Tropická bouře Kuppu

Tropická bouře Kuppu

Tak nám to odloučení pěkně začíná. Včera odjela Janička zpět na Tchaj-wan, kde si musí ještě odchodit dvě hodiny a navíc tam učí skoro deset hodin týdně češtinu. Já zase musím zůstat v Hong Kongu, takže další čtyři měsíce budeme bojovat na dvou různých frontách oddělených Tchaj-wanskou úžinou.

Aby toho nebylo málo, od Filipín nám sem přilétla trošku silnější bouřka. Zformovala se na obvyklém místě na východ od Luzonu a pak v Jihočínském moři nabrala na síle a v Hong Kongu na některých místech foukalo až 110 km/h. Naštěstí naše kotviště je docela dobře kryté. Už jsme na lodi přečkali asi tři bouřky, které se přes Hong Kong přehnaly.

Takže ráno jdu vyprovodit Janičku na autobus na letiště a sám hned zamířím do školy na hodinu. Kolem čtvrté najednou uslyšíme školní rozhlas, upozorňující, že bouře zesílila a že do dvou hodin bude vyhlášen vyšší stupeň pohotovosti. Hned jsem vyrazil zpět. Na ulicích už byl docela zmatek, jak se každý snažil dostat co nejdříve domů. Autobusy se vlekly ucpanými silnicemi, hodinky hlasitě tikaly, dech se mi krátil. A to je teprve první autobus. Ještě musím přestoupit na další.

Přeběhl jsem na můj přestup, ale místo minibusů, kterých tam většinou stojí několik, jsem našel jenom dlouhou nudli nervozních lidí. Nudle se táhla až za roh. A jedu taxíkem, říkám si. Chvíli ještě stojím ve frontě a dělám účto: jedna cesta taxíkem, to jsou možná dva pořádné obědy nebo 24 piv nebo… Nakonec přijel první minibus. Pak druhý a třetí. Do čtvrtého jsem už nastoupil.

Počasí pořád vypadalo docela mírumilovně. Když jsem konečně zahlédl Deep Water Bay a v něm zakotvenou Jannu, ulevilo se mi. Na vodě byly jasně vidět větrné poryvy, ale nevypadalo to nikterak strašně. Hurá. Za chvíli budu v suchu a teple (ještě jsem byl zpocený jak jsem rychle šel v klimatizaci autobusu mi začala být pěkná kosa).

Vyskočil jsem na zastávce a koukám, že naproti stojí všichni tři převozníci z klubu. Hned mě poznali a zamračeně na mě začali gestikulovat né, né, už zavřeno. Přeběhl jsem k nim a naštěstí s nimi byl ještě jeden chlapík, který mluvil anglicky (převozníci totiž mluví jenom kantonsky). Ten mi vysvětlil, že už byl vyhlášen další stupeň pohotovosti a že klub už je zavřen. Sakra.

Zkusil jsem ještě zavolat našemu „panu domácímu“, od kterého máme pronajatou kotevní bóji. Ten už byl taky doma. Sebral jsem se a jel zpět na Causeway Bay najít si hostel na noc. Naštěstí měli volný pokoj v Marlboro Hostelu, kde jsme už jednou s Janičkou přespávali, když jsme museli být brzy ráno na letišti (z lodi bychom se neměli ráno jak dostat). Normálně by mě nenapadlo, že se dá v hostelech smlouvat, ale byl jsem v jakémsi rozpoložení, takže jsem se začal automaticky handrkovat o nižší cenu a usmlouval jsem to o stovku. To je dobrý výkon, myslím.

Jenže dneska zase musím být ve škole, koná se pravidelná schůze „výzkumného týmu“ moje profesora. Navíc ráno ještě stále platil 4. stupeň pohotovosti a na loď bych se ještě nedostal. Jel jsem proto rovnou do školy.

Ani autobusy ještě nejezdily, prý až od desíti. Přejel jsem tedy metrem na Tsim Sha Tsui a pak šel pěšky svou starou cestou, kterou jsem chodíval v zimě. Kolem promenády a pak Chatham road na sever do Hung Hom. Naštěstí nepršelo, jenom čas od času padla nějaká tak kapka.

Ulice byly liduprázdné. Škoda, že jsem foťák nechal na lodi. Hong Kong bez lidí, to se jen tak nevidí. Těžké železné popelnice, které jako jediné odolali náporům větru byly narvané rozlámanými deštníky. Chodníky plné strhaných billboardů, kelímků, útržků novin. Ve větrných poryvech se se skřípěním proháněli torza deštníků a plechovek.

Z hotelu vyšel čínský pár z pevniny ve středních letech. Paní se rozhlédla po té spoušti a při pohledu na zabedněné obchody začala nadávat: „Women zai zheli zenme mai dongxi? (Jak máme v tomhletom nakupovat?)“ Chudáci z cestovní kanceláře, ti si to ještě vypijou, že jí sem vytáhli na nákupy a pak je všechno pozavíraný.

Jak to všechno přežila Janna? Doufám, že v ní nebude potopa. Vytáhli jsme sice člun na palubu a zakryli tak luknu v přídi, ale já ji nechal pootevřenou, aby tam šlo víc vzduchu. Člun sice luknu zakryje docela dokonale, ale při silném lijáku se tam dostane trochu vody, která se odrazí od paluby…