispění Národního muzea tchajwanské literatury a lze objednat přímo na internetových stránkách nakladatelství a to zde.

Řezníkova žena

Řezníkova žena

CAROVNA_ZAHRADA_OBALKA_400x500jpg

Čarovná zahrada

 

 

Proti proudu – aneb plavba Puerto Princesa-Kudat (2. část)

Přestože útesům v ústí a uprostřed Clarendon Bay jsme se bez problému vyhnuli, zajeli jsme příliš hluboko a najeli na útes, který se táhl kolem zadní části zátoky a pomalu se rozpínal směrem do jejího středu! Ke všemu ani zpátečka nezabírala a nám bylo jasné, že se bez vnější pomoci odtud hned tak nedostaneme…

Naštěstí se hned po našem vjezdu do zátoky odkudsi vynořilo několik rybářů na loďkách a jeden takový vesloval kousek za naší zádí. Zavolali jsme na něj, aby přijel blíž. Neuměl sice anglicky, ale posunky jsme mu vysvětlili, že jsme najeli na útes a potřebujeme, aby vyvesloval s naší zadní kotvou kus od Janny, kde ji vyhodí, a my se na ní zkusíme vytáhnout zpátky na hloubku.

20130727-163414-22.JPG

Náš zachránce...

Čtěte dál →

Proti proudu – aneb plavba Puerto Princesa-Kudat (1.část)

Všichni nás varovali: „Jedete moc pozdě!“ Nejdřív jsme na ně tak trochu nechápavě koukali: „Moc pozdě na co?“

„Zavřeli snad hranice s Malajsií nebo tak něco?“ reagovali na stejné varování naši novozélandští kamarádi Jackie s Davem. Odpověď byla ale mnohem prostší – jihozápadní monsun.

Jakmile se letní monzunové větry jednou rozfoukají (zhruba na přelomu června a července), lodě směřující z Palawanu na Borneo nejedou jen proti větrům, ale také proti proudům, které na některých místech mohou dosahovat až dvou uzlů. V zesíleném monzunu se navíc většina kotvišť po cestě stává neobyvatelnými, a není tudíž kam se schovat.

My jsme pochopitelně varování starých mořských vlků nebrali na lehkou váhu, ale zároveň jsme během našeho měsíčního pobytu v Puerto Princese vypozorovali, že jihozápadní monzun zesiluje vždy jen na několik dní, po kterých většinou následují poměrně dlouhé (tj. ve srovnání se zimním severovýchodním monzunem) období relativního klidu. Když se po pěti týdnech, které jsme v Puerto Princese strávili, náhle jedno takové „okno“ objevilo, věděli jsme, že je na čase vyrazit o přístav dál.

20130715-145428-7.JPG

Stále ještě v PP, připravuji se doplachtit s kanystry pro vodu

Čtěte dál →

Zpět v Kudatu

Už je to opět déle jak měsíc, co jsme připluli do Kudatu, malého městečka na severovýchodě Bornea. Ani se mi tomu nechce při pohledu na kalendář uvěřit… Čas opravdu letí a tentokrát letěl ještě o poznání rychleji, protože jsme měli obzvláště napilno. Navíc na rozdíl od našeho předešlého stání v Puerto Princese, kde jsme skutečně proseděli na kotvě nad překlady do posledního dne celý měsíc a půl, tentokrát jsme strávili více času mimo Kudat. Zatímco jsme cestovali všude možně, Jannu jsme nechali v péči přátel bezpečně uvázanou u mola v místní marině (která je mimochodem zadarmo, protože ještě nebyla oficiálně otevřena, a funguje tak trochu na bázi komuny – posádky lodí se střídají v mytí sprch, sdílí prádelní šňůry s kolíčky na prádlo, těm, co odjeli, hlídají ostatní lodě, případně jim zalévají kytky a starají se o psy…)

Janna v marině v Kudatu

Janna v marině v Kudatu

Čtěte dál →

Ideální narozeniny

„Klidně si čti! Po včerejšku si zasloužíš pořádnou rekonvalescenci!“ reagoval Péťa na mou poněkud letargickou náladu, poté co jsem se hned po snídani zavrtala nenápadně do kouta se svým Kindlem. Můj syndrom nebyl ani tak pooslavová kocovina, jak by se dalo předpokládat vzhledem k tomu, že jsem měla předešlého dne narozeniny. Prostě jsem byla jenom utahaná. Nicméně Janna zářila čistotou a náš šicí stroj se opět po čase dostal ze své krabice na denní světlo. Ideálně strávený narozeninový den! Tedy až na ten večerní liják, který nám překazil plány vyrazit pěšky do města na večeři. Na druhou stranu nic nemůže být zcela dokonalé, takže nač si stěžovat? Stopli jsme si tříkolku a přispěli do místní ekonomiky, jak říká John, jeden z majitelů místního jachtklubu.

