The Joys and Sorrows Of a Life At Sea

Janička začala připravovat snídani. Kolem to vypadalo, jakoby se nic nestalo. Sumatera se přehnala a kolem zavládl klid. Já jsem se trochu rozložil na sedačce v kabině a jak tak nevinně ležím, Janička najednou vyhlásila, že už spát nemá smysl a že mám vstát. Něco na tom bude, pomyslel jsem si, hlavu zaklonil a jak jsem tu hlavu zaklonil, víčka se mi tak nějak přivřela a už klimbám. Já si ještě schrupnu, stačil jsem ještě oznámit. Janička neprotestovala, nebo jsem to alespoň už neslyšel. Spal jsme až do půl deváté a bodlo mi to. Po probuzení mě čekali tousty a Milo. Ráno vypadalo nevinně, jen po obloze se táhly rozfoukané beránky. Začali jsme dišputovat, zda ještě zaprší. Janička bylo pesimističtější. Potom objevila, že podpalubní šachta je napůl zaplněná vodou. Rychle jsme začali zjišťovat původ té vody, ale nemuseli jsme hledat dlouho. Teklo dírou v levé části konstrukce na solární panely. Jak jsme při odjezdu od mola několik dní před tím zachytili za velkou ocelovou loď vedle nás, konstrukci jsme v jednom místě vytrhli. Ve skutečnosti je ta konstrukce dost špatně utěsněná a matky, které jí drží na palubě jsou místy pěkně orezlé. Není divu, že to tahle (ta nejzrezlejší) nevydržela. Musíme díru co nejdříve spravit. Je to pěkný kousek, cca palec tlustá. To už je pořádný proud do lodi. Navíc je to v místě kousek od odtoků z paluby, takže zde se nakupí při pořádném dešti dost vody.

Continue reading →

Ráno jsme vstali kolem osmé. Tedy já, Janička byla na nohou už od sedmi. Prospali jsme se do sytosti. Vždyť jsme to taky potřebovali.
Kolem deváté jsme se vydali do města pro ovoce a zeleninu a zašli jsme na internet a pro vyprané prádlo. Celý den jsme pak nic moc nedělali. Já psal, Janička vařila, a vůbec jsme všelijak aktivně odpočívali. Konečně jsme měli možnost pořádně dobít baterky.
Za chvíli jdeme na slezinu s Gregem, amerických učitelem angličtiny, který je na mooringu těsně u jacht klubu. My dodáme večeři, on dodá pivo a salát a pak se půjdeme podívat na film. Jak dlouho už jsme žádný film neviděli. Docela se těšíme. Continue reading →

Ráno přišli naši mechanici s úsměvem. Vysvětlili jsme si problém se sifonem. Hadičku jsem tentokrát vytáhl úplně z kokpitu a zachytil ji ve výšce za čelní štít kokpitu.
Nakopli jsme motor. Voda z hadice vylítla při neutrálu podstatně výše než je nejvyšší úroveň výfuku. Zdá se, že Caldrova kniha nebude úplně neprůstřelná! Když se přidal plyn voda z hadice vesele stříkala ven na palubu a alespoň umyla trochu té špíny, která se na celé lodi za těch pár dní u mola nakupila. Jak se přidala rychlost, voda z hadičky přímo chrčela. Vypadá to, že se v chladící hadici vytváří poměrně velký tlak. Jak jsme se dozvěděli, většina lodí má hadičku od ventilu sifonu napojenou přímo na výfuk. Continue reading →

„Dnes byl ten neslavný den, kdy lodní trup náš byl proražen,“ napovídá Janička.
Chlapíci přišli po desáté. Uřízl se další kus přepážky, která teď opět byla příliš blízko alternátoru, pak se zlomil vrták a pak se šlo na oběd. Chlapi nás vzali autem do Kampung Koh, čínské čtvrti v Sitiawanu, kde je jejich dílna.
Oběd byl dobrý, normální čínské smaženice, zelenina kchung-sin (něco jako špenát s dutými stonky) na dva způsoby a smažené krabi. Janička se držela pouze zeleniny, ale krabi byli výborní i když ze mě trochu lezli po zbytek odpoledne. Byli jsme ovšem pozváni a dali jsme si i pivo Skol, malajské pivo dánského původu a alkohol z kokosu Tobi, do kterého se ještě zamíchal Guiness (teprve pak se to dá trochu pít). Samotné Tobi trochu smrdí, alespoň mému rozmazlenému nosánku. Continue reading →

Phinton dnes odjíždí do Tchajska poohlédnout se po práci jako učitel angličtiny. Dozvídáme se, že učení angličtiny se neplatí tak dobře jako na Tchaj-wanu. Pro nás jeho odjezd znamená, že máme jeho člun k dispozici.
S Mikem jedeme na blízkou plážičku oškrabávat dno člunům, které jsou dlouhým stáním na moři obrostlé mořskou vegetací, mušlemi apod. Krásné místo i na careening, tj. vyplavení lodě na břeh. Lumut je zkrátka ideální místo. Snad až na ty komáry. Continue reading →