3.-6.6.2009 Ze Singapuru na Borneo

Blízké setkání

Druhý den ráno pršelo, což trochu pozdrželo několik maličkostí, které jsem chtěl udělat na lodi, jako doplnit vodu, přeříznout řetěz, upéct chleba.

Teprve kolem poledního jsme se dostali k doplnění nafty. Sprcha, zamávat a poslední průjezd Singapurským lodním provozem. Při přejíždění dálnice u majáku Hornsburg jsme míjeli jeden tanker dost blízko, ale bylo jasné, že ho předjedeme, takže jsme se z asi kilometrové vzdálenosti podívali na jeho příď a zase jsme byli v bezpečném území.

Hned jsme napnuli plachty a konečně vypnuli motor. Ta krása, to ticho. Vítr foukal nevhodně pro náš zamýšlený kurz, jak jinak, takže jsme zamířili více k jihu.

Čtěte dál →

23.5.2009 Z Lumutu do Singapuru

Malajští rybáři

Noční plavba byla v klidu, jenom Pavlík se málem srazil s rybáři, kteří rozsvítili až na poslední chvíli. Od té doby jsme cca každých deset minut projížděli horizont před námi baterkou, abychom ty telata přinutili zareagovat. Jednou to fungovalo, jinak jsme buď další rybáře nepotkali, nebo na nás z vysoka…

Kolem poledního jsme projeli kolem přístavu Klang. Tady jsme posledně z Janičkou křižovali mezi spoustou tankerů mířících do přístavu, ale dnes všechny lodě, které jsme zahlédli, kotvily, takže ze slibovaného dobrodružství nebylo nic. Pořád vykládám své obavy o přejezdech lodních dálnic, kde tankery pálí hroznou rychlostí, ale zatím nic. I pověstný Malacký průliv je velice poklidný, rybářů je málo. Kládu jsme viděli jen jednu.

Čtěte dál →

21.5.2009 Vyplouváme směrem jižním

Bouřka, která nás minula

Konečně jsme se dočkali touženého balíčku. Rychle jsme nový NAVTEX nainstalovali. Anténa naštěstí fungovala velice dobře i uvnitř lodě, takže jsme nemuseli nic vrtat. Ráno našeho odjezdu se stáhla mračna a spustil se déšť. Pěkně to začíná… Chvíli počkáme, třeba to přejde. Přešlo to asi kolem poledne. Den předtím přijela na nedaleké kotviště česká jachta Fera. Byli jsme ve spojení a těšili jsme se, že si s Jitkou a Standou Kubíčkovými večer posedíme, ale osud tomu nechtěl, protože jejich dcerce Katce zrovna nebylo nejlépe. Nemohli jsme ale o takové setkání úplně přijít, a tak když jsme se po poledni odvázali, zamířili jsme nejprve za Ferou. Stejně to bylo při cestě. Chvíli jsme si povídali a paní lodě nás pohostila skvělou českou česnečkou. Kubíčkovi měli za sebou větší část cesty kolem světa a bylo se od nich hodně co učit. Oči i uši jsem měl na šťopkách. Čas se ale nezastaví a my museli dál.

Čtěte dál →

2.5.2009: Plavčík

Plavčík Pavlík u kormidla

Končí moje osamocení. Dnes večer jdu vyzvednout bratra táboritu Pavla, přesídleného toho času do Prahy, který si udělal delší prázdniny a pomůže mi dát Jannu do pořádku a hlavně se se mnou bude plavit kus cesty, než se bude moci připojit Janička, která je stále ještě vázána studijními povinnostmi na Tchaj-wanu.

Pavlovo letadlo přistálo v podvečer a nastal tak malý problém, protože kyvadlová doprava na Rebak z hlavního ostrova Langkawi už nejezdila. K molu, od kterého vyráží motorový člun na ostrov Rebak, jsme dorazili až kolem osmé. Měl jsem ale domluveno, že nás vezmou po deváté člunem, který převáží zaměstnance resortu a vrací se pak zpět na Rebak. Posadili jsme se na umělé zahradní židle v malajském bufetu, který už byl taky zavřený, a probírali jsme časy staré i nové, ženy, svět a všechno co k tomu patří.

