Jak doplnit plynovou bombu

Vlastně je to děsně jednoduché, ale k bombě plné propan-butanu, je třeba přistupovat s respektem. Do dnes existuje spousta těch, kteří se přelívání plynu bojí a přitom je to pro stovky lidí naprosto běžná záležitost.

Dokonce jsme zrovna minulý měsíc potkali loď, na které dosud vařili na petroleji. Petrolej je ale dnes ve většině zemí ve větším množství velice těžko k sehnání, nemluvě o jeho ceně. Od Belgičana Willyho jsme zase slyšeli historku jednoho jeho kamaráda, který špatně připevnil hadici na ventil, tlak kapalného plynu hadici z ventilu serval a protože nebylo, jak se dostat k bombě a plyn zavřít, brzy měl po palubě po kotníky tekutého proban-butanu. Tak to alespoň Willy vyprávěl. On ten propan-butan nejspíš velice rychle změnil skupenství, ale vzhledem k tomu, že jde o plyn těžší než vzduch, chodil tedy jeho kamarád po kotníky v plynu. V té době už jsme věděli, že Willy nemá rád, když pochybuje o pravděpodobnosti jeho zkazek, takže jsme se zdrželi komentáře. Protože jinak by nám Willy odsekl „Já zapomněl, že ty to víš líp, takže proč ti to mám vlastně povídat“ a víc bysme se už nedozvěděli.

Čtěte dál →

Pulau Tiga

Zastávka v Kota Kinabalu byla úspěšná-neuspěšná. Odpoledne jsme si vyzvedli opravený integrovaný obvod a sehnali jsme dokonce i vysokotlakový ventil na malajské LPG bomby, který jsme si dosud půjčovali od ostatních, protože v Kudatu se nedal sehnat. Integrovaný obvod jsem z autopilota odštípnul, takže nás čekalo ještě ho napájet zpět.

Čtěte dál →

Jsme zpět na vodě

Tak ještě jednou.
Po čtvrt hodině zuřivého psaní se počítač rozhodl, že mi to smaže. Asi to stálo za kulový.

20131212-144239.jpg

Po dvou dnech jsme zakotvili před marínou Sutera Harbour v Kota Kinabalu. Zastávka neplánovaná, ale zatím to vypadá, že užitečná.
Vyrazili jsme v úterý kolem šesté ráno. Den před tím jsme strávili posledními nákupy a hlavně srdceryvným rozlučovacím ceremoniálem. Přeci jenom jsme v Kudatu strávili čtyři měsíce, Janička navíc tři týdny sama, takže měla šanci se s místními sblížít o to víc. I Janna se v Kudatu hodně změnila, nově vymalovaná teď vypadá opravdu dobře. Po dvou dnech zpět z Tchajwanu jsem si všiml, že Janička téměř kompulsivně kontroluje obsah úložných prostor. Když jsem obavy nad jejím psychickým stavem delikátně vyslovil, Janička se jenom ušklýbla:
„Já se prostě nemůžu vynadívat, jak je to tam krásně vybílený a čístý.“
Je neuvěřitelné, co trocha (přesně řečeno asi tři litry) bílé barvy dokáže. Když jsem po těch třech týdnech strávených v pětihvězdičkovém hotelu na Tchajwanu přijel zpět, nezbylo mi něž obdivně civět. Janička ještě detaily jejího malovaní popíše.
No a pak dostala Janna nové uložení motoru a nové silentbloky. I o tom ještě napíšem. Dělo se toho tolik a tak strašně jsme už chtěli mít vše hotovo a vyrazit, že nám zatím nezbyl čas a hlavně asi spíš chuť to všechno přenést na papír.
Na tento týden, na jehož konci se snad octneme v sultanátu Brunej, nebyla moc dobrá předpověď, což ovšem tady znamená, bezvětří střídané s přeháňkami. Zatím jsme ale zakusili pouze to bezvětří, takže si nemůžeme stěžovat. Stejně bylo naším cílem dobře zajet motor a zvyknout si na nové vibrace a zvuky, které motor díky novým silentblokům vydává. Tento cíl jsme tedy splnili a teď by už zase mohlo trochu zafoukat. Ale abych si jenom nestěžoval, včera kolem čtvrté odpoledne se začal vítr zvedat a zachvíli už jsme surfovali s větrem v zádech z asi metrových vln, rychlost šest uzlů, krásně jsme se bavili. Škoda jen, že ten krásný závěr dne byl doprovázen obavami, co nás čeká v následujících dnech.
Asi po dvou hodinách za Kudatem najednou divně zapraskalo v našem elektrickém autopilotovi Simrad. Hned jsem ho rozebral a zjistil, že se poškodil integrovaný obvod, který sleduje míru posunu kormidelní páky. Tento autopilot používáme jen, když jedeme na motor, a protože nás čeká cca 700 námořních mil z Bruneje do Singapuru, které na motor stejně neujedeme a ani ujet nechceme, tolik nás to nemrzelo. Ale přeci jenom je autopilot věc užitečná a bylo by nám s ním lépe.
Oprava vypadala poměrně jednoduše. Sami bysme to asi nezvládli, tak dobře s pájkou neumím a možná, že naše pájka by na to byla stejně příliš velká a neohrabaná. Rozhodli jsme se proto zastavit u Kota Kinabalu, města dost velkého na to, aby v něm dlel šikovný opravář.
Po té úžasné jízdě ve vlnách jsme ladně zakotvili, kotva se v tom silném větru hned pěkně zakousla, ale ona se ta naše milovaná Rocna stejně vždycky hned zakousne a drží. Zaplavali jsme si v moři a kolem deváté jsme si ustlali v kokpitu, protože předchozí noc jsme zakotvili v poměrně otevřené zátoce a kolem třetí ráno nás to šílené houpání přestalo bavit a po krátké rodinné poradě jsme se rozhodli vyrazit.
Ráno jsme se proplížili na člunu do maríny a navštívili známé Patricka a Jenice z lodě Obsession. Ti nám zapůjčili kola a poradili kam se zajet zeptat. Naštěstí Kota Kinabalu není zas tak veliké, protože teprve v pátém obchůdku z elektronikou jsme dostali tip na staršího čínského pána, opraváře televizí, který hned zasedl k velké stolní lupě a prohlásil, že dneska toho má už dost, ale že nám odpoledne zavolá, jak je na tom a že když ne dnes, tak zítra. Pán vypadal velice sebevědomě, takže jsme si oddechli a vyrazili zpět na loď, cestou jsme si pochutnali v indické restauraci na skvělé biriani rýži, kari kuřeti a chapatti.
Teď osycháme po osvěživé koupeli, pohupujeme se na vlnkách od projíždějících turistických člunech tahnoucích za sebou nafukovací banány plné řvoucích lidiček a čekáme na telefonát od našeho zachránce pana Chu. Když všechno dobře dopadne, zítra vyrazíme dále směrem k ostrovu Labuan a pak na krátkou návštěvu Bruneje.

