Slasti a strasti života na moři

Naši pravidelní čtenáři vědí, že na Tchaj-wanu se lidé aktivně účastní sportovních akcí nejraději v rámci nějaké pořádné „masovky“. Čím více lidí, tím lépe! Ani plachtění není výjimkou. Zjednodušeně řečeno, pokud zrovna nejste majiteli vlastní lodě, nejvíce plachtění si užijete během nějakého „chuo-tungu“ neboli „akce“. Jedna z takovýchto společenských aktivit byla vyhlášena i na víkend poté, co jsme nainstalovali nový chladič a znovu rozchodili motor. Jelikož nám byla za každý den naší účasti přislíbena nezanedbatelná finanční odměna, z níž jsme postupně plánovali financovat stále více a více nákupů (náhradní díly k motoru, nový výfuk, materiál na nové plachty stínící kokpit, apod.), gratulovali jsme si, jak nám to hezky vyšlo. V sobotu ráno jsme však zjistili, že ještě nemáme zdaleka vyhráno… Ale postupně.

Janna s výletníky na palubě

Celý podnik sponzorovala místní radnice. Přihlásit se mohl kdokoli, jehož věk přesáhl 15 let. Na prostranství před molem byl den předem vztyčen stan, který pořadatelé v rámci svých „megalomanských“ představ rozdělili do oddílů s výmluvnými názvy jako „Registrace“, „Učebna“, „Výstavka“. Předem přihlášení zájemci se nahlásili na „Registraci“, odkud dvěma kroky vstoupili do „Učebny“, kde jim byly vysvětleny „základy plachtění“, aneb že si mají zout boty předtím, než vstoupí na palubu, že během plavby se bude loď naklánět, že se mají stále něčeho držet a samozřejmě poslouchat kapitána na slovo. Závěrem rychlokurzu bylo vyhlášeno, kdo s kým jede, načež si kapitán, v rukou ceduli se jménem lodi, svou novou „posádku“ odvedl k plavidlu, kde se všichni oblékli do záchranných vest, a vyrazilo se na okružní jízdu po přístavu.

„Akce“ se účastnily tři lodě. Kromě nás ještě S2, třicetistopá plachetnice americké výroby, která nedávno změnila majitele a s ním i jméno. Původní majitel, Tchajwanec, ji koupil v USA, odkud se ze San Diega přeplavil sám přes Tichý oceán na Tchaj-wan. Jak nám vyprávěl, cestou ho potkalo několik nepříjemných bouří, během kterých několikrát „rezignoval“ na jakékoli ovládání lodě, prostě zalezl dovnitř, zabednil se v kabině a čekal, až ten maraz přejde. A nakonec zdráv dojel, což jen dokazuje pravidlo, že loď se v žádném případě opouštět nemá, jelikož na rozdíl od záchranného člunu, který se kolikrát vůbec nenafoukne, plachetnice většinou přežije všechno. Snad pro dobrodružství, jež cestou zažil, nazval původní majitel svou loď „Bláznova cesta“. Teď se chystá na plavbu kolem světa jako posádka jisté singapurské lodi, a tak svou plachetnici prodal a po návratu plánuje koupi něčeho většího. Nový vlastník přejmenoval loď podle své manželky na „Li-mej“ neboli „Krásná růže“. Poslední členkou flotily byla „Ga-ja“, japonská Yamaha, patřící Peterovi Panovi (to není vtip, opravdu si tak říká), vedoucímu místní jachtařské školy a hlavnímu organizátorovi akce.

Čtěte dál →