P1030557.JPG

Čtěte dál →

Mapka naší dosavadní plavby

Pokaždé když publikujeme nový příspěvek o další části naší plavby, vzpomeneme si, že jsme chtěli přidat ještě mapku. Ale z nějakého důvodu na to vždy zapomeneme. Pravda je ta, že můžeme stokrát popsat, jakou úžinou či kolem jakého ostrova jsme pluli a kolika útesům jsme se cestou museli vyhnout, ale v tomto případě se mapě prostě nic nevyrovná. Jediný pohled a člověk je okamžitě v obraze! Nehledě na to, že mnoho z filipínských zeměpisných názvů jsou pro našince takové jazykolamy, že se u nich člověku zaplete jazyk, i když je nečte nahlas, ale jen potichu sám pro sebe. Napadá mě hned několik příkladů: Guintungauan, Ditaytayan, Inambuyod, Dilumaoad… A aby toho nebylo málo, zjistili jsme, že jistá toponyma označují hned několik různých míst najednou. Jsme tu sotva pár týdnů a už jsme kotvili u dvou různých Maricabanů. První byl ostrov mezi Luzonem a Mindanaem a druhý zátoka na severozápadě ostrova Busuanga.
Zkrátka a dobře, mapa je holt mapa a nám se po dlouhých bojích s pomalým internetem a vrtkavým signálem konečně podařilo jednu vytvořit. Je na ní nahrubo zaznamenaná nejen trasa naší dosavadní plavby, ale také všechna kotviště, kde jsme cestou zastavili. Zatím nejkrásnějším zážitkem byl rozhodně pobyt na ostrůvku Apo, který nasadil našemu šnorchlování ve Filipínách nebezpečně vysokou laťku!


View Taiwan to Puerto Princesa in a larger map

Na kotvě v Puerto Princesa

Opět jsme zapadli do rutiny života na kotvě. Ráno po snídani v kokpitu zasedneme k počítačům, a odpoledne, když už toho máme plné zuby, tedy přesněji řečeno když už nevíme jak si sednout, vyrazíme na projížďku na kolech, která máme již dva týdny zaparkovaná na dvorku v jachtklubu (mimochodem, tolik prostoru uvnitř lodi jsme už dlouho neměli!). Většinou naše odpolední výlety spojíme s nějakým malým nákupem, abychom postupně doplnili zásoby, které se nám již částečně ztenčily. Někdy odložíme tašky s nákupem na chvilku v klubu a prohodíme pár slov s místními námořními štamgasty – většinou Australany, i když je tu i Klaus ze Švédska s manželkou, kteří žijí na krásném žlutém trimaránu.

20130623-092932-6.JPG

Člunem na břeh

Čtěte dál →

Smětištěm ostrovů a útesů

Poslední noc v zátoce Bacuit byla klidná. Jako ostatně většina předešlých nocí. Ráno jsme hned na sedmou vyrazili pro vodu a pak jsme napůl na motor napůl na plachty opustili Corong-Corong. Naposledy jsme se zahleděli za Minilocem, projeli kolem pláže Commando a pak zamíříli úžinou kolem El Nida na sever.

V nejsevřenějším místě úžiny se proti nám vyrojil houf lodí, které rozvážely turisty po atrakcích. Začali jsme dumat, jak se s tím rojem nejlépe minout, ale tady byla veškerá pravidla lodní dopravy na nic, tak jsme prostě drželi směr a hbité bangky nás snadno sami objely. Vlastně to tak bylo správně, protože jak jsme jednotlivé bangky míjeli, foťáky cvakaly, prostě byli jsme atrakcí a jako celebrity si můžeme plavat, kam nás nastavení plachet nutí a ostatní nám musí hezky z cesty. Než nás minula poslední loď, ruce už nás od mávání bolely.

20130610-045714-6.JPG

Duha ráno na kotvišti poblíž ostrůvku Calabugdong

20130610-045720-10.JPG

a koukám na duhu...

Čtěte dál →