สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

สล็อตเว็บตรง

28. 8. 2008: Hřídel a člun (1.část) 28. 8. 2008: Hřídel a člun (1.část) « Slasti a strasti života na moři

28. 8. 2008: Hřídel a člun (1.část)

Stále jsme ještě v loděnici, ale konec našich suchozemských trampot je už v dohledu. V průběhu předešlých dní jsme zalepili všechny nechtěné otvory pod vodoryskou a na každém boku vyvrtali a následně zpevnili epoxidovým lepidlem nové odtoky pro odvod vody z paluby. Zbývala vyřešit hřídel, kterou se nám po velkých bojích se zarezlými šrouby konečně podařilo vypáčit ven z lodi.

Vrtání nových odtoků

Pro připomenutí: když jsme v Lumutu znovu usazovali motor, mechanik Mike vyslovil podezření, že máme někde ohnutou hřídel. Možné to bylo, protože cestou ze Singapuru jsme jedné noci zaslechli zlověstné zadunění – nejspíš jsme lodním šroubem zachytili nějakou potopenou kládu, kterých není v Malackém průlivu právě málo. V pondělí jsme si tedy půjčili auto od Jima (ze kterého se vyklubal člověk, který by se rozdal na počkání) a vydali jsme se s hřídelí do města. Řídil Péťa. Byla to naše první automobilová výprava s volantem napravo: v Malajsii se stejně jako v Anglii a jejích bývalých koloniích jezdí vlevo, páka je taky vlevo, stěrače taky vlevo, blinkr vpravo, a tak jsme občas stírali v zatáčce, občas blikali, když pršelo, a dávali zabrat převodovce, než si Péťa zvykl na řazení levou rukou. Ale dokázali jsme se držet mimo škarpy, nikoho jsme nenabrali, ani opice, vodní buvoli a kozy, které tady na místo jelenů přebíhají přes silnici.

Soustružníka/mechanika jsme našli až po menší zajížďce, při níž jsme vymetli místní vesničku a způsobili malé pozdvižení, protože v tamních končinách se cizinci často nevyskytují. Narovnat hřídel prý není problém, máme si pro ni přijet za dva dny zpátky .

Péťa za volantem

Dostavili jsme se na čas, jak bylo domluveno, a stihli jsme přijít právě v okamžiku, když nám hřídel lámali/rovnali pod 100 tunovým lisem. To je riskantní podnik, protože když to přeženete, tak hřídel zlomíte. Dopadlo to ale dobře a pan Chin nás hned potěšil, že hřídel byla ohnutá jen asi milimetr, dva. Hezky jsme si s ním popovídali čínsky a odjeli jsme, úsměv od ucha k uchu. Další úskalí překonáno! Hrozilo totiž, že si budeme muset nechat udělat hřídel novou, což je jednak drahé, a jednak je na to třeba kvalitní ocel (pro odborníky SS316 a navíc ještě jakási speciální odrůda na lodní hřídele). Takovou ocel tady samozřejmě nemají, a tak bychom se pro ni museli buď vydat někam na pevninu, nebo si ji nechat poslat, což by znamenalo další čekání a prodloužení našeho pobytu na souši. Navíc nás už správce maríny na Rebaku žene zpět do vody, protože asi očekávají nějaké větší lodě, které samozřejmě platí za plac na břehu podstatně víc než my. A tak poté co jsme si vyzvedli naši narovnanou hřídel, zajeli jsme do města na slavnostní oběd do naší oblíbené indické restaurace. Beztak jsme se potřebovali před dalším odpoledním programem pořádně posílit!

Čekala nás přeprava nového člunu, který jsme měli objednaný z Thajska a který nám měl být původně v úterý večer doručen až k lodi (tak nám to alespoň slibovali, avšak my jsme věděli své, protože jak už víte z předešlých vyprávění, na ostrůvek Rebak není možné autem vjet, veškerá přeprava probíhá motorovými čluny přibližně pro 20 lidí, kam samozřejmě objemné náklady jako je naše nová třímetrová loďka obvykle, tedy lépe řečeno nikdy, nenakládají). Když jsme Jannu na podzim roku 2007 koupili, byl sice součástí jejího vybavení malý nafukovací člun, ale protože ho předešlý majitel nechal uvázaný přímo na palubě, kde byl člun minimálně rok vystaven spalujícímu tropickému slunci a slanému mořskému vzduchu, byl natolik ztrouchnivělý, že jsme ho rovnou vyhodili a začali se poohlížet po novém.

Náš nový člun

Malý člun je nezbytný, jestliže plánujete zastávky mimo civilizované přístavy: přepraví vás i s nákladem na břeh od zakotvené lodi a následně s nákupy zpět do vašeho „plovoucího domova“, prozkoumáte na něm nedalekou zátoku či se vypravíte na výlet proti proudu řeky, kam by se vaše plachetnice kvůli příliš velkému ponoru už nedostala.

Poučeni naší moudrou literaturou jsme se začali informovat o člunech „pevných“, které sice zaberou více místa, ale lépe se na nich vesluje a měly by i déle vydržet. Předběžný průzkum internetu ukázal, že kanadské čluny Walker Bay jsou přesně to, co hledáme – spolehlivé, kvalitní, lehké. Prostě zdál se to být nejlepší a paradoxně nejlevnější člun na trhu! Singapurský dealer ale tak malý model, který by se vešel na naši loď, neměl, až jsme konečně v Thajsku narazili na dealera, který měl Walker Bay 8 na skladě! Po patáliích, které jsme bez člunu zažili cestou ze Singapuru (zvlášť v Lumutu, kde jsme ale naštěstí narazili na milé lidi, kteří nám půjčovali svůj člun, kdykoli jsme se potřebovali dostat ze zakotvené lodě na břeh či naopak), jsme se na nový přírůstek do naší „flotily“ opravdu těšili!

Zůstaňte ještě chvilku, napište nám něco...