สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Monsun 31 Monsun 31 « Slasti a strasti života na moři

25.4.2009: Zpět v realitě

Parkoviště na zastávce trajektu

Večer. V-letiště na přídi. Větrák hučí a příjemně mě ofukuje, ale i tak mám čelo orosené potem.

Včerejší setkání s Paulem, Australanem, který si se svou anglickou přítelkyní, koupil ohromnou loď, Hans-Christian 43′, proběhlo mile. Radostně jsme se uvítali, vypili pár piv, postěžovali si na práce, které nás čekají atd. Jejich loď byla už osmý měsíc na břehu v loděnici a procházela zásadní generálkou. Caroline byla tou v Evropě na další exhumační misi, aby doplnila jejich rychle se ztenčující úspory.

Ráno mě vzbudilo v osm hodin rádio. Posnídal jsem chleba se sýrem a rajče. Zapíjel jsem to vodou, zatím nemám plyn. Ještě jsem stihl zkontrolovat internet, ale už vidím, že pro mě jde Paul s Claudií. Jede se do města. Já hlavně doplnit potraviny a zeptat se na nerez ocel 316. Oběd u Indů, ferry ve 12:30 nám ujelo, tak jsme vyrazili ještě na výlet do Telagy. Panie, motorsailor Nauticat 33, který si jeden belgický důchodce opravoval, když jsme dřeli na Janně v Singapuru, je opět na prodej. Inu, plány se mění.

Čtěte dál →

24. 4. 2009 Kuala Kedah, 4:30 ráno

Marína Rebak na Langkawi už čeká

Zatím probíhá vše podle plánu. Na letišti jsem si vyměnil 100 singpurských dolarů (asi 1300Kč). To musí stačit. Potřeboval jsem na jednoho nebo dva taxíky a autobus napříč malajským poloostrovem. Může se to zdát jako trochu nepřiměřený komfort, ale těch 60kg zavazadel bylo opravdu trochu moc. První taxík mě přišel na 17 dolarů.

Vyškrábal jsem se do druhého patra obchodního domu, kde se nachází jachtařský obchod Marintech naší staré známé Jessie. Radostné setkání. Pozdravili jsme se anglicky, popovídali si čínsky. Vzal jsem si pár nezbytných věcí, které jsme si objednali, zaplatil a její pomocník mě potom hodil malým náklaďákem na stanici autobusů. Doufal jsem, že mi to pojede někdy kolem šesté večer, abych ráno byl u trajektu a před obědem na lodi v Langkawi.

Čtěte dál →

23. 4. 2009 Singapur

 

Po krátké odmlce jsme zpět s pokračováním cesty z Langkawi do Hongkongu. Vlastně jsem ještě ani neopustil Hongkong, kde jsem právě studoval na doktora ve formální lingvistice. Tomuto příspěvku tedy předchází Přípravy před plavbou.

Janna v dešti v Rebaku

Janna čeká na ostrůvku Rebak

Po cca tříhodinovém letu z Hongkongu jsem opět po dlouhé době vystoupil na letišti v Singapuru, křižovatce Jihovýchodní Asie.
Celnicí jsem tentokrát neprošel. Moje tři narvané batohy vzbudily pozornost bdělých orgánů. Jeden za druhým projela má zavazadla rentgenem a za chvíli jsem stál po kolena ve svých vlastních svršcích, spodcích, lanech, taškách naplněných vším možným od šroubů po acylpyrin. Prý velká koncentrace kovů… to asi ty klíče a šrouby a papiňák. Celníci jenom zakroutili hlavou a odstrčili mě i mou hromádku do kouta, ať jim tam nedělám svinčík. Lil ze mě pot. Znáte to. Doma balíte v klidu a vejde se vám to jen tak tak, ale jak to tam máte naházet narychlo třeba na letišti, když vám naměřili nadváhu, najednou se objem vašich věcí zdvojnásobí.