Čtěte dál →

1.5.2009 Australan Peter

Předchozí čtyři dny byly zachmuřeny starostmi o motor. Rutina posledních dnů: ráno vstanu, stáhnu si výsledky počítačové simulace z univerzitního serveru, zjistím, že mi to stále nevychází, změním parametry a spustím další pokus. Těch mi běží několik zároveň, protože to zabere dva až tři dny, než to ten malý server, který mám k dispozici, spočítá… Pak otevřu manuál k motoru a knížku o lodních dieselech a snažím se přijít na to, proč to nefunguje. Stále se mi nepodařilo tu potvoru nastartovat. Soused Allen mě opakovaně přesvědčoval, že to musí být problém s přísunem paliva. Vše tomu nasvědčovalo, protože motor vesele startoval, ale nechtěl se chytnout.

Luštím výsledky výpočtů posledního počítačového experimentu

K tomu ještě napsala kolegyně z univerzity, že můj profesor se hrozně diví, že se vrátím až v červnu. Moje univerzita totiž požadovala, aby výzkum doktorandů probíhal na její půdě. Když chcete někam jet, musíte si požádat o dovolenou nebo zdůvodnit, proč chcete vycestovat. Od začátku mi to přišlo jako pitomá byrokracie a moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Je přeci jedno, kde tvořím, hlavně že tvořím. Zeptal jsem se proto svého profesora, jestli by mu nevadilo, že bych byl asi tak dva měsíce mimo. Skončil totiž semestr, začaly prázdniny a já jsem pro něj zrovna nic nedělal. Mým jediným úkolem bylo dát dohromady koncept dizertace. Hned jsem mu tedy napsal ve snaze předejít komplikacím a z něj pěkně po čínsku vypadlo, že si nebyl vědom, že chci odjet na tak dlouhou dobu a bla bla bla. V podstatě mě obvinil, že jsem mu to dostatečně jasně neobjasnil. „Vrátím se na konci června, budu pryč skoro dva měsíce. Nevadí to?“ Nevím, jak jasněji jsem to měl říct. Vyměnili jsme si pár emailů a já se snažil udržet vztek na uzdě. A udržel jsem se. Nakonec mě přinutil, abych si vzal dovolenou. Mám ovšem právo jenom na 20 pracovních dní. To ale nestačí na cestu lodí dlouhou skoro 3000 mil. Kašlu na ně. Trošku si hraju s ohněm, ale jenom proto, že si někdo vymyslí pár nesmyslných pravidel hned neznamená, že se podle nich budou všichni řídit. Koneckonců většina takových nařízení je obranou proti lidem, kteří by bez dohledu nic nedělali. Já mám opačný problém: dohled mě irituje, dusí, je to prostě zabiják inspirace.

Čtěte dál →

26. 4. 2009 Zase motor

S motorem jsme si už dost užili v Lumutu

Je kolem šesté, jsem po večeři a u třetího piva. Čtu Caldera a snažím se přijít na to, co je s motorem. Pravda stál tu osm měsíců, ale předtím byl opuštěn i na delší dobu a přesto naskočil…

Ráno jsem vstal v osm, hned na šesté zazvonění budíku. Pořád se nějak dospávám z toho shonu v Hongkongu před odjezdem do Malajsie. Probudil jsem se už dřív, ale chtělo se mi trošku se vyválet. Posnídal jsem chleba z pátku a čaj ze včerejška. Stále se nemůžu dostat do pořádného pracovního rytmu. Začal jsem tedy přehrabovat loď, abych si připomněl, kde co je. Vyházel jsem nějaké prošlé potraviny, přeskládal plachty. Konečně je tady trochu k hnutí. Útulno hned působí lépe na psychiku, ale stejně tady chybí Janička. Všechno tak nějak postrádá smyslu, když jsme oddělení, ale to se už brzy změní.

I tak jsme zase udělali další malý krůček směrem k tomu stále se vzdalujícímu horizontu, za kterým všechny sny dojdou naplnění. Už žádná smradlavá hongkongská budova, malá stísněná komora, brloh bez okna, žádné davy, umělé osvětlení od rána do večera, kdy je člověku jedno, jestli je den nebo noc, konec je s klimatizací. To vše rádi vyměníme za horko, potoky potu, komáry a spálená ramena.

Čtěte dál →

25.4.2009: Zpět v realitě

Parkoviště na zastávce trajektu

Večer. V-letiště na přídi. Větrák hučí a příjemně mě ofukuje, ale i tak mám čelo orosené potem.

Včerejší setkání s Paulem, Australanem, který si se svou anglickou přítelkyní, koupil ohromnou loď, Hans-Christian 43′, proběhlo mile. Radostně jsme se uvítali, vypili pár piv, postěžovali si na práce, které nás čekají atd. Jejich loď byla už osmý měsíc na břehu v loděnici a procházela zásadní generálkou. Caroline byla tou v Evropě na další exhumační misi, aby doplnila jejich rychle se ztenčující úspory.

