30.7.2008: Díra je zalepena

Ráno jsme zkontrolovali, kdy bude příliv a odliv a připravovali se na cestu k výplavišti.

Kolem osmé přivesloval Mike. Prodiskutovali jsme situaci a došli k závěru, který se zdál být pro všechny strany nejpohodlnější a zároveň měl zaručit bezpečnost lodě. Necháme tam to podvodní epoxy, pouze se ujistíme, že dobře drží a díru vyspravíme pořádně až na Langkawi. Čtěte dál →

29.7.2008: Díra v lodi

„Dnes byl ten neslavný den, kdy lodní trup náš byl proražen,“ napovídá Janička.

Chlapíci přišli po desáté. Uřízl se další kus přepážky, která teď opět byla příliš blízko alternátoru, pak se zlomil vrták a pak se šlo na oběd. Chlapi nás vzali autem do Kampung Koh, čínské čtvrti v Sitiawanu, kde je jejich dílna.

Nejprve zkoušeli vrtat ručně (a nožně…)

Oběd byl dobrý, normální čínské smaženice, zelenina kchung-sin (něco jako špenát s dutými stonky) na dva způsoby a smažení krabi. Janička se držela pouze zeleniny, ale krabi byli výborní, i když ze mě trochu lezli po zbytek odpoledne. Byli jsme ovšem pozváni a dali jsme si i pivo Skol, malajské pivo dánského původu, a přinutili nás ochutnat alkohol z kokosu Tobi, do kterého se ještě zamíchal Guiness (teprve pak se to dá trochu pít). Samotné Tobi trochu smrdí, alespoň mému rozmazlenému nosánku. Čtěte dál →

28.7.2008: Opravy začínají

Předchozí večer jsme dostali zprávu od mechanika Mika, že už mají vše připravené, takže mohou začít s opravami. Ráno jsme tedy čekali až uvidíme, že Mike z trimaránu je vzhůru, aby nás odtáhl člunem k doku.

Kotva šla pěkně ven, jenom před dokem došlo trochu ke zmatkům, neboť jsme si s Mikem neporozuměli, kam a jak chceme k doku zajet. Dopadlo to ale dobře, žádné úrazy ani hmotné ztráty. Čtěte dál →

27.7.2008: Výlet na člunech

Phinton dnes odjíždí do Tchajska poohlédnout se po práci jako učitel angličtiny. Dozvídáme se, že učení angličtiny se neplatí tak dobře jako na Tchaj-wanu. Velkoryse nám nabídl, že po dobu, co bude pryč, můžeme používat jeho člun.

S Mikem jedeme na blízkou plážičku oškrabávat dno člunům, které jsou dlouhým stáním na moři obrostlé mořskou vegetací, mušlemi apod. Krásné místo i na careening, tj. vyplavení lodě na břeh. Lumut je zkrátka ideálním kotvištěm. Snad až na ty komáry. Čtěte dál →

26.7.2008: Mike Supertramp

Ráno jsme vstávali pomalu a opatrně. Už ani nevím, co jsme dělali. Zřejmě nic moc, snad kromě toho, že jsme začali zpět dopisovat náš deník. Kolem desáté nás vyzvedl Mike. Doprovodili jsme do ho prádelny, a pak jsme společně čekali na autobus do Sitiawanu. Mika tam jezdí skoro každý den (díky tomu máme vždy celý den jeho člun pro sebe) za kamarádem fotografem a třídí si u něj v ateliéru fotky. Na dnešek jsme se s ním domluvili, že nás vezme sebou a že nám ukáže, kde co v Sitiawanu je. Čtěte dál →

25.7.2008: Opravy

Dnešní den jsme strávili téměř celý na lodi a usilovně jsme pokračovali v plnění plánkonspektu. Hned ráno jsme se s Péťou pustili do vytrhávání teakového obložení zbylých dvou částí kokpitu na levoboku. Když jsme zjistili, že pod teakovým obložením je překližka nasáklá vodou jak houba, rozhodli jsme se celé obložení sundat a situaci nějak vyřešit. Navíc v laminátu pod obložením bylo z nějakého důvodu spousta děr. V některých byly vruty, které držely celé obložení na místě, ale spousta děr byly zjevně k ničemu a pouze jimi tekla voda do lodi. Podle fotografií jiných Monsunů jsme zjistili, že některé lodě mají sedačky v kokpitu obložené teakovými prkýnky s mezerami mezi, něco jako na lavičce v parku. To by vysvětlovalo tu spoustu děr. Proč ale nebyly ty díry utěsněny se už asi nedozvíme. Zkrátka a dobře, vše muselo dolu. Naším cílem byla loď, do které vůbec neteče.

