6.8.2008: Zase ten motor

Vstali jsme posilněni, ale nechtělo se nám nic dělat. Bylo trochu zataženo, foukal osvěživý větřík. Seděli jsme v kokpitu a stále jsme se nemohli přinutit, abychom vstali od ranního hrnku čaje.

Kokpit nám teď zpestřuje hadrová rohožka. Trochu připomíná mexický ponče a spolu s mým slamákem vytváří krásně zákoutí. Koupili jsme si jí naposledy v Sitiawanu za čtyři ringity. Inspiroval nás k tomu Phinton.

Přinutili jsme se nalít poslední kanystr vody do hlavního tanku a přitom jsme našli šikovnou hadici, kterou jsme zpevnili vývod hadice od sifonu.

Já jsem se pak ustrojil a vylezl na stěžeň provázat stupínky v horní části stěžně, za které se nám chytá spoušť (lano na vytažení) hlavní plachty. Původně byly stupínky propletené poměrně silným špagátem a trochu se studem přiznáváme, že nám hned nedošlo, na co to je. Proto jsem už v Singapuru vzal nůž a špagát odřezal. Párkrát se nám pak spoušť hlavní plachty za stupínky zachytla, a tak nám došlo k čemu tam ten špagát byl. Nahradili jsme ho tedy daleko slabším, ale lepším lankem, které jsem propletl jenom vertikálně vně stupínků a ne i přes stěhy, jak to bylo dříve.

Od rána to vypadalo na déšť. Zvedl se vítr ale stále nepršelo. I tak jsme odložili promazávání kolejnice kterou se vytahuje hlavní plachta ve stěžni. Poslední velký úkol, který jsme si určili na dokončení v Lumutu je tekoucí vstřikovač v motoru. Chceme mít čistou loď a smrad nafty už nám leze na nervy. Navíc jestliže vstřikovač teče, znamená to, že v něm i klesá tlak a to není dobré. Od Mika máme měděné těsnící kroužky a oprava by měla být docela primitivní. Čeho si ale Mike při rozebírání vstřikovačů nevšiml (a my tím tuplem ne), byl vykotlaný nos trubičky, která přivádí do vstřikovače naftu z pumpy. Měděnou podložku jsme tedy vložili na nos palivové trubky a dobře to utáhli, ale stále to teklo. Rozebrali jsme tedy spojení ještě jednou a zjistili, že měděná podložka se zaryla do závitů matky, který byla navléknutá na palivové trubce. Asi do dvou odpoledne jsme se snažili podložku ze závitu vydolovat. Podařilo se, vstřikovač jsme sestavili bez podložky, stále tekl, jak jinak, a navíc Janička vystopovala, že teče i palivový filtr pod ruční pumpou. Marně jsme se snažili filtr znova nasadit. Vše jsme udělali správně ale ta potvora pořád trochu tekla. Zítra ho zkusíme vyměnit za nový.

Janičku nové problémy trochu zmohly a padl na ní splín. Vinu na tom mělo také počasí. Stáli jsme tam uprostřed řeky někde v Malajsii, motor rozebraný a mraky kolem nevěstily nic dobrého.

(Janička) Naštěstí ale vše „dobře“ dopadlo. Vstřikovače jsme namontovali stále tekoucí zpět a práci jsme přerušili. Byl čas na pozdní oběd. Když nám trochu zmehlo, vyšli jsme do města na internet a koupit si led, abychom si konečně vychladili tu lahev bílého vína, kterou jsme si koupili na konci června v Singapuru na oslavu mých narozenin. Na internetu jsme zjistili, že nám konečně přišly ztracené peníze a zároveň i srpnová stipendia, která nám Kasia pošle v pondělí. Alespoň jsme měli k večernímu popíjení dobrou záminku. Když jsme kolem páté dorazili zpět na loď, já se pustila do přípravy večeře a Péťa naložil chilské Chardonnay do našeho termoobalu naplněného ledem. Vychladilo se na správnou teplotu zrovna, když jsme dojedli. Zbytek večera jsme strávili v kokpitu, popíjeli, poslouchali rádio a libovali si v klidu podvečera na kotvišti. Těsně před setměním dorazila nová loď, o které jsme se dozvěděli, že patří jistému Francouzovi, který připlul se svou partnerkou z Penangu, kam přijel přes Langkawi z Thajska.

Několikrát projeli kolem nás a ostatních lodí na motor, až nakonec zakotvili vedle Rodneyho přibližně v místech, kde pobýval dříve Mike s trimaránem, který se shodou okolností ráno přesunul ke břehu na kotevní bóji, kterou koupit za 400 ringitů od Prestona, Američana, se kterým jsme se my nikdy nesetkali.