The Joys and Sorrows Of a Life At Sea

Dnešní den jsme strávili téměř celý na lodi a usilovně jsme pokračovali v plnění plánkonspektu. Hned ráno jsme se s Péťou pustili do vytrhávání teakového obložení zbylých dvou částí kokpitu na levoboku. Když jsme zjistili, že pod teakovým obložením je překližka nasáklá vodou jak houba, rozhodli jsme se celé obložení sundat a situaci nějak vyřešit. Navíc v laminátu pod obložením bylo z nějakého důvodu spousta děr. V některých byly vruty, které držely celé obložení na místě, ale spousta děr byly zjevně k ničemu a pouze jimi tekla voda do lodi. Podle fotografií jiných Monsunů jsme zjistili, že některé lodě mají sedačky v kokpitu obložené teakovými prkýnky s mezerami mezi, něco jako na lavičce v parku. To by vysvětlovalo tu spoustu děr. Proč ale nebyly ty díry utěsněny se asi už nedozvíme. Zkrátka a dobře vše muselo dolu. Naším cílem byla loď, do které vůbec neteče. Continue reading →

Včera večer nám Mike z trimaránu připomněl, že jsme sice správně zašli na imigrační, ale zapomněli jsme jít na kapitanát a celníky, a tak jsme museli absolvovat další cestu do „města“. Mike byl navíc tak hodný, že se hned nabídl, že s ním můžeme sdílet jeho člun a naléhal na nás, abychom se co nejrychleji připojili k ostatním na kotvu. Ještě než odešel, připomněl nám navíc, abychom se nechali od mechaniků odvézt do Manjungu a ušetřili za autobus! Prostě ujal se nás jako svých vlastních vnoučat.

Mikeův trimarán

Continue reading →

Naše první velká plavba. Jak jsme si slibovali, že jen co vyplujeme, budeme mít spoustu času na čtení, odpočinek, tu či onu práci doděláme hravě za cesty – kde že. Naivní představy! Místo toho jsme byli celou cestu zapřažení – tu kormidlování, tu úpravy plachet, tu kontrola a opravování motoru, tu navigace mezi tankery a tahači… zkrátka vše jen ne veget. Vzpomínám si, jak jsme se po první noci na cestě (tj. druhé počítám-li i kotvení u Pisangu) oba těšili, jak si následující noc odpočineme. Bez okolků se přiznám, že jsem se cítila pekelně unavená a navíc jsem celou cestu měla nějak pocuchaný žaludek, nechutenství a neustálý průjem, který mě asi taky na síle nepřidal. Když ale přišla bouřka, z vidiny klidného spánku okamžitě sešlo. Místo odpočinku, další téměř probdělá noc – celkově jsme oba spali možná hodinu až dvě. Několikrát za tu noc jsem si říkala, zda vůbec v pořádku doplujeme. Nechtěla bych se potopit hned na své první plavbě. Slyšel by nás někdo, kdybychom volali o pomoc? Máme dost jídla a pití, abychom vydrželi k Sumatře na druhé straně průlivu? Co budeme teď s Jannou dělat? Je to opravdu to o čem jsem tak dlouho snila? Jak ale jinak poté, co jsme do lodi investovali tolik energie a peněz? Continue reading →

Jak se dopoledne rozfoukal vítr začali jsme plachtit. Janička měla „ranní nevolnost“, ale tu zpravil chleba s čokoládou. Pluli jsme docela dobře až jsme se dostali na velkou „planinu“ na západ od přístavu Klang. Vykoupali jsme se a chtěli jsme pokračovat dál. Při kontrole motorového prostoru jsme ale objevili divné tekutiny pod motorem a taky pár matek, šroubů a podložek. Většina pocházela ze spojky mezi převodovkou a hřídelí. Tato spojka je držena čtyřmi šrouby: jeden chyběl úplně, nevšimli jsem si toho stejně jako si toho nevšimli „odborníci“ v Volvo Penta v Singapuru. První závažný projev naší nezkušenosti: věřili jsme a neprověřovali. Pravda je, že k motoru jsme se zatím stavěli dost lhostejně. Nemáme ho totiž rádi. Chybějící šroub jsme nakonec našli – ležel celou dobu mezi kupou starých šroubů, napínáků a čepů, které jsme nalezli v krabičce v lodi a bylo nám líto je vyhodit. Naštěstí jsme k němu měli matku i podložky. Další ze čtveřice šroubů měl uštípnutou hlavu, proto jsem ho vytáhl ven, aby se nevykloktal a nenarážel do převodovky.

Už jen tři bytelný šrouby
má náš proklatej šíf
tak ještě pár dlouhej mil
zbejvá nám, tam je cíl
a tak zpívej ó Langkawi.
Polykej whisky a mořskou tříšť
jsme zase o kousek blíž
až začne zase vítr nám vát
tak nemusíš se už pirátů bát.

Continue reading →