28. 8. 2008: Hřídel a člun (2. část)

Později jsme si pořídili ke člunu i plachtu!

V úterý kolem osmé večer najednou zazvonil telefon, ze kterého se ozvalo „bot, bot“, načež dotyčný zavěsil. Telefonát od dopravní firmy, která měla náš člun dodat, jsme očekávali, a tak jsme si domysleli, že to asi mělo být anglické „boat, boat“, ale pochopitelně jsme chtěli vědět, kde a kdy si člun můžeme převzít. Zavolali jsme na to číslo zpět, ale ozvalo se jen hihňání a „no igliš“. Na to konto jsme se rozhodli vyčkat do druhého dne a zkontaktovat thajskou firmu, od které jsme člun objednali a kde hovoří anglicky. Stejně jsme ale spali jako na trní a Péťa vytvářel teorie o člunu, který se vrací nedoručen zpět do Thajska, a že nás čeká další handrkování a tak dále…

Druhý den dopoledne jsme se spojili s thajskou firmou, což byla taky pořádná anabáze, protože nás pořád někam přepojovali, ale nakonec nás ujistili, že člun je na cestě a že ho dostaneme dnes odpoledne. Mezitím jsme se po ranní konzultaci s Jimem předběžně smluvili, že pokud člun doručí během brzkého odpoledne na hlavní ostrov Langkawi, necháme si ho vyložit na pláži Chenang, která leží naproti ostrůvku Rebak, zavoláme Jimovi na mobil a on přijede se svým vlastním člunem, který má přívěsný motor, a odtáhne nás.

Přesně ve 12, když jsme poobědvali, zazvonil telefon a překvapivě se v něm ozvala angličtina. Nějaký chlapík nám rázně oznamoval, že chce člun do hodiny vyložit u mola, odkud odjíždí trajekt na náš malý ostrůvek.

Testovní projížďka po maríně

Zavolali jsme tedy Jimovi, že po jedné hodině budeme na pláži, a zamířili jsme na místo setkání s řidičem dodávky. Zaparkovali jsme vypůjčené auto a naskočili do malého náklaďáku, který už stál opodál. Já jsem jela v nákladním prostoru s člunem obklopena dalšími stohy krabic, které se zlověstně zatřásly pokaždé, když auto poskočilo na silnici plné děr. Péťa seděl vepředu vmáčklý mezi dva špinavé, tlusté řidiče. Na to, co se dělo při nerovnostech tam, lépe ani nepomýšlet! Ale přežili jsme ve zdraví a za deset minut už jsme dorazili na pláž. Nedočkavě jsme oba vyskočili ven z dodávky, vyložili člun zabalený ještě do igelitu, naložili jsme do něj nákupy včetně narovnané hřídele, poponesli ho na pláž, strhli zbytek igelitu, vybalili vesla a začali vyhlížet Jima.

Za chvíli už jsme v dáli na obzoru zpozorovali rychle se blížící šedivou tečku. Odtáhli jsme člun do vody a čekali, až se Jim přiblíží. Zdá se, že veslování opravdu nebude problém! Trocha balancování a akrobacie a vzápětí jsme se už uvelebili na přídi Jimova nafukovacího člunu, zatímco ten náš vesele poskakoval na špagátu za námi. Byla to krása, být po té třítýdenní dřině na souši zase na vodě. Nadšeně jsme Jimovi vyprávěli o naší hřídeli a než jsme se nadáli, dorazili zpět do maríny na ostrůvku Rebak. Náš nový člun se okamžitě stal středem pozornosti. Zatím jsme ho vyložili na jednom z mol, kde si ho vyzvedneme, až budeme zpět na vodě.

Usazování člunu

Stále však zbývalo vyřešit jeden zásadní problém. Naše loď je dost malá a člun, který jsme si koupili, je z plastu. Nemůžeme ho tedy vyfouknout a strčit někam do útrob lodi. Vlastně máme jen dvě možnosti. Buď ho budeme vozit na přídi, což je nejjednodušší, ale trochu nám to naruší stabilitu lodě, jinými slovy bude se nám hůř plachtit. Druhá možnost je vyrobit člunu kolíbku za stěžněm pod ráhnem na střeše kajuty. To by bylo ideální, ale pravděpodobně nám tam bude překážet štít, který chrání kokpit proti vodní tříšti. Při špatném počasí je jeho ochrana více než příjemná, a tak se nám ho moc odstraňovat nechce. No co, počkáme, až budeme opravdu zpět na vodě, a uvidíme.

Hřídel a člun úspěšně odškrtnuty ze seznamu, poslední položka: natírání.