Slasti a strasti života na moři

Janna v maríně Raffles

Někam se nám ztratil jeden den, včera bylo 27. dneska je 29. Co naplat. Naši životopisci budou mít na krku prostě takovou malou záhadu. Události ranní a dopolední se nějak ztrácí v porovnání s dojmem zklamání nad zkyslým špenátem! Trik Lin Pardeyové s tříminutovým maximálním převařením a následným ponecháním poklice na hrnci se nepovedl! Vše vypadalo slibně dokud jsem pod hrncem nezapálila plyn a nezamíchala obsahem. Rázem se ze dna kastrolu vyhrnulo tisíce bublinek – celý hrnec vzkypěl a mně bylo jasné, že je zle. „Taková škoda!“ volal Péťa. „Ta poklice asi špatně těsnila (je totiž dvakrát větší než byl dotyčný kastrol),“ omlouvala jsem se já. Celé dopoledne jsme kolem hrnce posvátně chodili a těšili se, jak si pochutnáme na těstovinách se špenátem, leč… Nakonec jsme společně s Péťou usoudili, že pro zmírnění škody bude nejlepší přebrat ze zkyslého hrnce alespoň kuřecí prsa, znovu je propláchnout a převařit a následně orestovat se zeleninou a vydatně posypat den předem zakoupeným parmezánem. Oběd se tedy pro toto malé zdržení servíroval později, ale oba strávníci byli nakonec více než spokojeni! „Tak vidíš, jak jsi to zachránila,“ utěšoval mě Péťa.

Čtěte dál →

Péťa připravuje konstrukci pro bomby

Ráno jsem se vzbudila až v sedm hodin – tady se prostě krásně spí (poznámka: Janička běžně vstává mezi pátou a půl šestou). Péťa ještě pochrupával. Vysoukala jsem se opatrně z postele a šla namazat tousty s marmeládou. Potom jsme již oba vyrazili do umýváren provést ranní hygienu a já naplnit naše dvě termosky horkou vodu do tělocvičny – náš obvyklý ranní rituál… To se ale dneškem změní!
Jaké štěstí, že Singapore a Raffles Marina jsou v podstatě čínské čtvrti. Číňané mají totiž ve zvyku mít stále po ruce horkou vodu na zalití čaje. To nás zachránilo při lednových a únorových opravách, kdy jsme zjistili, že sporák nebudeme schopni sprovoznit, dokud nám nedodají správné LPG bomby a konektory. Měli jsme tedy alespoň tu horkou vodu na čaj, instatní nudle… I přesto bylo po měsíci a půl, když jsme se vrátili zpět na Tchaj-wan, první doma uvařené jídlo opravdových svátkem!
Čtěte dál →