Čtěte dál →

10. 2. 2008: První plavba zelenáčů

Velká očekávání. Trochu strachu, nejistota. Nikdy předtím jsme větší plachetnici sami neřídili. Všechno ale přece umíme. Nastartovat motor, přidat plyn, ubrat, kormidlem doleva, když chci jet vpravo, doprava, když chci doleva, couvat moc nejde, plný kýl, je třeba pomaloučku, ťuk, ťuk, jenom pár stupňů, pak pomalu dopředu, marína je úzká, jsme venku, vytáhnout hlavní plachtu, otěž přitáhnout, pozor na ráhno, rychle! sehni se!, ale né, tahle loď je vlastně větší a my jsme malí, ráhno máme nad hlavami, ale stejně se radši přikrčím, vypnout motor, zavřít přívod mořské vody do chladiče, povolit roller kosatky, pořádně vypnout, ready about, obrat, povolit otěž, lee ho, otěž vypustit a přitáhnout tu druhou, hloubka dobrá, jak se vyhneme remorkéru, co jede proti nám, máme sice přednost, ale oni pracují a mají sníženou manévrovatelnost, musíme udělat rychle gybe, obrat po větru, jakže se to řekne česky… ha.. ha… halza!, povolit pořádně otěž hlavní plachty, vítr už je téměř za námi, přitáhnout, ráhno přehodit… otevřel jsem prudce oči a chvíli jsem skrze luknu bezvládně civěl na rozednívající se oblohu. Z čela jsem si setřel pot. I v noci je skoro třicet stupňů. Ještě je brzo, budík nám zazvoní až za půl hodiny, ale stejně už neusnu. Zůstávám ležet, abych nevzbudil Janičku, která ještě pokojně oddychuje. Znovu si v hlavě promítám, co se může pokazit.

Čtěte dál →

Zimní opravy v Singapuru 2008

Omlouváme se za menší zmatky, ale kromě popisu plavby z Langkawi do Hongkongu máme ve skutečnosti ještě dva dřívější resty, které čtenářům dlužíme – popis našich prvních velkých oprav v singapurské loděnici v zimě 2008, poté co jsme Jannu koupili, a dále vyprávění o jednodenní plavbě, která následovala a která byla zároveň naší první plavbou na velké plachetnici vůbec! A tak než budeme pokračovat v publikaci zápisků z plavby Langkawi-Hongkong, vydejte se spolu s námi na krátkou exkurzi do našich samotných počátků! Následující příspěvek je pokračováním staršího vyprávění „Splněný sen“ a popisuje události z ledna a února 2008, kdy jsme se v rámci zimních prázdnin vydali zpět do Singapuru opravovat náš nový plovoucí domov!

***

Opět v loděnici

Hned po příjezdu do Singapuru jsme se vrhli po hlavě do kolotoče manuální práce, která byla prokládána občasnými návštěvami v železářstvích a v námořním hokynářství u Jessie na Kitchener Road, kdykoli jsme zjistili, že nám opět něco chybí. Byli jsme natolik ponořeni do myšlenek a plánů, které se týkaly všech těch oprav, co nás čekaly, že jsme ani neměli čas přemýšlet o tom, zda to, co děláme, není tak trochu šílené, zda toho nebudeme jednou (možná už velice brzy) pořádně litovat…

Stačili jsme jakžtakž poklidit loď, znovu lokalizovat, kde jsou uschovány náhradní díly a nářadí, které jsme podědili po předchozím majiteli (bohužel ani jednoho nebylo mnoho), identifikovat další potencionální úkoly do našeho stále se prodlužujícího seznamu (jako například, když jsme vydrhli a nafoukli člun, abychom vzápětí zjistili, že je děravý a zpráchnivělý natolik, že ho můžeme rovnou vyhodit a začít se shánět po novém), vyzvednout si první várku objednaného zboží u Jessie a už byl čas vytáhnout Jannu opět na břeh a pustit se do oprav. Čtěte dál →

24. červen 2008: Velký úklid

Janička leští sporák

Otevírám oči a pomalu přicházím ke smyslům… a tu přichází uvědomění: Jsme zase zpátky na lodi!!! Po snídani se pouštím do zběsilého úklidu.

„Už jsi zase ve svym živlu, viď,“ komentuje to Péťa.