Likvidace kokpitu

Čtěte dál →

24.7.2008: Finanční facka

Tak dnes nám tedy vyčíslili sumu za opravy motoru. Už si moc nepamatuju, co se dělo ráno, myslím, že jsem uklízela něco v lodi a Péťa se věnoval instalaci hlavního vypínače a nových drátů. Sotva jsem zadělala na pizzu a chleba a přípravy byly v tom nejlepším, zavolal Mike, že už pro nás má nabídku. Péťa vsedl do člunu a odvesloval na břeh vyslechnout náš „ortel“. Asi za půl hodiny se vrátil a jeho počáteční mlčení nevěstilo nic dobrého.

Janna na kotvišti v Lumutu, vedle Mikeův trimarán

Čtěte dál →

23.7.2008: Kapitanát

Včera večer nám Mike z trimaránu připomněl, že jsme sice správně zašli na imigrační, ale zapomněli jsme jít na kapitanát a celníky, a tak jsme museli absolvovat další cestu do „města“. Mike byl navíc tak hodný, že se hned nabídl, že s ním můžeme sdílet jeho člun a naléhal na nás, abychom se co nejrychleji připojili k ostatním na kotvu. Ještě než odešel, připomněl nám navíc, abychom se nechali od mechaniků odvézt do Manjungu a ušetřili za autobus! Prostě ujal se nás jako svých vlastních vnoučat.

Mikeův trimarán

Čtěte dál →

22.7.2008: Hledáme mechanika

Ráno, přesně řečeno v poledne, když jsme se konečně probrali, jsme povytáhli motor na kladkostroji přehozeném přes ráhno (ještě štěstí, že máme k motoru tak dobrý přístup), podložili ho kusem dřeva, vymontovali podstavec motoru a vydali se na imigrační. Autobus měl jet až za tři čtvrtě hodiny, tak jsme šli hledat taxíka, který si řekl o 15 ringitů, ale Janička to srazila na 10 hned, jak jsme nasedli do auta. Za chviličku jsme stáli u imigračního. Přišla zamračená paní a podezíravě se dívala na naše papíry. Zeptala se, jestli máme ještě nějaké další dokumenty a na naši zápornou odpověď jen neurčitě pokývala hlavou. Zaraženě jsme se na sebe podívali. Potom se z čistajasna začala na nás smát a za zvídavých otázek nám radostně přiklepla obvyklé tři měsíce v Malajsii.

Motor v závěsu

Čtěte dál →

Janiččiny dojmy z bouřky a příjezd do Lumutu

Naše první velká plavba. Jak jsme si slibovali, že jen co vyplujeme, budeme mít spoustu času na čtení, odpočinek, tu či onu práci doděláme hravě za cesty – kde že. Naivní představy! Místo toho jsme byli celou cestu zapřažení – tu kormidlování, tu úpravy plachet, tu kontrola a opravování motoru, tu navigace mezi tankery a tahači… zkrátka vše jen ne ta příjemná zahálka, o které jsme před vyplutím oba mluvili. Vzpomínám si, jak jsme se po první noci na cestě (tj. druhé počítám-li i kotvení u Pisangu) oba těšili, jak si následující noc odpočineme. Bez okolků se přiznám, že jsem se cítila pekelně unavená a navíc jsem celou cestu měla nějak pocuchaný žaludek, nechutenství a neustálý průjem, mi asi taky na síle nepřidal. Když ale přišla bouřka, z vidiny klidného spánku okamžitě sešlo. Místo odpočinku, další téměř probdělá noc – celkově jsme oba spali možná hodinu až dvě. Několikrát za tu noc jsem si říkala, zda vůbec v pořádku doplujeme. Nechtěla bych se potopit hned na své první plavbě. Slyšel by nás někdo, kdybychom volali o pomoc? Máme dost jídla a pití, abychom vydrželi k Sumatře na druhé straně průlivu? Co budeme teď s Jannou dělat? Je to opravdu to, o čem jsem tak dlouho snila? Jak ale jinak poté, co jsme do lodi investovali tolik energie a peněz?

Bylo vidět, že jsme unavení

Čtěte dál →