Ráno mě vzbudilo v osm hodin rádio. Posnídal jsem chleba se sýrem a rajče. Zapíjel jsem to vodou, zatím nemám plyn. Ještě jsem stihl zkontrolovat internet, ale už vidím, že pro mě jde Paul s Claudií. Jede se do města. Já hlavně doplnit potraviny a zeptat se na nerez ocel 316. Oběd u Indů, ferry ve 12:30 nám ujelo, tak jsme vyrazili ještě na výlet do Telagy. Panie, motorsailor Nauticat 33, který si jeden belgický důchodce opravoval, když jsme dřeli na Janně v Singapuru, je opět na prodej. Inu, plány se mění.

Čtěte dál →

24. 4. 2009 Kuala Kedah, 4:30 ráno

Marína Rebak na Langkawi už čeká

Zatím probíhá vše podle plánu. Na letišti jsem si vyměnil 100 singpurských dolarů (asi 1300Kč). To musí stačit. Potřeboval jsem na jednoho nebo dva taxíky a autobus napříč malajským poloostrovem. Může se to zdát jako trochu nepřiměřený komfort, ale těch 60kg zavazadel bylo opravdu trochu moc. První taxík mě přišel na 17 dolarů.

Vyškrábal jsem se do druhého patra obchodního domu, kde se nachází jachtařský obchod Marintech naší staré známé Jessie. Radostné setkání. Pozdravili jsme se anglicky, popovídali si čínsky. Vzal jsem si pár nezbytných věcí, které jsme si objednali, zaplatil a její pomocník mě potom hodil malým náklaďákem na stanici autobusů. Doufal jsem, že mi to pojede někdy kolem šesté večer, abych ráno byl u trajektu a před obědem na lodi v Langkawi.

Čtěte dál →

23. 4. 2009 Singapur

 

Po krátké odmlce jsme zpět s pokračováním cesty z Langkawi do Hongkongu. Vlastně jsem ještě ani neopustil Hongkong, kde jsem právě studoval na doktora ve formální lingvistice. Tomuto příspěvku tedy předchází Přípravy před plavbou.

Janna v dešti v Rebaku

Janna čeká na ostrůvku Rebak

Po cca tříhodinovém letu z Hongkongu jsem opět po dlouhé době vystoupil na letišti v Singapuru, křižovatce Jihovýchodní Asie.
Celnicí jsem tentokrát neprošel. Moje tři narvané batohy vzbudily pozornost bdělých orgánů. Jeden za druhým projela má zavazadla rentgenem a za chvíli jsem stál po kolena ve svých vlastních svršcích, spodcích, lanech, taškách naplněných vším možným od šroubů po acylpyrin. Prý velká koncentrace kovů… to asi ty klíče a šrouby a papiňák. Celníci jenom zakroutili hlavou a odstrčili mě i mou hromádku do kouta, ať jim tam nedělám svinčík. Lil ze mě pot. Znáte to. Doma balíte v klidu a vejde se vám to jen tak tak, ale jak to tam máte naházet narychlo třeba na letišti, když vám naměřili nadváhu, najednou se objem vašich věcí zdvojnásobí.

Čtěte dál →

Jaro-léto 2009: Přípravy před plavbou

Janna na kotevní bóji

Putování na plachetnici má jednu velkou výhodu. Nejsou žádné silnice a dálnice, žádné ukazatele, kterých se musíte držet. Vůbec nejlepší je to, že můžete zastavit, kde se vám zlíbí – tedy až na pár výjimek. Prostě naprostá svoboda pohybu. Ovšem na rozdíl od cestování autem je třeba dopředu vědět, kde zaparkovat, pokud se někde chystáte zůstat déle. Nás čekala cesta do Hongkongu, kde měla Janna zůstat přinejmenším rok a najít tam místo, byť i jen pro malou loď, je docela tvrdý oříšek. Na pár dní někde hodit kotvu samozřejmě není problém, ale já jsem potřeboval z lodě pravidelně docházet do školy ve slušných šatech a s notebookem v ruce, potřeboval jsem proto snadný přístup na pevninu, mít šikovný zdroj vody a v ideálním případě taky teplou sprchu, alespoň čas od času – v zimě tu sice teplota neklesá pod deset stupňů, ale vodsuď posuď, že?

Čtěte dál →