Žijeme, píšeme

Psát nebo nepsat? Je to vůbec smysluplná otázka?

Každý, kdo psaní tak či onak propadl, se asi pousměje. Nepsat? Jak nepsat?!

Někdy se můžete vymlouvat, že to zrovna nejde. Múza někam zalezla, není inspirace, prostě není o čem psát.

To ale není náš případ. My píšeme dál. Jenom jsme se nějak nedokázali dostat ke psaní Klubka. Já jsem se pustil do poměrně ambiciózního programovacího projektu (to aby bylo na stará kolena na rohlíky) a Janička překládá a edituje další sbírku tchajwanských povídek, která by měla vyjít někdy na podzim. A všechno další psaní je do šuplíku. Zatím nepublikovatelné.

Ale hlavně jsme si náramně užili na moři. A vždycky jsme si řekli: Až dojedeme tam a tam, tak o tom napíšeme, fotky stáhneme… Jenomže pořád ty krásy vůkol a kdykoli jsme někde zastavili a počítače zablikaly, uvědomili jsme si, že bez práce není koláčů a my koláče rádi.

Nejprve smutná zpráva. Moc rád bychom vás potěšili nějakými těmi bouřemi, útrapami a nebezpečenstvím. Dobře se o tom píše a ještě lépe se o tom čte. Nic takového. Počasí jak z kalendáře a vítr…? Vítr ten vál až neuvěřitelně příznivě. Fakt. Normálně jsme měli příznivý vítr celou cestu z Kuchingu až na Langkawi. Naprosté námořní orgie. Celé dny jsme se váleli, loď jela, kam jí větrný kormidelník vedl, dokonce i lodě, které nás míjely nás prostě jenom míjely. Žádné kolizní situace, žádný stres. Prostě námořní orgie…

Janna v loděnici na ostrově Rebak

Janna v loděnici na ostrově Rebak

Janna je teď na souši v loděnici na ostrově Rebak na Langkawi a my dřeme od rána do večera. Zajímavé jak fyzická práce totálně odrovná i mozek. Snažíme se snažíme, brzy, brzičko všechno doplníme… snad je i na co se těšit… jedno loupežné přepadení, jedovatí mořští hadi, noční hrátky s delfíny, jeden kus muže přes palubu, setkání s posádkou plachetnice Argo, vášnivými českými mořeplavci a objeviteli těch nejzapadlejších zákoutí…

…prostě úplně normální život na moři…

2 comments to Žijeme, píšeme