19.7.2008: Druhý den na moři

Po dešti jsme se oklepali a asi tak kolem osmé vyrazili. Vítr nefoukal. Po hodině hlomozu jsme motor vypnuli a pomalu se šinuli pod plachtami. Nic zvláštního se nedělo. Odpoledne už jsme byli z nestálého větru a malé rychlosti trochu otrávení, tak jsme opět pustili motor a začali se připravovat na první noční plavbu.

Po bouřce jsme opět vypluli

Janička objevila, že nám někudy teče do lodi. Stopa vedla k těsnění na hřídeli, odkud ale jenom čas od času ukápla kapka, což je v naprostém pořádku. Těsnění je z jakési tvrdé gumy a musí se chladit. Voda tedy nejspíš tekla ze zadní skříně v kokpitu plné harampádí, které jsme museli nejprve vyskládat do kokpitu. Rázem tam nebylo ani k hnutí. Výfuk i zátka, kterou máme ucpaný jeden ventil, na který chceme později napojit další podpalubní pumpu, byly oba v pořádku. Voda se zdála vytékat kolem hřídele kormidla. Nejvíc to teklo při plavbě na motor, kdy jsou na hřídel vyvíjeny největší tlaky. Tento objev přinesl trochu mrzutou náladu do řad posádky, ale nebyla to žádná velká tragédie – každou hodinu stačilo párkrát zapumpovat a voda byla pryč.

Nefoukalo, a tak jsme jeli na motor, abychom se stihli vyhýbat tankerům, kterých bylo v Malackém průlivu požehnaně.

Noční plavby jsme se docela obávali, ale ukázalo se, že to nic strašného není. Stále jsme si připomínali citát Jeroma FitzGeralda v jeho knize Sea-Steading: spousta lidí se bojí plout v noci, protože si myslí, že přes den vědí, kde jsou. Rozhodli jsme se plout na motor a spát v kokpitu, abychom si mohli vzájemně rychle přispěchat na pomoc. Pravidelně jsme se střídali v hlídkách, navigovali a polohu kontrolovali vůči hloubce, bójím a majákům. Každý jsem si museli objet jeden dva tankery nebo tahače, které to měly namířeno přímo přes nás, ale jinak jsme celou noc prospali.

Tady se někomu nechtělo vstávat na hlídku…

Ráno po snídani se mě Péťa zeptal: „Tak jak se ti líbí cestování na lodi?“

„Rozhodně to není taková romantika, jak to kolikrát člověk vidí v časopisech a televizi, což ostatně víme, ale i tak se mi to zatím celkem zamlouvá!“

Ráno na moři