สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

Slasti a strasti života na moři

Pečená rajčata plněná cizrnou

Když jsme v roce 2008 připravovali na naši první plavbu ze Singapuru do Langkawi, rozhodli jsme následovat příkladu našich tehdejších velkých vzorů Lin a Larry Pardey a také Annie Hill, která ve své knize Voyaging on a Small Income zmiňuje, že jelikož si jedí dobře jak u mola,  tak na moři, není pro ně důležité zastavovat v každém přístavu po cestě, jen aby si došli na pořádný kus žvance a odpočinuli si od těch věčných konzerv. A tak poté co jsme vypluli ze Singapuru, usmyslela jsem si, že jako naše první jídlo na moři připravím recept z naší „fazolové bible“ The Bean Book od anglické autorky Rose Elliot, kuchařského veledíla, které shodou okolností vychvaluje ve své knížce právě Annie Hill a které se stalo našim oblíbeným dárkem pro námořníky, s nimiž jsme se později setkali. Samozřejmě, že jsme nikdy neopomněli připojit též pro jachtaře užitečné věnování: Lentils and beans give you fair winds!

chickpeas

Čtěte dál →

Návštěvníci

Opět jsme opustili naše útočiště v přístavu Sing-ta a vrátili se do Kaohsiungu. Teď sedím v moderně vybaveném kuchařském showroomu, kde Janička předvádí, jak udělat náš chleba, a několik dalších receptů z naší lodní kuchyně.

2013-02-24 14.09.48.jpg

Janička v předvádí lodní recepty v supermoderní kuchyni

Počátek minulého týdne jsme oslavili dokončením překladu prvního ze dvou románů, které tento rok máme v plánu. Knihy by měly vyjít někdy v průběhu léta. Opojeni dobrým pocitem z vykonané práce, zbytek týdne nám utekl rychle před očima. Vydrhli jsme loď a věnovali jsme se návštěvám. Těch přišlo hned několik. První byla Jessica s rodinou. Jessica měla na svědomí organizaci naší přednášky v nadaci Tzu Chi. Původně jsme měli v plánu projet se s nimi nejdřív trochu v přístavu, kde je dost místa a většinou i větru, ale nejsou tam vlny, tudíž nehrozilo bezprostřední nebezpečí mořské nemoci. Říkali jsme si, že když se to bude našim hostům, kteří byli na lodi poprvé, líbit, vyrazíme na chvilku ven z přístavu. Jenomže zrovna skoro vůbec nefoukalo. Naši hosté byli navíc hrozně natěšení vyrazit na volné moře, a tak jsme vyplnili formulář pro pobřežní hlídku a vyrazili rovnou ven. I to chvilku trvalo, protože molo je asi tři kilometry od vlnolamů.

Výjezd z přístavu je mělký a ještě než se do nás opřelo poctivých patnáct uzlů, Janna se začala houpat po pěkných půlmetrových vlnách. Naši hosté se tvářili statečně. To není tak strašné, říkali. Pak se ale Janna naklonila, naši hosté vytřeštili oči a křečovitě sevřeli, co měli právě po ruce. Nejdřív jim zbělely klouby, pak tváře. Vzduchem začala lítat vodní tříšť. Jako první odpadli mužští členové posádky.

Čtěte dál →

Zpět v oáze klidu

Z Kaohsiungu zpět do oázy v Sing-ta jsme vyrazili podle plánu. Tentokrát jsme byli rozhodnuti, že nám do toho nesmí nic vlézt.

Poslední tři dny byly hotové martýrium. Z pohody ztichlé zátoky jsme vstoupili přímo do centra rozjeté house party. Čínský nový rok, to znamená devět dní prázdnin, zoufalé zácpy, všechny hotely v oblíbených destinacích jsou beznadějně vyprodány, dokonce i modlitební cely i toho nejmenšího z chrámů jsou pronajaty turistům.

Co nás to jen napadlo vydat se zrovna v tu nejhorší dobu zpět do Kaohsiungu?

P2106138.JPG

Janna ještě v tiché oáze klidu

Čtěte dál →

Dost bylo života na veřejnosti

Opustili jsme Kaohsiung, alespoň na pár dní. Už jsme to tam nemohli vystát. Dost jsme si užili života na veřejnosti. Chtěli jsme to udělat už dávno, ale vždy nás zastavila nějaká ta výmluva. Pravda je, že naše místečko v Kaohsiungu je velice pohodlné. Všechno je na dosah ruky. Jak jídlo, tak nářadí a materiál na ty nekončící opravy. Jenže my už toho zas tak moc na lodi dělat nechceme, respektive, většinu materiálu na finální opravy bychom už měli mít. Jannina vodoryska se mírně zanořila, což o tom jen dosvědčuje (před čtrnácti dny nám doručili asi 30 litrů barev, epoxy, naložili jsme pár zbylých a bezpochyby užitečných prken, koupili rezervních 20l nafty).

P1020523.JPG

Nová plachta a lazyjacky

 Taky jsme si už moc nepamatovali, jak vypadá ticho. Žijeme v čínské společnosti, takže se není čemu divit. Číňané jsou prostě hravě hluční, což je chvíli roztomilé, ale my, co jsme vyrostli na českých lukách, v českých hájích a na periferiích malých českých měst, prostě potřebujeme trochu víc klidu.