Nemoc z povolání

Jedná se o chorobu zákeřnou, přestože ne každý se jí nutně nakazí. U každého jedince se zároveň projevuje jiným způsobem a to nejen v závislosti na jedincově povolání, ale i na jeho duševním rozpoložení a nátuře. Já osobně jsem tak trochu perfekcionista a nevadí mi piplat se s detaily, a tak vlastně ani není divu, že teď po nějakých třech týdnech malování a opravování se u mě projevují symptomy choroby natěračské.

Další místo, které silně potřebuje natřít!

Další místo, které silně potřebuje natřít!

Čtěte dál →

A je to!?

Po zhruba týdnu prací jsme konečně smontovali zpátky celý šatník. Výsledek byl úžasný. Úplně nás z té bílé přecházel zrak. Nejenže se šatník náhle neobyčejně prosvětlil, ale zároveň vypadal i prostorově větší. Nedočkavě jsme přemístili naše šaty a zbytek věcí, které v prostorách šatníku skladujeme, zpět z V-letiště na své místo do odpovídajícíh přihrádek a poliček a radovali se nad tím, že máme opět v lodi pořádek. Nadto nemusíme už více přeskakovat šicí stroj, rozmontované police a prohrabovat se půl hodiny hromádkami šatů, než najdeme jedno čisté tričko.

P1030808.JPG

Police jsou na místě

Čtěte dál →

Šatník

Jsme zpět v pracovním módu. Vstáváme za úsvitu kolem šesté hodiny a krátce po deváté padáme únavou do postele. Spíme tak tvrdě, že nás kolikrát neprobudí ani bušení deště do paluby. Šmirglujeme, lepíme, malujeme a Janna prochází pomalu ale jistě velkou kosmetickou metamorfózou. Sami žasneme nad tím, co všechno dokáže štětec a plechovka barvy.

satnik1
satnik2

Čtěte dál →

Konečně došlo na kosmetiku

Omlouváme se za krátkou odmlku ohledně vývoje oprav a úprav motorového lože. Vše je na dobré cestě, ale právě že momentálně to nejdůležitější – silentbloky (nožičky, na kterých motor v lodi sedí) – jsou zatím stále ještě pouze „na cestě“. Nedočkavě sledujeme jejich putování přes internet a nestačíme se divit! Nejprve cestovaly po různých městech a státek USA, pak se náhle ocitly v Kolíně a včera večer už jsme se radovali nad zprávou, že přistály v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie. Původní předpokládané datum dodání byla středa 23.10. večer a my už se radovali, že třeba silentbloky dostaneme ještě o víkendu. Jenže ouha – dnes ráno se najednou octly v čínském Šen-čenu. Inu, nevyzpytatelné jsou jejich cesty… Problém je, že bez nich nemůžeme s úpravami začít.

