The Joys and Sorrows Of a Life At Sea

Západ slunce na severním Jihočínským mořem

Já motory moc nemusim. Je to krásné kalit to rychlostí šesti sedmi uzlů (11-13 km/h) mořskou pustinou, když ani nefoukne, ale to máte smrad, řev, vibrace, náhradní díly, naftu, kanystry, olej, chladící kapalina, palivové filtry, olejové filtry, náhradní vrtulky do pumpy, nářadí a teď on sám motor váží přes metrák a těch 300 nebo kolik litrů nafty taky něco váží a co to stojí…

Tak tedy, “soused”, který má nedaleko od nás svůj Downeaster 38 se čtyřválcovým Universalem mě požádal, jestli bych neasistoval mechanikovi, který se mu měl přijít podívat na motor. S radostí jsem souhlasil, člověk se vždy něco přiučí a není nad to pozorovat mechanika jak oblézá cizí motor s vědomím, že ten náš šlape jako hodinky a není tedy třeba nikoho, kdo by po něm dupal.

V tomto ohledu Mr. Tang nezklamal. Okamžitě se vrhnul do strojovny, nohou se zapřel o palivové trubky, patou se zabořil do hadice od chlazení mořskou vodou, loktem o jakýsi filtr. Přitom negativním koncem multiměru obrušoval z motoru barvu, aby se dostal ne železo a pozitivním téměř naslepo opichoval startér. Strojovny na jachtách nebývají velmi prostorné.

Motor nakonec naskočil, stačilo očistit několik spojů a pořádně předžhavit žhavící svíčky.

Dnes ráno si v poklidu snídám a nejednou slyším pořádné šplouchnutí a přímo před mýma očima vyskočila z vody manta. Samozřejmě ne ta na obrázku, takový pohotový fotograf nejsem. Nebyla moc velká, tak metrové rozpětí. Neletěla ani moc dlouho, tak dvě tři vteřiny a poměrně nízko nad vodou, maximálně tak metr, ale stále se ještě tetelím radostí. Asi jako když jsme poprvé viděli delfíny v Jihočínském moři.