Čtěte dál →

Ferynou na Čičin

Rád bych se po chlapsku holedbal, že jsme to věděli od začátku, ale Mr. Čang, který nám náš nový lodní šroub vyrobil, nás prostě ukecal. Jeho šroub je v pořádku, musíme prý mít ohnutou hřídel. Nevěděli jsme, jak dál. Rozhodli jsme se tedy hřídel vytáhnout. Připravovali jsme se na potopu. Motor jsme zakryli starou plachtou, já tahal ve vodě, Janička tlačila z lodi. Hřídel jsme ale ven nedostali. Možná by to šlo hrubou silou, ale to bysme mohli poškodit těsnění kolem hřídele, které slouží zároveň jako ložisko. Řekli jsme si, že zkusíme štěstí, necháme si nejdřív zkontrolovat šroub a hřídel vyndáme až ve Filipínách, pěkně na suchu a v klidu. Ve skutečnosti Janička hlásila, že to vůbec není tak hrozné, jak jsme si to představovali, že kolem hřídele, zas tak moc vody neteče, a že se to dá v pohodě zvládnout. Mám já to ženu!

Strojovna připravena k operaci

Strojovna připravena k operaci

Čtěte dál →

Co můžeš udělat dnes, mnohdy mohl jsi udělat už včera

Potom co jsme nainstalovali nový lodní šroub, jsme zpozorovali, že motor nám vibruje, v periodě asi 2-3 sekundy. Nejdřív jsme mysleli, že to nic moc není. Vibrace byly malé a stejně jsme víc plachtili. Nedávno jsme si ale vyjeli trochu dál, dost foukalo, vlny něco přes metr, byla to krásná jízda. Zrovna jsme si řekli, že to otočíme zpět, když tu najednou vypnuli vítr. Byli jsme zrovna na vnějším okraji jihozápadního Kaohsiungského kotviště tankerů. Chvilku jsme ještě bojovali na plachty, ale proud, který tady dovede být docela silný, nás začal tlačit na zakotvená ocelová monstra.

Čtěte dál →

Doprava plachty z Hongkongu

Blížící se uzávěrka na dva překlady, které jsme nedávno přijali, a na hlavu postavené počasí nás přinutily zatnout zuby a ještě jednou nasednout do letadla a vyrazit do Hongkongu. Hlavním cílem bylo přivézt si novou hlavní plachtu, která na nás čekala v krejčovně UK Halsey, prodloužit si tchajwanská víza a vyzvednout z univerzity můj diplom, který se už několik měsíců válel založen kdesi v šanonu bujné hongkongské byrokratické džungle.

Janička a zavazadla

Janička a zavazadla


Čtěte dál →

Počasí se fakt zbláznilo

Stále sedíme v Kaohsiungu a čekáme. Když už si tedy hrajeme na ty námořníky, tak vás asi napadne, že vítr v zádech, příznivý proud, prostě vhodné počasí je to, proč tady pořád ještě hnijeme (to je samozřejmě trochu nadsázka, ale faktem je, že Kaohsiung je za zimního monsunu městem větrným a s větrem přichází prach a suť z centra a okolních továren – čili nehnijeme, jsme pohřbíváni pod zem na moři). Jinými slovy počasí není tím hlavním důvodem, který nás tu drží. Příležitostí k odplutí jsme měli dostatek. Severovýchodní monsun je už v plné síle, ale periodicky jeho síla povolí a otevře se dvou až třídenní okno, které nám snadno umožní proklouznout do stínu Luzonu, aniž by to příliš házelo – trochou představivosti by se dalo říct suchou nohou.

weather 2013-01

Čtěte dál →

Vánoční

Štědrý den jsme začali studenou ledovou ranní sprchou na palubě. Včera se to prostě nedalo. Možná tomu nebudete věřit, ale teplota klesla na dobrých 14° C. Ano, čtete správně. K tomu navíc ještě dost fičelo. Venku prostě zuřil tropický blizard. I ponožky jsme si museli navléct a natáhnout dlouhé rukávy. Sprchovat se v takovém marastu vodou, která nebude mít víc jak 16° C, se protivilo naší kolektivní mysli. Čistota půl zdraví a špína celé – a vůbec.

Vánoční zátiší se jaksi nepovedlo

Čtěte dál →

Okna na Hallberg-Rassy 31 Monsun

Ze všech našich oprav jsme měli největší strach z tekoucích oken. Těsnění kolem nich bylo dost možná původní, tzn. skoro 40 let staré. Žádný div, že nám čas od času protekl kolem okna do lodi čůrek vody. Na potopení by to rozhodně nestačilo, ale ani ta trocha nebyla nic příjemného. Především nad navigačním stolem, kde míváme počítač… Báli jsme se, že když okna rozebereme, nebudeme je moci dát zase rychle zpátky. Co když začne v nejlepším pršet? Navíc rámy oken jsou hliníkové, ale sešroubovány jsou ocelovými šrouby, známky koroze nevěstily nic dobrého o tom, co se asi děje uvnitř rámů, kam oko nevidí.

Než jsme se pustili do rozebírání, vyrobili jsme si nejprve tzv. storm covers, neboli kryty na okna pro případ, že by okna vyrazila vlna. Použili jsme k tomu 1/2″ akrylovou desku, kterou jsme na dvou nebo třech místech provrtali a oblepili silným těsněním. Zvenku se prostrčí šroub, který proti oknu stáhne podpěru zapřenou o okno zevnitř. Doufáme, že bouřkové kryty nebudeme muset nikdy použít, ale teď nám zároveň posloužily jako záchrana před případným deštěm.

Kryty na rozbitá okna s dočasnými oporami z překližky

Kryty na rozbitá okna s dočasnými oporami z překližky

Detail upínacích šroubů

Detail upínacích šroubů

Čtěte dál →