P1030686.JPG

Kosmetický salón alá Janna

Čtěte dál →

Sháníme materiál

Motor už je několik dní na molu vedle lodě a my stále ještě sháníme materiál, abychom mohli začít s opravami. Konkrétně se jedná o nové silent bloky (nožičky), ocel pro úpravu stávajícího motorového lože a poté, co jsme se dozvěděli, že nová tlumící spojka mezi převodovkou a setrvačníkem by nás vyšla i s poštovným na nějakých 800 dolarů, připsali jsme si na seznam nákupů také gumové válečky, které jsou vlastně tím jediným, co je na spojce poničené.

V Kudatu samotném jsme zatím mnoho úspěchů nezaznamenali. Naštěstí žijeme v éře internetu. Našli jsme několik dealerů silent bloků, jednak v Asii (většinou v Singapuru) a zároveň v Evropě, ale nakonec to vypadá, že si silent bloky objednáme z jednoho internetového obchodu v Americe (go2marine.com). Ještě řešíme, jak zásilku pošlou a zda jimi vybraný kurýr doručuje až k nám do Kudatu.

Co se gumových válečků týče, rozhodli jsme se, že je pošleme na Tchaj-wan do obchodu, kde jsme pravidelně nakupovali hadice, těsnění a gumové výrobky všeho druhu. Dělají i na zakázku a jelikož máme i vzorek – jeden váleček zůstal naštěstí skoro neporušený – doufáme, že nám podle něj opatří stejný materiál a vyrobí válečky nové.

Zbývá sehnat ocel, kterou zakomponujeme do stávajícího lože. Za chvíli se chystáme do dílny místního zámečníka pana Čchina – ano, je to Číňan. Což se náramně hodí, protože se s ním můžeme bavit čínsky. Většina Malajců vládne trochu anglicky, ale ne dostatečně na to, abychom s nimi mohli probírat problémy technického rázu. Pan Čchin nám před dvěma dny slíbil, že se poptá na ocel pro lože i na případnou novou hřídel. Tak nám držte palce, ať uspějeme! Přinejhorším nás čeká výlet do Kota Kinabalu, kde snad nějakou tu ocel objevíme…

Zatímco sháníme materiál, uklidňuje nás pomyšlení, že i kdybychom teď mohli nákresně vyplout, počasí by nám v tom zabránilo. Vedle Filipín jsou dvě nové níže, jedna už byla „povýšena“ na „tropical depression“ a druhá má proti včerejšku zase o něco vyšší potenciál, že se z ní vytvoří další cyklóna. Letos se těch tajfunů snad nezbavíme…

Nejnovější grafická analýza počasí v regionu...

Nejnovější grafická analýza počasí v regionu…

Neplánovaný návrat

Ráda bych napsala o zážitcích z nové plavby, o prvních dojmech z nového přístavu, o nových známých, které jsme cestou potkali… zkrátka o čemkoli jen ne o tom, že jsme bohužel pořád stále ještě v Kudatu. Navíc to vypadá, že si tu minimálně ještě další dva týdny pobudeme. A důvod? Podívejte se na následující fotografie a hádejte sami…

P1030666

P1030665 (Medium)

Čtěte dál →

Uvězněni v Kudatu

Když jsme před měsícem a půl opustili Filipíny a přepluli dále směrem na jih do „Země pod větrem“ (severní část Bornea, Sabah, je známá jako „Land Below the Wind“), mysleli jsme si, že máme nad tajfuny vyhráno. To jsme se ale přepočítali… Pravda je ta, že i přestože sem na Borneo tajfuny zavítají jen výjimečně, tyhle mocné cyklóny dokážou ovlivnit počasí na stovky kilometrů daleko. A tak jsme již druhý týden uvězněni v Kudatu. Ne že by tajfun přímo křižoval naši plánovanou trasu, ale nejprve minulý týden supertajfun Usagi a nyní další tajfun Pabuk nasávají a tím i zintenzivňují monzunové větry, které vanou z jihozápadu, tj. přesně ze směru, kudy se chystáme plout. Vítr by zas tak nevadil, ale v místních vodách je běžné, že monsuny významně ovlivňují proudy a plout proti větru a zároveň proti proudu o síle dvou uzlů na malé lodi není žádná legrace.

t2kgraphsat

Tak takhle to momentálně vypadá v JV Asii…

Čtěte dál →