Na všem je tenká vrstvička plísně, ale radostně zjišťuji, že zápach ze včerejšího večera se už stačil vyvětrat. Péťa je na palubě a doplňuje seznam nákupů o rozměry potřebných součástek – odpoledne se totiž chystáme k Jessie, našemu zásobovacímu agentovi přes věci jachtařské.

V 11 hodin jsem téměř hotová s úklidem.

V maríně už jsme stihli zatím potkat spoustu místních, většinou čínských, zaměstnanců, kteří se zdají být mile potěšeni, že nás opět vidí. Dokonce i ten starý čínský pán od ručníků u bazénu, který se v zimě tvářil velmi odměřeně, se usmál.

Čtěte dál →

23. červen 2008: Zpět na lodi

Janna v Raffles

Tak už jsme zase zpátky. Po čtyřech měsících odloučení jsme 23. června v jedenáct hodin večer před Singapurským letištěm nastoupili do taxíka řízeného starším Indem.

„Raffles Marina, 10 Tuas West Drive.“

Taxík nás brzy ukolébal. Pořádně nezdravá večeře v Burger Kingu na tchajwanském Tchao-jüenském letišti a plechovka piva Tiger na palubě letadla JetStar, nejlevnější aerolinky mezi Tchaj-wanem a Singapurem, na nás zapůsobily jako mimořádně účinný prášek na spaní. Kromě toho už byla dávno naše hodina.

Chvilku po půlnoci jsme ale byli oba již zpět při smyslech. Možná až příliš. V jakém stavu naší Jannu najdeme? Nestojí v podpalubí voda? Co díry, které jsme v zimě zalepili? Podobných otázek se nám hlavou honil nespočet. Než jsme ale stačili pomyslet na všechny ty obavy, které se za poslední čtyři měsíce vědomě či nevědomě nastřádaly v našem podvědomí, stáli jsme už na molu před lodí.

Čtěte dál →

Jak jsme kupovali loď

(v předchozím jsme kupovali člun Mirror)

Hned jak jsme se vrátili z půldenní plavby na ocelové keči Christine, naší první plavbě na plachetnici vůbec, začali jsme prohledávat internet a zjišťovat, co taková loď může stát. Nejprve jsme si spočítali, kolik asi budeme moci za loď dát, aby nám ještě něco zbylo na opravy. Původní plán zněl: máme asi tak tři čtyři roky na našetření. Během té doby se naučíme plachtit, získáme zkušenosti na moři, dozvíme se něco o lodích a budeme mít dost času prohlédnout si hodně typů a vybrat si loď, která by se nám nejvíce líbila. Pak přeletíme do USA, kde jsou lodě nejlevnější a kde je zároveň největší výběr a loď koupíme a opravíme a vydáme se na cesty.

Na palubě Christine

Na palubě Christine

Ze začátku jsme nevěděli ani kde hledat, ale brzy jsme si vyhlédli několik serverů, které měli nejvíce informací a hlavě hodně fotek. Jak velkou loď vlastně hledáme? Chceme tam mít hodně místa, pořádnou knihovnu, pořádnou kuchyň a prostor na ubytování případné návštěvy… Zdálo se, že nejvíce lodí, které obeplouvají svět na cestě za nějakým tím „opuštěným ostrovem“ má kolem 35–45 stop, tj. asi tak 10–14 metrů. O lodích jsme stále nic nevěděli. Hledali jsme proto podle délky a ceny.

Hned se nám zalíbily keče a joly, tj. lodě se dvěma stěžni, přičemž druhý stěžeň je kratší než ten první.

Stále jsme ještě neměli jasno v materiálu, ze kterého je zbudován trup lodi. Nejběžnější se zdál být laminát. Ale byla tu také ocel, hliník, dřevo…

Co na lodi má být za zařízení? Lednice, destilátor na výrobu vody, vysokofrekvenční rádio, radar, elektronická navigace, hydraulický nebo elektrický naviják na kotevní řetěz, nafukovací nebo pevný člun, záchranný člun, rolovací plachty nebo tradiční plachty s háčky, generátor, solární panely, vodní a větrný generátor a tak to šlo do nekonečna.

Čtěte dál →