25.7.2008: Some More Repairs

Dnešní den jsme strávili téměř celý na lodi a usilovně jsme pokračovali v plnění plánkonspektu. Hned ráno jsme se s Péťou pustili do vytrhávání teakového obložení zbylých dvou částí kokpitu na levoboku. Když jsme zjistili, že pod teakovým obložením je překližka nasáklá vodou jak houba, rozhodli jsme se celé obložení sundat a situaci nějak vyřešit. Navíc v laminátu pod obložením bylo z nějakého důvodu spousta děr. V některých byly vruty, které držely celé obložení na místě, ale spousta děr byly zjevně k ničemu a pouze jimi tekla voda do lodi. Podle fotografií jiných Monsunů jsme zjistili, že některé lodě mají sedačky v kokpitu obložené teakovými prkýnky s mezerami mezi, něco jako na lavičce v parku. To by vysvětlovalo tu spoustu děr. Proč ale nebyly ty díry utěsněny se asi už nedozvíme. Zkrátka a dobře vše muselo dolu. Naším cílem byla loď, do které vůbec neteče.
Teakové plaňky byly k překližce přilepeny něčím co vypadalo jako epoxy a ať už tím lepidlem bylo cokoli, nechtělo to pustit. Pouze tam, kde byla překližka shnilá, šly obě vrstvy od sebe oddělit. Bojovali jsme s páčidly a sadou dlát, které používal ještě Péťův děda, a dosáhli jsme určitého úspěchu.
Oběd jsme si dali lehký – chleba se sýrem a rajčaty, neboť na večer jsme plánovali společnou večeři s Mikem, který slíbil přinést i nějaké vínečko. Odpoledne jsme pokračovali v pracech v kokpitu, šmirglovali jsme laminát pod vytrženým dřevem, vrtačkou jsme pročistili všechny díry a pak je zalepili zahuštěným epoxy. Při míchání epoxy jsme zjistili, že obě naše dávkovací pumpičky jsou nepoužitelné a po zkušenosti ze Singapuru, kdy nám v jednom případě schlo epoxy skoro týden jsme se rozhodli milé pumpičky vyhodit a míchat si lepidlo sami. Výsledek byl skvělý. Za hodinu dvě bylo epoxy jako beton a i moje práce se silikou se posunula k ještě větší dokonalosti. Čistě zarovnané dírky v kokpitu mluví za své.
Když jsme skončili, bylo už téměř půl šesté a tak jsme rychle do člunu naházeli shnilou překližku a odpaky, k tomu věci na sprchování a čisté prádlo a veslovali jsem jako o závod, abychom se rychle umyli a stihli připravit večeři, která byla domluvena na šestou hodinu. S pomocí našeho papiňáku jsme pak téměř v mžiku vykouzlili rýži s fazolemi v kokosovém mléce a Péťa nastrouhal mrkev na náš oblíbený mrkvový salát. Uprostřed příprav dorazil Mike z vínem (35 ringitů za 5 litrů!), které měl ještě z Langkawi, a party mohla začít. Dobré jídlo, dobré pití, vybraná společnost. Když se Mike loučil, dolik nám každému ještě skleničku a i dnes se i Péťa konečně dočkal klidného spánku.